Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English

Obsah

Státní hrad a zámek Český Krumlov

 

Zámek Český Krumlov, III. zámecké nádvoříI. prohlídková trasa

První prohlídková trasa zámku Český Krumlov je zaměřena na prohlídku původních zámeckých interiérů z doby renesance a baroka. Trasa zahrnuje návštěvu zámecké kaple sv. Jiří, ze které se prochází přes Renesanční síň do čtyř rožmberských pokojů s původními nástěnými malbami a dřevěnými kazetovými stropy ze druhé poloviny 16. století. Poté se prochází kolem renesanční Znakové chodby po schodišti do druhého patra, kde návštěvníky čeká prohlídka barokního apartmá z 18. století. Barokní apartmá zahrnuje Antecameru - vstupní předpokoj, Eggenberský sál se zlatým kočárem, jídelnu, Baldachýnový salón, ložnici kněžny s Orientálním salónem a soukromou kaplí, převlékárnu, pokoje fraucimoru a rokokový Maškarní sál.

 

Zámecká kaple sv. Jiří

Zámecká kaple sv. JiříDnešní rokoková podoba, původně gotické kaple, pochází z let 1750-53. Stěny jsou pokryty umělým mramorem.  Dřevěné lavice byly určeny pro služebnictvo. Panstvo sedávalo nahoře na oratořích, které se v zimě vytápěly. Kaple je zasvěcena svatému Jiří, jehož socha nad hlavním oltářem je dílem Jana Antonína Zinnera. Postranní oltáře zdobí obrazy sv. Antonína Paduánského a sv. Jana Nepomuckého /patron rodiny Schwarzenbergů/. V prosklené schránce pod obrazem Panny Marie jsou uloženy ostatky sv. Kalixty. Netradičně nalevo od hlavního oltáře jsou umístěny funkční varhany z roku 1750.

 

Renesanční síň

Renesanční halaTento prostor patřil k východní, původně gotické části hradu, kterou nechal v letech 1574-77 přestavět Vilém z Rožmberka. Je zaklenut hřebínkovou klenbou a vyzdoben dekorativními malbami. Velký obraz zachycuje pověst o dělení rodu Vítkovců. Praotec všech Vítkovců, Vítek z Prčice, rozdělil svůj majetek mezi svých pět synů. Každý z nich obdržel panství, vojsko a erb, který tvořila pětilistá růže různé barvy. Tak podle legendy vznikli i páni z Rožmberka s červenou růží ve stříbrném poli. Obraz také představuje podobu krumlovského hradu v období gotiky.

Kůže v renesančních pokojích pocházejí z medvědů z hradního příkopu, kteří jsou zde chováni již od dob Viléma z Rožmberka. Medvědi jsou spojeni s legendu o příbuznosti  Rožmberků s italským rodem Orsinů (Ursinů) – orsa = česky medvědice. Tato pověst z 15. století měla předpokládaným starobylým původem rodu ještě více umocnit výjimečné postavení Rožmberků mezi českou šlechtou.

 

I. a II. renesanční pokoj

Renesanční ložnice Polyxeny z Pern štejnaTato a vedlejší místnost byly původně spojeny v jeden velký pokoj. Tzv. Vladařský pokoj Viléma z Rožmberka a byly součástí reprezentačního obytného celku posledních rožmberských vladařů, o patro výše se nacházely pokoje fraucimoru (pokoje vyhrazené šlechtické paní, její družině a služebnictvu). Dnes je první místnost náznakově zařízena jako ložnice, jež bývala nejdůležitější místností v domě. Zde se člověk rodil i umíral za asistence celé rodiny, případně celého dvora. Portréty vedle vstupních dveří zobrazují jednu a téže ženu v šatech bohatě zdobených krajkou z poloviny 17. století. Druhá místnost jest hodovní síní se stylizovaným portrétem Oldřicha IRenesanční hodovní síňI. z Rožmberka. Byl hlavou katolické strany v Čechách, bojoval proti husitům a často i protizákonnými prostředky rozšiřoval majetek Rožmberků. Na stole jsou vystaveny repliky renesančního skla (tzv. Vilkumy – číše vítací) a prostřeno cínové nádobí. Na stěně obrázky historických osobností a žen ze Starého zákona . Z původní renesanční výzdoby místností se dochoval jen malovaný vlys pod stropem a část mobiliáře. Na stěnách jsou zavěšeny holandské tapisérie ze 17. století, které sloužily i jako tepelná izolace. 

 

III. a IV. renesanční pokoj

Renesanční předpokojPoslední dvě renesanční místnosti tvořily předpokoje. Přiléhající komůrka sloužila jako pokojík pro pážata. Obě místnosti byly vyzdobeny rožmberským dvorním malířem holandského původu Gabrielem de Blonde. Malby na stěnách prvního předpokoje jsou inspirovány příběhy ze Starého zákona (mezi okny je to Lot s dcerami a hořící Sodomou a Gomorou, naproti prodání Josefa do Egypta), malby druhého předpokoje napodobují textilní tapety. Za pozornost stojí i kazetové renesanční stropy s motivy rožmberské pětilisté růže či špalety oken s erby Viléma z Rožmberka a jeho tří manželek. Nad stolem druhého předpokoje je zavěšeno znázornění antické báje „Paridův soud“ od Jacoba de Backera z roku 1590.Vedle vstupních dveří je umístěn portrét tzv. Bílé paní rožmberské, Perchty. Legenda vypráví o jejím nešťastném manželství, které nakonec vedlo k tomu, že se od své smrti musí zjevovat na všech rožmberských panstvích. Mezi okny jest portrét Viléma z Rožmberka s Řádem zlatého rouna, nejvyšším habsburským vyznamenáním, které bylo v jeho době možno získat.

 

Znaková chodba

Znaková chodbaChodba  ze 16. století je vyzdobena erby Rožmberků a jejich příbuzných. Dle vzoru těchto znaků byly také vymalovány erby dalších majitelů zámku. Na vedlejší stěně je zobrazen znak eggenberský a starší podoba znaku schwarzenberského. Hlava Turka s krkavcem připomíná dobytí turecké pevnosti Ráb Janem Adolfem ze Schwarzenbergu roku 1598 /Ráb = krkavec/ Ve vstupním vestibulu I. trasy je to erb Rudolfa II. Habsburského, který byl vlastníkem tohoto zámku od roku 1602. On sám zde nikdy nepobýval, Krumlov však vykázal za sídlo svému levobočkovi Donu Juliusu d´Austria. Psychicky nevyrovnaný a nemocný Julius v záchvatu šílenství bestiálně zavraždil dívku, s níž již předtím nějaký čas žil. Sám, již pod dozorem, zahynul na Českém Krumlově v bídě duševní i tělesné o rok později. Dvoje vyřezávané a zlacené rokokové sáně z roku 1742 se používaly k projížďkám po zimní zahradě. Každé z nich byly taženy jedním koněm.

 

Antecamera

AntecameraAntecamera (předpokoj) tvoří první místnost rozsáhlého barokního schwarzenberského apartmá z počátku 18. století. Zde čekávali hosté na uvedení do reprezentačních salónů. Dva portréty představují první schwarzenberské majitele zámku Eleonoru Amálii a Adama Františka (tento muž zemřel nešťastnou náhodou ve věku 52 let, kdy jej při lovu na jelena smrtelně postřelil císař Karel VI – otec Marie Terezie). Nad krbem je zavěšena veduta letní schwarzenberské rezidence Červený dvůr. Ostatní obrazy zachycují eggenberská panství.

 

Eggenberský sál

Eggenberský sálPortréty na stěnách představují jednotlivé členy rodiny Eggenbergů, kteří Krumlov získali za svou finanční podporu a pomoc císaři v bitvě na Bílé hoře. Zlatý eggenberský kočár z roku 1638 byl vyroben v Římě pro diplomatickou misi z římského paláce Eggenbergů do Vatikánu, při níž byla papeži oznámena volba nového římského císaře. Kočár byl tažen šestispřežím a doprovázeli jej tzv. trabanti (jejichž obleky jsou vystaveny ve výklenku). Kočár je vyroben z ořechového dřeva a pokryt pravým plátkovým zlatem.

 

Barokní jídelna

Barokní jídelnaJídelna je zařízena ve stylu první poloviny 18. století. Tapisérie „Judita a Holofernes“ byly utkány v Bruselu v 17. století. Na rozkládacím stole (až pro 30 osob) je prostřeno nádobí cínové a fajánsové (delfská keramika s modrými kobaltovými malbami), které bylo nahrazeno porcelánem až koncem 18. století. V této době se také obecně rozšířilo užívání příborů v sestavě: nůž, lžíce, vidlička. Zajímavým kusem nábytku je malý stolek vykládaný slonovinou, perletí, ebenem a želvovinou (pravděpodobně holandská práce ze 17. století). Velmi zajímavá je také originální podlaha z 18. století ze čtyř druhů dřev. 

 

Baldachýnový salón

Baldachýnový salonMístnost je nazývána podle rokokové pohovky s baldachýnem. Sloužila jako přijímací salón, k posezení při neformálních návštěvách, ke konverzaci a společenským hrám.Stěny jsou pokryty tehdy velmi oblíbenými textilními tapetami. Rokokový vkus nacházel velkou zálibu i v předmětech dovážených z Orientu (kabinety, porcelánové vázy, figurky z mastku). Porcelánový servis připomíná oblíbené dýchánky s pitím „módních“ a tehdy exotických nápojů – kávy a čokolády. Mezi okny jsou zavěšena dvě benátská broušená zrcadla ve zlacených rámech.

 

Ložnice kněžny Eleonory Amalie ze Schwarzenbergu s orientálním salónkem a soukromou kaplí

Ložnice kněžny Eleonory Amálie SchwarzenbergovéTato reprezentační ložnice byla původně zařízena pro návštěvu samotného císaře Karla VI. Kamna (zlatý alegorický reliéf představuje Ganymeda unášeného nejvyšším bohem Iovem, proměněným v orla), krb a zrcadlo u dveří jsou typickými projevy uměleckého řemesla vrcholného baroka. Kromě postele s baldachýnem se zde nachází také pohovka, několik židlí, stolky a k vyřizování soukromé korespondence i psací stůl zdobený květinovými interziemi ze vzácných dřev. Portrét nad krbem připomíná Adama Františka ze Schwarzenbergu, druhý nad stolkem pak jeho syna Josefa Adama.

Orientální salónekK ložnici náleží také salónek určený pro nejintimnější společnost, který odráží dobovou zálibu v Orientu. Kabinet je vyzdoben dekorativní iluzivní malbou modrých fajánsových kachlů. Rokokovým půvabem vyniká porcelánový lustr vyroben v Míšni (nejstarší porcelánka v Evropě) v polovině 18. století. Kaple nemocných sloužila pro rozjímání a modlení. Zařízení je  původní z poloviny 18. století.

 

 

 

Oblékárna a místnosti fraucimoru

Oblékárna kněžnyZařízení místností je poněkud skromnější. Skříně a komody sloužily k ukládání součástí garderoby, toaletní stolek sloužil k líčení a úpravě účesu. Jeho nezbytným vybavením byly různé kazety, dózy na pudr a nezbytné skleničky s těžkými parfémy. Za paravánem je část pokoje, vyhrazená komorné, která zde i přespávala. Zvonkem, připevněným v rohu nad kaplí ji bylo možno přivolat z vedlejší ložnice.

Další dvě místnosti jsou v první polovině osmnáctého století označovány jako místnosti fraucimóru. Zde se scházely a pobývaly dvorní dámy, které tvořily společnost kněžně. Trávily zde čas při ručních pracích, zábavách a dalších aktivitách.

 

Maškarní sál

Maškarní sálRokokový Maškarní sál patří k největším a nejreprezentativnějším prostorám celého zámku. V roce 1748 jej vymaloval vídeňský malíř Josef Lederer (svůj autoportrét zanechal v prvním okenním výklenku). Jemu a jeho jedinému pomocníkovi trvalo vymalování sálu přesně půl roku. Na jeho stěnách zanechal autor karnevalovou společnost čítající 135 postav, mezi nimiž jsou i postavy Komedie dell´arte. Všechny postavy vypadají velice plasticky, neboť každá z nich má svůj vlastní stín. Zrcadla pak poskytují řadu optických klamů a efektů. Maškarní sál se používal především jako sál taneční, příležitostně se tu hrávalo i divadlo a konaly koncerty. Hudebníci přitom sedávali na galerii (vlevo malba hudebních nástrojů, vpravo kostýmy). Dnes je sál využíván ke společenským účelům, pravidelně se zde konají koncerty.