Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English

Obsah

Státní hrad a zámek Český Krumlov

Konírna, sedlovnaKonírna, sedlovna - expozice kočárových a saňových zápřahů 

Knížecí barokní konírna na V. zámeckém nádvoříbyla vybudována v letech 1750 - 1752, v přízemí tzv. Renesančního domu, schwarzenberským dvorním stavitelem Františkem Jakubem Fortinem (Fortinim) v bezprostřední blízkosti Zámecké jízdárny (podle návrhu A. Altomonte v letetech 1744 - 1746). V jejích prostorách, zastropených valenou klenbou, bývali ustájeni polokrevníci, které využívala vrchnost k projížďkám po okolí. V interiéru konírny je dodnes dochováno na 22 výklenků s tesanými kamennými žlaby a u prostředního okna bohatě profilovaná nádrž na vodu.  

 

Historie zámeckých koníren

Bývalé renesanční konírny, dnes Zámecké lapidáriumV českokrumlovském zámeckém areálu se původně nacházely tři konírny. Rozlehlejší stávala při severní straně I. zámeckého nádvoří a podle archivních informací z 2. poloviny 16. století, mohlo být v jejích prostorách ustájeno až 100 koní (jednalo se o druhé největší konírny Českého království, větší konírny měl v té době jen Pražský hrad).

 

Zámek č. p. 232 - Stáje, dnes Studijní centrum na I. zámeckém nádvoříDruhá, tentokráte menší středověká konírna ("zásobní stáj"), stála na jižní straně I. zámeckého nádvoří (nad Červenou bránou) a ke svému účelu byla využívána až do roku 1938, kdy se správa panství rozhodla zrušit stájový provoz a objekt adaptovat na kancelářské prostory. V konírnách na I. zámeckém nádvoří byli ustájeni tažní koně a jiná hospodářská zvířata.

 

 

Osobnost knížete Josefa I. Adama Jana Nepomuka ze Schwarzenbergu (1722 - 1782)

Kníže Josef I. Adam ze Schwarzenbergu Barokní konírna, stejně tak i honosné dopravní prostředky, které se staly součástí prohlídkové expozice, je spjata s obdobím vlády knížete Josefa Adama ze Schwarzenbergu. Kníže se narodil v roce 1722 ve Vídni a jeho dětství bylo poznamenáno nešťastnou smrtí otce Adama Františka v roce 1732 při císařském honu. Blízké okolí se mu snažilo otce nahradit. Svou náklonost mu projevoval, jako nikomu jinému, sám císař Karel VI., kterého pronásledoval stín viny a zodpovědnosti za zaviněnou smrt knížete Adama Františka (císař knížete Schwarzenberga smrtelně postřelil při císařském honu). Již jako desetiletému chlapci propůjčil Joseu Adamovi řád Zlatého rouna. Do doby Josefovy dospělosti řídila správu majetku Josefova matka kněžna Eleonora Amálie a další pověření poručníci. Když matka roku 1741 zemřela, bylo Josefovi 19 let. Brzy poté byl mladý Schwarzenberg prohlášen dospělým a ještě téhož roku se oženil s Marií Terezií, rozenou princeznou z Liechtensteinu. Manželství Josefa Adama a Marie Terezie bylo velmi šťastné, již v roce 1742 se jim narodil syn Jan Antonín Nepomuk, který se po otcově smrti v roce 1782 ujal správy rodového majetku. Vedle Jana měl manželský pár dalších osm dětí, z nichž dvě zemřely v dětském věku. Po dvanáctiletém manželství však kněžna Marie Terezie roku 1753 ve Vídni zemřela. Knížeti bylo třicet let a již nikdy se neoženil, třebaže o tom uvažoval.

Značnou část svého života kníže zasvětil službě u císařského dvora. Byl tajným radou (1753), nejvyšším dvorním maršálkem (1754) a nejvyšším hofmistrem královny Marie Terezie a císaře Josefa II. (1776). Za největší přínos pro schwarzenberský rod lze považovat rozšíření knížecí hodnosti na všechny členy rodu v roce 1746. Podle francouzského vzoru  a termínu byly od tohoto roku knížecí děti nazývány princi a princeznami.

Maškarní sál, zámek Český KrumlovV období své vlády, v letech 1742 - 1782, kníže inicioval velkolepou barokní přestavbu své českokrumlovské rezidence. Vybudována byla Zámecká jízdárna, výškově byly sjednoceny budovy Horního hradu, rokokovou podobu získala zámecká kaple sv. Jiří, vymalován byl Maškarní a Zrcadlový sál, rozsáhlo rekonstrukcí prošla zámecká zahrada společně s letohrádkem Bellarie a z příkazu knížete byla stržena stará budova dřevěného eggenberského divadla, na jejímž místě bylo vybudováno nové divadlo zděné. Po dokončení bylo divadlo spojeno chodbou vedoucí nad Plášťovým mostem s budovou zámku. Tak byl dokončen stavebně historický vývoj českokrumlovského zámku. O tom, že se nově přebudovaná českokrumlovská rezidence těšila u Schwarzenbergů velké oblibě, svědčí korespondence kněžny Marie Terezie, která ve svém dopise z roku 1749 označila Krumlov za "petit palais enchante", "malý zámek kouzel".  

 

Interiérová instalace

Koňská deka se schwarzenberským erbem, 18. stoletíPo pravé straně u vstupu jsou vystaveny zdobné deky na koně se schwarzenberským znakem, tzv. čabraky, z poloviny 18. století. K jezdecké soupravě patřil také mohutný řemen se zdobnou přezkou, který sloužil k obepnutí trupu koně.

 

 

Zlaté rokokové sáně

Saňový zápřah - zlacené rokokové sáně z roku 1747Sáně byly vyrobeny roku 1745 z ořechového, dubového, jasanového a lipového dřeva. Pružné jasanové dřevo bylo použito na výrobu lyžin. Kokpit jezdce byl vydlabán a dořezán z kmene lípy. Kokpit byl určen pro dámu, kavalír seděl rozkročmo na sedadle v zadní části saní a řídil koně. Sáně byly původně zlaceny zvláštní technologií, která zlacení chránila před nepříznivými klimatickými podmínkami a při kontaktu se sněhem. Ve spodní části lyžin je zřetelné poškození od otěží, což dokládá jejich intenzivní používání. Čalounění je zhotoveno z hedvábného sametu a je zdobeno dracounem (tzn. vyšíváním kovovou nití). Postroje na koně jsou zdobeny sametem, třásněmi a mosaznými rolničkami.

V 18. století se rozlišovalo mezi dvěma základními typy saní. Saně, v nichž mohlo sedět více osob vedle sebe se nazývaly piruče a byly určeny pro delší vyjížďky. Saně, jejichž kokpit byl určen jediné osobě, se označovaly jako jezdecké nebo závodní a určeny byly ke kratším cestám. Tento typ saní se využíval především v rámci organizovaných dvorských zimních jízd, takzvaných karuselů či sanic, které byly každoročně pořádány při císařském dvoře ve Vídni.

Rokokové saně z roku 1747 - detailV mobiliárních fondech z bývalého schwarzenberského majetku se dodnes dochovaly čtyři překrásné exempláře slavnostních saní. Zmínky o nich obsahují inventární zápisy ze zámku Hluboká z roku 1888, kdy byly saně na objekt dovezeny společně s dalším mobiliářem za účelem vytvoření expozice schwarzenberských historických dopravních prostředků v prostorách pod galerií zámecké zimní jízdárny. Nejluxusnější saně se stříbřeným povrchem byly zhotoveny v roce 1743 podle návrhu A. Altomonteho řezbářem J. Pichlerem, další saně, tentokráte zlacené, přibyly roku 1745 z dílny J. Vogela. V roce 1747 byla saňová ekvipáž obohacena o dva zlacené exempláře, které jsou dnes vystaveny na odiv návštěvníkům v prostorách českokrumlovské zámecké konírny.

Párové rokokové saně z roku 1747Jak již bylo zmíněno, na konci 19. století se slavnostní saně staly lákavými exponáty na zámku Hluboká a jejich další osudy ovlivnily až politické změny po 2. světové válce. Po rozhodnutí o zřízení jihočeské Alšovy galerie v prostorách hlubocké zámecké konírny, kočárovny a jízdárny byla větší část souboru dopravních prostředků převezena v roce 1953 na zámek Český Krumlov. Přestěhovány byly také dvoje zlacené rokokové saně z roku 1747, které se v 80. letech minulého století staly součástí I. prohlídkové trasy českokrumlovského zámku. Dlouhodobá expozice v intenzivním návštěvnickém provozu, společně s některými nepříliš vhodnými opravami z 19. stoletím se podepsaly na celkovém stavu obou artefaktů, takže jejich restaurování se stalo neodkladným. První z dvojice saní byly profesionálně zrestaurovány v roce 2008. 

Saně se využívaly ke slavnostním jízdám, které v 17. a 18. století patřily k nejoblíbenějším zimním kratochvílím císařského dvora ve Vídni. Slavnostní jízdy zahajovaly svou cestu slavnostním "kolečkem" ve vnitřním dvoře Hofburgu nebo na některém z hlavních vídeňských náměstí, aby poté pokračovaly do příměstských čtvrtí. Velmi častým cílem vyjížďky byl Schönbrunn, Ebersdorf či Hietzing, někdy dokonce místa vzdálenější jako Laxenburg nebo Mauerbach.

Jan I. Antonín Nepomuk ze SchwarzenberguPřepychové schwarzenberské stříbřené i zlacené sáně mohly zazářit u vídeňského dvora již 24. 1. 1748, když kníže Josef Adam pořádal ve Vídni noční saňovou jízdu. Privilegium pořadatelství dostali Schwarzenbergové v 18. století ještě dvakrát, a to o generaci později. Kníže Jan Antonín Nepomuk ze Shwarzenbergu pořádal noční saňové jízdy 20. 1. 1767 a 15. 1. 1770. V roce 1770 kníže Schwarzenberg po noční jízdě uspořádal ples, který trval od jedenácté hodiny večerní až do ranních hodin následujícího dne.

 

 

Slavnostní schwarzenberský kočár

Slavnostní schwarzenberský kočár z roku 1743Na rozdíl od slavnostních saní, které se využívaly zejména k zimním kratochvílím vrchnosti, měl slavnostní schwarzenberský kočár ryze reprezentažní význam. Kočár byl vyroben v roce 1743 Janem Jiřím Pichlerem ve Vídni. Zhotoven byl z ořechového, dubového a jasanového dřeva. Výmalba se schwarzenberským knížecím znakem byla provedena olejovými barvami. Při čalounění interiéru byl použit hedvábný tlačený samet. Čtyřsedadlová skříň kočáru je z důvodu dobrého odpružení zavěšena nařemenech. Rámy oken vyplňuje broušené sklo, tzv. fazeta. Stejně jako u rokokových saní se i u kočáru dochovaly původní koňské postroje.

Slavnostní schwarzenberský kočár z roku 1743 - detail interiéruSlavnostní kočár byl tažen šestispřežím, přičemž první levý kůň byl osedlán pro jezdce, který společně s kočím, který seděl na kočáře, celé šestispřeží řídil. Jedná se o tzv. "uherský typ" spřežení, pro nějž je typické, že koně jsou na místo chomoutu na hrudi zapřaženi řemeny. Slavnostní kočár si nechal zhotovit mladý kníže Josef Adam ze Schwarzenbergu u příležitosti korunovace Marie Terezie českou královnou v roce 1743.

 

Další exponáty:

Obraz "Dětský kočár s islandskými poníky prince Jana ze Schwarzenbergu (1860 - 1938)

(po roce 1860)

 

Pultová vitrína:

Přehlídka kočárů u příležitosti Zlaté svatby Adolfa a Idy ze Schwarzenbergu v roce 1907

(v kočáře vlevo sedí knížecí pár)

 

Potah na dámské sedlo

(19. století)

 

Rohy a třmen ve tvaru střevíce k dámskému sedlu

(19. století)

 

Portrét knížete Josefa I. Adama ze Schwarzenbergu

(portrét muže, olej na pláně, 1. polovina 18. století)

 

Pultová vitrína:

Ohlávky s udidlem a nánosníkem, udidla a třmeny

(18. a 19. století)

 

Portréty schwarzenberských polokrevníků

(portrét koně, olej na plátně, 18. století, střední Evropa)

(portrét hnědého koně, olej na plátně, 18. století, střední Evropa)

Portréty hřebce a klisny, zavěšené na stěně mezi okny, dokládají, že si Schwarzenbergové nechávali nejušlechtilejší ze svých polokrevníků portrétovat v životní velikosti. 

 

Skříňová vitrína:

Kresba saní zhotovených v roce 1815 pro císaře Františka II. (1768 - 1835)

Součásti saňových postrojů, ohlávky a jezdecké postroje (18. až počátek 19. století)

Projížďka císařovny Alžběty (1837 - 1898) v saních roku 1860

 

Pánské sedlo, polovina 18. stoletíOhlávky s udidlem a nánosníkem, udidla a třmeny - 18. a 19. stoletíPánská livrejZimní kabátceRohy a třmen ve tvaru střevíce k dámskému sedlu - 19. stoletíSaňové pytle, byčíky a kokardyPřehlídka kočárů u příležitosti Zlaté svatby Adolfa a Idy ze Schwarzenbergu v roce 1907