Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English

Obsah

Státní hrad a zámek Český Krumlov

Zámecké lapidáriumZámecké lapidárium

Zámecké lapidárium se nachází pod severním křídlem objektu Nového purkrabství. Prostor je směrem na severní stranu suterénní, směrem na jih je hluboko pod terénem nádvoří. V zámecké architektuře, spolu se sklepy Pražského hradu, nemá ve střední Evropě obdoby.

Hlavní, původně jednotný, sklepní prostor je dlouhý 48 m a široký 8,5 m, valená klenba sklepa má ve vrcholu výšku 4,6 m. Prostor si dodnes zachoval svůj původní renesanční ráz.

Šatlava - LapidáriumV 16. století sloužily sklepy jako konírny a podle archivních informací zde mohlo být ustájeno až sto koní. Výseče oken jsou pětiboké a potvrzují tak renesanční původ těchto prostor, které byly vybudovány kolem roku 1580. Západní část sklepení je předělena mladší barokní zdí, za kterou prostor pokračuje. Z východní strany je přístup do dalších sklepních prostor, kde archivní údaje lokalizují v 19. století chladírnu a šatlavu (vězení). Současný vstup do prostoru sklepa je původní a v 16. století byl od prostoru I. nádvoří oddělen příkopem, který byl lokalizován při archeologických vykopávkách v roce 1997 v prostoru dnešních Kočároven.

Dnes je prostor nově zadaptován a po stavební úpravě je využit jako lapidárium. Jsou zde uloženy veškeré originály soch z areálu zámku, které jsou nahrazeny kopiemi. Lapidárium tvoří samostatnou výstavní expozici.

 

Jednotlivé sochy v expozici zámeckého lapidária (posloupnost od hlavního vstupu):

Sv. Josef s malým JežíškemSv. Josef s malým Ježíškem

Původní umístění: most nad medvědím příkopem
Autor: Jan Antonín Zinner
Rok: 1759

Josef byl původním povoláním tesař nebo stavitel. Zasnoubil se s Pannou Marií, která již nosila pod srdcem dítě počaté z Ducha svatého. Josefovy obavy rozptýlil anděl, který se mu zjevil a Josef si vzal Pannu Marii za ženu. Po Ježíšově narození uprchli všichni tři do Egypta a zachránili se tak před pronásledováním krále Heroda. Po Herodově smrti se usadili v Nazaretu v Galileji. Josef je ještě připomínán jako věrný strážce a pomocník v epizodě o dvanáctiletém Ježíšovi ztraceném v Jeruzalémě. Josefův svátek připadá na 19. 3.

 

Panna Marie NeposkvrněnáPanna Maria Neposkvrněná - Immaculata

Původní umístění: most nad medvědím příkopem
Autor: Jan Antonín Zinner
Rok: 1759
Atribut: zeměkoule s hadem a půlměsícem

Panna Maria byla neposkvrněná židovská dívka, které se zjevil anděl a zvěstoval jí, že se jí z moci Ducha svatého narodí syn Ježíš, jenž bude synem božím. Bůh ji takto uchránil před poskvrnou prvotního hříchu a její neposkvrněné početí je po staletí uctíváno. Marie se provdala za Josefa a vydali se spolu do Betléma, kde se jim narodil syn Ježíš. Marie zůstala po celý život pannou. Zemřela patrně v Jeruzalémě či v Efezu a Bůh ji vzal s duší i tělem k sobě na nebesa. Svátek Neposkvrněného početí Panny Marie připadá na 8. 12.

 

Sv. Felix z CantaliceSv. Felix z Cantalice

Původní umístění: Plášťový most
Autor: Jan Antonín Zinner
Rok: 1756
Atribut: hůl a mošna

Felix se narodil v rolnické rodině v Cantalice v italské Apulii. V mládí byl pastevcem a pracoval v hospodářství, později se stal kapucínským laickým bratrem v blízkém klášteře Citta Ducale v Anticoli a proslavil se svou prostotou a zbožností. V roce 1549 byl poslán do Říma a dalších 38 let tam strávil jako kvestor v klášteře, kde pomáhal nemocným a chudým a byl všemi uctíván. Byl přítelem sv. Filipa Neri a pomáhal v přepracování řádu sv. Karla Boromejského pro jeho řeholníky. Zemřel v Římě v roce 1587, kanonizován byl v roce 1712 a jeho svátek připadá na 18. 5.

 

Sv. Antonín PaduánskýSv. Antonín Paduánský

Původní umístění: Plášťový most
Autor: Jan Antonín Zinner
Rok: 1747
Atribut: Ježíšek (a lilie)

Antonín se narodil v Lisabonu v roce 1195. Byl řeholním kanovníkem, studoval teologii v Coimbře a vstoupil do řádu františkánů. Byl poslán jako misionář do Maroka, aby šířil křesťanství mezi muslimy a po svém návratu žil jako poustevník poblíž Forli v Itálii. Stal se proslulým kazatelem a učitelem, jeho kázání měla velký vliv na prostý lid i vzdělance a dodnes se dochovala celá řada textů jeho kázání. Zemřel v roce 1231 a jeho hrob v Padově se stal vyhledávaným poutním místem. Sv. Antonínovi je připisována celá řada zázraků. V roce 1232 byl kanonizován a jeho svátek připadá na 13. 6.

 

Sv. VáclaSv. Václav

Původní umístění: Plášťový most
Autor: Jan Antonín Zinner
Rok: 1747
Atribut: korouhev a štít

Kníže Václav z rodu Přemyslovců se narodil asi v roce 907. Vychovávala jej jeho babička - sv. Ludmila a Václav získal značné vzdělání díky duchovním z latinské školy na Budči. Stal se zbožným a moudrým vladařem, který se snažil vyhýbat konfliktům se silnými sousedy a raději jim pravidelně platil určitou částku - tzv. tribut pacis, jen aby se vyhnul válce. Jeho politika měla mnoho odpůrců, v jejichž čele stál Václavův bratr Boleslav, který se rozhodl tyto spory radikálně vyřešit. Pozval Václava na své sídlo ve Staré Boleslavi, aby společně oslavili svátek. Druhý den ráno (28. 9. r. 935), když Václav vcházel do kostela, byl údajně svým bratrem zavražděn. Již od 10. století je sv. Václav uctíván jako mučedník a patron české země. Jeho svátek připadá na 28. 9.  

 

Sv. Jan NepomuckýSv. Jan Nepomucký

Původní umístění: Plášťový most
Autor: Jan Plansker
Rok: 1727
Atribut: krucifix

Jan z Pomuku se narodil asi v roce 1345. Do roku 1380 byl notářem a generálním vikářem na generálním vikariátě pražského arcibiskupství. Studoval církevní právo v Praze a italské Padově, kde získal doktorát. Poté se vrátil zpět do Prahy, kde se stal kanovníkem vyšehradské kapituly. Později ho arcibiskup Jan z Jenštejna jmenoval generálním vikářem. Podle legendy byl zpovědníkem manželky krále Václava IV., a protože nechtěl králi vyzradit zpovědní tajemství, král ho nechal mučit a nakonec utopit v řece Vltavě. Skutečnost však byla trochu jiná a král tímto způsobem řešil své spory s arcibiskupem Janem z Jenštejna. Jan Nepomucký zemřel mučednickou smrtí v Praze 20. 3. 1393. V roce 1729 byl kanonizován a jeho svátek připadá na 16. 5.

 

Sochy z kaskádové fontánySochy z kaskádové fontány:

Původní umístění: kaskádová fontána v zámecké zahradě

Autoři: podle návrhů Andrease Felixe Altomonteho vytvořili sochaři Jan

            Antonín Zinner  z Vídně a Josef Matyáš Griessler z Českých

            Budějovic.

Rok: 1749 - 1765

Materiál: mušlový vápenec těžený v Eggenburgu a Mannesdorfu

 

Zámek Český Krumlov, plastika říčního boha AkiseŘíční bůh Akis s pádlem a dětskou postavou

Vousatý říční bůh Akis sedí na plochých kamenech. Na hlavě má vavřínový věnec, před sebou úrodu - vinné hrozny, obilný snop, zeleninu a rákosí. Levou rukou se opírá o převrženou urnu a v pravé ruce drží pádlo, o které se opírá nahý chlapec. Říční bůh Akis byl zabit svým sokem - žárlivým jednookým obrem Polyfémem, protože miloval nymfu Galateiu. Po smrti ho Galateia proměnila v říčního boha, z jehož těla proudí voda. Voda vytéká prostřednictvím urny, která je zároveň jeho atributem. Dalším atributem říčního boha je jeho pádlo.

 

Mořská namfa s delfínem a tritonyMořská nymfa Galateia s delfínem a tritóny

Ženská postava z centrálního sousoší má v ruce žezlo, které je znakem vlády a levou ruku má položenou na hlavě delfína, z jehož tlamy tryská voda. Sousoší je doplněno delfínem s otevřenou tlamou, z níž na fontáně prýští voda a dvojicí tritonů - chlapců s rybími ocasy místo nohou, kteří tančí a při oslavách troubí na mušle. Nymfa Galateia je postavou z řecké mytologie. Tato nymfa byla dcerou mořského boha Nerea, jehož dcery jsou nazývány nymfy či Nereidy. Nymfu Galateiu miloval jedooký obr Polyfém, který však žárlil na svého soka v lásce - Akise. Obr Polyfém vrhl na Akise balvan, kterým ho zabil. Galateia proměnila Akisovu krev ve vodní pramen a jeho samého pak v říčního boha.

 

Nymfa s perlou a SilénemNymfa s perlou a Silénem

Tato sedící nymfa drží v pravé ruce perlu a lastury s dalšími perlami má pod touto rukou a u nohou. Po levém boku nymfy je postava Siléna - chlapce s kozíma nohama s kopyty.

 

Plastika žábyPlastiky ryb a žab

Tyto plastiky zdobily první kaskádu fontány v zámecké zahradě. Z jejich tlamiček rovněž prýštila voda.

 

 

Vázy z balustrády zámecké zahrady

Květinové dekorativní vázy s rokaji. Po sejmutí vrchní části byly používány jako podstavce pod květiny a po vložení knotového osvětlení také jako součást noční iluminace zámeckých zahrad.