Výkladový slovník

typ žebrové klenby rozpjaté nad úhlopříčně rozmístěnými podporami

v architektuře křivka klenby, charakterizovaná dvěma základními rozměry - rozpětím a výškou (viz portál)

otvor ve zdivu s osvětlovací a větrací funkcí. Podle tvaru nejčastěji obdélníkový, s půlkruhovým nebo lomeným záklenkem, kruhový. Okna jednoduchá, dvojdílná, vícedílná, sdružená. Podobu okna určuje tvar ostění. Rozmísténí oken až do renesance včetně zpravidla nemělo stejnou výškovou úroveň, rozsah meziokenních ploch se během doby zmenšoval.

obětní stůl v křesťanském budovaným nad hrobem světcem, později sloužící k uchování svatých ostatků (relikvií) ve zvláštní schránce (sepulchrum).Tvoří jej od prvopočátku podstavec stipes), překrývaný závěsem (antenpendium), a oltářní stůl (mensa). V gotice na ní nasedá nízká predela a vysoký nástavec - retábl (retabulum), obojí výtvarné podoby.Skříňový nebo křídlový oltář se nazývá archa.

povrchová vrstva maltoviny nebo štuku na zdi s ochrannou a dekorativní funkcí

opěrný pilíř stavby k zachycení šikmých tlaků, opěrný systém

zadní strana ostrohu

stavba určená k přezimování teplomilných roztlin pomerančotzuků, citronovníků, atd. (viz název), součást francouzské zahrady

místnost k modlitbě, vydělená z hlavního prostoru kostela, sloužící patronu kostela nebo klášternímu konventu

typ pozdně gotického lomeného oblouku (viz portál)

architektonické orámování otvoru okna nebo dveří z kamene nebo dřeva

kmen stromu s pahýly odsekaných větví, jehož se užívalo místo žebříků ke zlézání hradeb. V heraldice obecná figura

geomorfologický výšinný (či skalní) útvar

výběžek, jež může mít podobu úzké šíje, ohraničené s výjimkou přístupové strany srázy