Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English

Obsah

Kovárna

Zámecká kovárna, I. zámecké nádvoříDnešní nečíslovaný objekt bývalé panské kovárny je součástí řady hospodářských a obytných objektů, jimiž bylo do konce středověku zastavováno předhradí (Rejdiště), dnešní I. zámecké nádvoří. Jedná se o nízké jednopatrové zděné stavení se široce předstupující střechou na pravé straně a na boku s rozšířením v prostor, kde bylo zřejmě místo pro vlastní kování koní. Všechny vnitřní prostory hlavní budovy jsou klenuté polokruhově valenými klenbami s trojúhelnými výsečemi. 

Dům, který původně patřil k pivovaru, byl po jeho zrušení v roce 1654 přestavován stavitelem Antoniem Pertim na kovárnu. K tomuto účelu byl objekt využíván až do počátku 20. století. V roce 1943 je zde plánem dokumentován byt panského kočího. Z této doby je zachován záznam o zbudování tří nových komínů a zaklenutí místností.

V kovárně došlo v průběhu stavební obnovy ke zvětšení oken a zhotovení nového krovu. Celkový vzhled budovy je v souladu se svým původním určením a dokresluje tak malebnost každodenního života zámeckého prostředí na jeho hospodářském nádvoří.

Do restaurovaného prostoru původní zámecké kovárny na I. zámeckém nádvoří se podařilo soustředit funkční historický provoz kovárny. Kromě poutavé a poučné expozice nejrůznějšího kovárenského vybavení, nářadí, strojů a výrobků je zde předváděno kovářské řemeslo s možností vyzkoušet si práci s rozžhaveným železem pod dozorem zkušeného kováře.

 

KOVÁŘSKÉ ŘEMESLO

Norimberský kovář doby gotické - Hans Schmid kolem roku 1450Kovářské řemeslo bylo vždy považováno za tajemné řemeslo, které umí zpracovat železnou rudu a ovládá práci s ohněm. Z tohoto důvodu kolovaly okolo kovářů nejrůznější mýty, pověry a kulty. Kováře naleznete mezi božstvy napříč kulturami a bývají velice oblíbenou postavou, která se objevuje v celé řadě pohádek. Kovář byl nejčastěji zobrazován jako statný, charakterní člověk, který toho spoustu uměl a nechyběl mu příslovečný zdravý selský rozum s říznou pusou. Kovář, to byl prostě chlap k pohledání, o kterém snilo mnoho žen.  

 

 

HISTORIE KOVÁŘSTVÍ

Kováři při práci - dřevoryt Josta Ammanna z roku 1568První pokusy lidí o zpracování železa se datují do 3. tísíciletí př. n. l. Nálezy z tohoto období jsou velmi vzácné a pocházejí z oblasti starověké Mezopotámie. V tomto období byl zpracován náhodně nalezený materiál, zpravidla meteorického původu.

Na nalezených předmětech je možno pozorovat základní kovářské techniky jako je vytahování, rozštěpování, ostření a probíjení. Příkladem je nalezená železná dýka z hrobu krále Meškalamšara (Ur), či dýka z Alaca Höyük (Turecko). V tomto období byly kovové předměty velmi drahé a bylo s nimi zacházeno s náležitou úctou. V hrobech jsou tyto předměty nalézány na čestných místech.

Větší rozvoj kovářství nastal přibližně ve 12. století př. n. l. v Asii, kde se začaly vyrábět první kovové předměty určené ke každodenní potřebě. Kovářství patřilo k nejvýznamnějším oborům lidské činnosti starověkých civilizací.

V halštatském období se používá bronz, avšak na území střední Evropy pronikla i snaha o zpracování železa.

V době laténské byli kováři Keltové. V tomto období se kovářství odděluje od hutníků. Vyrábějí se například meče, klíče a jednoduché zámky.

Římské kovářství navázalo na kovářství keltské a rovněž na kovářství antického Řecka. Římské kovářství přijalo mnoho zajímavých inovací a prvků z jiných kultur.

Po úpadku Keltů nastal v oblasti střední a východní Evropy úpadek kovářství. V 7. století do této oblasti pronikli Slované, kteří přišli se základními kovářskými znalostmi, které doplnily o poznatky odpozorované od germánských kmenů.

V období románském se většina kovářů věnovala výrobě zemědělských potřeb a zbraní.

V období gotiky se kovářství stává uměleckým řemeslem.

V období renesance stoupá poptávka po umělecké kovářské práci. Vyrábí se především kované mříže a drobné předměty.

Kovaná mříž - zámek ZhořV éře baroka dosáhlo kovářství svého vrcholu. Vyráběly se dekorativní mříže. Kovářské prvky se začínají objevovat např. v parcích, na balkonech, nádvořích, klepadlech klíčích a zámcích.

V první polovině 20. století se objevila řada uměleckých stylů, které se vzájemně doplňovaly. Po druhé světové válce nastal útlum běžného i uměleckého kovářství. V 70. letech 20. století znovu začala být ceněna ruční kovářská práce.

V dnešní době, je kovářství ve vyspělých zemích okrajovým a spíše uměleckým řemeslem. Díky zániku mnoha oborů, navazuje kovářství dnešní doby ve velké míře na kovářství vesnické, kde kovář dělal veškerou práci s železem za tepla. 

 

VESNICKÉ KOVÁŘSTVÍ

Různé druhy pluhůJedná se o specifické, některými znalci nazývané pravé, řemeslo. Hlavním požadavkem byla funkčnost. Proto se vesničtí kováři zaměřili na výrobu a údržbu zemědělského náčiní. Lze tvrdit, že v Evropě se vesničtí kováři vyčlenili ve 14. století. V této době se kovářská díla rozdělila  na tzv. kovářská díla bílá (výroba a údržba nářadí) a kovářská díla černá (podkovářství a práce na vozech).

Vesnické kovářství neprocházelo téměř žádným vývojem, respektive jeho vývoj byl závislý na vývoji zemědělství. Přesto i zde kováři vytvářeli díla se snahou o zdobnost a určitým způsobem se pokoušeli napodobovat moderní soudobý styl. V českých zemích se velká část kovářů neuživila pouze kovařinou a povětšinou kovářskou činnost měla jako doplněk k hospodaření na svém statku. Navíc většina větších statků měla i drobnou výheň a drobné opravy si tak tito zemědělci dělali sami. Poměrně specifickým prvkem byly obecní kovárny, které obec pronajímala kováři. Z tohoto pronájmu plynuly jisté výsady i povinnosti. 

 

PODKOVÁŘSTVÍ

Ručně opracovaná koňská podkovaPodkovářství je řemeslo, které se zabývá výrobou a připevněním podkovy ke kopytům zvířat. Dříve vesničtí podkováři nepodkovávali pouze koně, ale i jiná zvířata, jako krávy a prasata. Podkova chrání kopyto před nadměrným opotřebením a snižuje namáhání kloubů a šlach. Podkovářská dílna vyžaduje rovnou podlahu a oddělení od výhně, protože zvířata se otevřeného ohně bojí. Zařízení bylo velmi prosté, v podkovárně je pouze kozlík (třínohá židlička), malá kovadlina a stůl na nářadí.  

 

 

TEPÁNÍ MĚDI

Tepání mědi je velmi stará technika používaná při zpracování kovů. Jedním z dokladů tohoto uměleckého řemesla je maska Tutanchámonovy tváře vytepaná z jednoho kusu zlatého, vysoce vyleštěného plechu. Tepání je prohýbání, vytahování, stahování rovného plechu do výšky, hloubky, do oblých nebo ostrých záhybů, abychom dostali požadovaný tvar. Měděné plechy tepeme za studena při malé tloušťce. Hlubší tahy musíme během práce několikrát žíhat. 

 

Zámek Český Krumlov_I. nádvoří_Kovárna, LedárnaZámek Český Krumlov_I. nádvoří_KovárnaZámek Český Krumlov_I. nádvoří_Kovárna_interiér_1Zámek Český Krumlov_I. nádvoří_Kovárna_interiér_2Zámek Český Krumlov_I. nádvoří_Kovárna_interiér_3Zámek Český Krumlov_I. nádvoří_Kovárna_interiér_4

Zámecká kovárna Český Krumlov

I. zámecké nádvoří

381 01 Český Krumlov

Provozní doba: Úterý - Neděle 10:00 - 18:00

http://www.zameckakovarna.com

Provozovatel: Umělecké kovářství Art Metal Design SOUSEDÍK

http://www.sousedik.cz