Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English

Obsah

Vývoj konstrukce otáčivého hlediště v zámecké zahradě zámku Český Krumlov

 Otáčivé hlediště v roce 1958Otáčivé hlediště v roce 1960Otáčivé hlediště v roce 1963Otáčivé hlediště v roce 1977

 Otáčivé hlediště v roce 2002

 

Srovnání původního stavu zámecké zahrady v prostoru před Bellárií se současným stavem

 

 Srovnání historického a současného stavu před Bellárií 1Srovnání historického a současného stavu před Bellárií 2Srovnání historického a současného stavu před Bellárií 3Srovnání historického a současného stavu před Bellárií 4

Замок Чески Крумлов. Сравнение исторического и нынешнего состояниия Летоградка перед Вращающимся зрительным залом

 

 

 

 

ZÁKLADNÍ TEXTY A DOKUMENTY K PROBLEMATICE OTÁČIVÉHO HLEDIŠTĚ V ČESKÉM KRUMLOVĚ

Joan Brems - divadelní architekt, autor první točny v zámecké zahradě v Českém  Krumlově                                                                                                    "Stanovisko k novému projektu otáčivého hlediště z 23. 4. 1990" 

Helena Albertová - ředitelka Divadelního ústavu                                          "Stanovisko Divadelního ústavu k problematice otáčivého hlediště v zámeckém parku v Českém Krumlově"

Závazné stanovisko Ministerstva kultury ČR ze dne 10. 2. 1992

"Stížnost proti rozhodnutí okresního úřadu, referátu životního prostředí v Českém Krumlově"

Ing. Aleš Krejčů - bývalý ředitel Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích                                                       "Odvolání proti rozhodnutí Stavebního úřadu v Českém Krumlově ze dne 26. 6. 1992"                   

PhDr. Pavel Slavko - vedoucí Správy Státního hradu a zámku Český Krumlov                 "K historii otáčivého hlediště v zámecké zahradě v Českém Krumlově"

Ing. Jiří Olšan - vedoucí Správy a údržby zámeckých zahrad  v Českém Krumlově  "Zámecká zahrada v Českém Krumlově - historie, současnost, budoucnost" 

Helena Třeštíková - bývalá ministrině kultury ČR                                                  "Dopis Francescu Bandarinovi, řediteli Centra světového dědictví UNESCO z 24. 1. 2007"

Jiří Menzel - filmový a divadelní režisér                                                          "Rozhovor pro Českobudějovický deník ze dne 7. 6. 2007"

Mgr. Petr Pavelec - ředitel Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích                                                                           "Nové otáčivé hlediště mimo zámeckou zahradu (článek z Mladé fronty dnes ze dne 19. 10. 2007)"

Ing. arch. Věra Kučová - náměstkyně pro odbornou sekci generální ředitelky Národního památkového ústavu                                                                                         "Otáčivé hlediště v zámecké zahradě v Českém Krumlově - aspekty památky na Seznamu světového dědictví UNESCO"

prof. Ing. arch. Akad. arch. Václav Girsa -                                                       "Čemu brání a co přináší - úvaha k problematice otáčivého hlediště v českokrumlovské zámecké zahradě"

Mgr. Jiří Šesták - ředitel Jihočeského divadla                                                     "Plenérové divadlo - otáčivé hlediště v Českém Krumlově" 

 

 

CITACE Z ODBORNÝCH STANOVISEK K OTÁČIVÉMU HLEDIŠTI

Výňatek z referátu na téma "Funkční uplatnění zeleně u historických objektů v procesu rekreace", Ing. Karel Drhovský, 1989:

„V 50. a 60. letech do mnoha našich historických zahrad a parků byly postaveny ’přírodní scény‘ pro divadelní a filmová představení. Téměř vždy to znamenalo vážné poškození nebo zničení části parku a tím i celkové kompozice a vegetační hodnoty. Řada z nich opět zanikla, zanechavši za sebou zničený park, některé jsou provozovány dále, v čele s nejznámějším z nich v Českém Krumlově, které je tím nebezpečnější, že umožňuje dobrou kulturu nekulturním způsobem a kazí tak vkus návštěvníků a zejména vztah, už tak značně narušený, ke kulturním památkám a znemožňuje rekonstrukci jedné z nejhodnotnějších barokních zahrad v Čechách ..."

 

Stanovisko zástupců Divadelního ústavu a Asociace scénografů, 1990:

„Otáčivé hlediště sice využívá zajímavým způsobem přírodní scenérii parku a letohrádku Bellarie, ale tato exploatace je bezohledná k zámeckému komplexu. Moderní konstrukce a inscenační principy jsou imputovány do prostředí, kde nelze vytvořit optimální divácké a inscenační zázemí bez devastace části zámeckého parku, a to jak výstavbou, tak následným divadelním provozem. Všichni přítomní se shodli na tom, že by měl být objekt otáčivého hlediště vyčleněn z komplexu zámku a doporučili, aby pro otáčivé hlediště byla nalezena jiná vhodná lokalita, kde by bylo možno vytvořit komplex s úplným jevištním a diváckým zázemím, který by byl realizačně i provozně zcela autonomní a nenarušoval by zámecký park.“

 

Účastníci mezinárodní konference Parky jižních Čech - evropské přírodní a krajinářské parky, 1991:

„Vlastní existence otáčivého hlediště byla odbornou veřejností od samého počátku hodnocena jako negativní zásah do kompozice barokní zahrady evropského významu, který je o to nebezpečnější, že novodobá kulturní aktivita (přírodní divadelní scéna) zcela likviduje samou svou existencí prostorové a kompoziční vztahy v jádru barokní zahrady, jež jsou nejdůležitějším prvkem památkové podstaty historické zahrady. Přítomnost otáčivého hlediště v průsečíku kompozičních os naprosto popírá ideový záměr tvůrce zahrady. Hlavní dominantou zahrady již není zahradní rokokový letohrádek Bellaria, ale novodobý technický objekt v daném prostoru naprosto cizí, a to jak svou obrovskou hmotou vzhledem k velikosti letohrádku, tak i svým novodobým technickým pojednáním neslučitelným s tvaroslovím historické zahrady. Existence otáčivého hlediště navíc znemožnila pokračující rekonstrukční práce v této části zámecké zahrady.“

 

Helena Albertová, ředitelka divadelního ústavu, Ing. Vladimír Adamczyk,odborný pracovník scénografického odboru Divadelního ústavu, 1991:

„Otáčivé hlediště před letohrádkem Bellárie považujeme především za turistickou atrakci, jejíž umělecké kvality nepřesahují průměr a především nejsou vázány na prostředí, ve kterém se nynější "rekonstrukce" realizuje. Stavba, která zde vzniká, výrazně porušuje stávající komplex zámeckého parku, zcela potlačuje ojedinělou architekturu letohrádku Bellarie a hrozí být nesmyslnou dominantou části zámeckého parku. V dřívějších letech bylo možné přiznat, že idea otáčivého hlediště využívala zajímavým způsobem přírodní scenérii parku a letohrádku, nyní ale musíme konstatovat, že je tato exploatace bezohledná a jako odborníci jsme proti tomu, aby se moderní konstrukce a inscenační prinipy imputovaly do prostředí, kde již nelze vytvořit odpovídající inscenační a divácké zázemí a kde původně kulturní činnost přerůstá v barbarskou devastaci. Již dnes je zřejmé, že následný divadelní provoz bude park a celý zámecký komplex pouze dále ohrožovat a ničit. Podle našeho názoru je nutné všemi prostředky zabránit tomu, aby turistická atrakce nepřevážila význam kulturní památky I. kategorie.“


Prof. Arch. Franco BOCCHIERI, 1991:

„I když je možné zahrnout dobu vzniku otáčivého zařízení, v roce 1958, na rozdíl od současnosti do doby historické, která byla orientována především na společnost a problém ochrany prostředí a „památky“ byl spatřován, obecně a nejen v Čechách, z jiného zorného úhlu a proto ne kriticky (neboť každá historická doba má své kulturní hodnoty), dnes, ve světle výsledků "Florentské charty" sepsané společností ICOMOS-IFLA roce 1986 o ochraně a zhodnocení historických zahrad, již nelze pomýšlet na rekonstrukci "mechanického divadla" v zámeckém parku. Hlediště svým umístěním navíc ruší vizuální účinek a harmonickou osovou kontinuitu, tvořenou z jedné strany trasou zámek – fontána – park, z druhé strany nesourodou a pestrou architekturou pozdně barokního letohrádku, jenž se nachází vedle.“

 

Sergej Anatolič Bělov, ředitel Giprotěatru, 1991:

„Právě budovaná konstrukce otáčivého hlediště vážně narušuje krajinnou koncepci parku, vytvářenou po mnoho staletí, a stává se vážnou urbanistickou chybou, kterou je třeba napravit, dokud není ještě pozdě. Charakter tohoto hlediště spíše připomíná prvek sportovního zařízení, jeho rozměry jsou příliš velké a neodpovídají podstatě parku a přilehlého pavilonu, památníku zahradní architektury 18. století. Umístění stavby je velmi nevhodné - je příliš blízko k pavilonu a narušuje původní osovou kompozici parku ze strany od vstupní brány. Mimo to konstrukce otáčivého hlediště vyžadovala budování hlubokých základů, což se může výrazně negativně projevit na režimu spodních vod a není vyloučen ani zánik okolních rostlinných lokalit. Na jedné straně chápu, že iniciátoři stavby hlediště letního divadla mají v úmyslu stvořit současné centrum kultury ve starobylém městě a že to bylo možné jen vítat, ale ... Existuje dobré přísloví "Dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekel". Hluboce se mýlí ten, kdo se domnívá, že je možné stvořit novou kulturu zničením kultury staré. Historie zná mnoho takových příkladů a nestojí za to přidávat k této sbírce další exponát. Já, jako představitel Ruska, příliš dobře znám cenu uspěchaných a nedomyšlených kroků ve sféře kultury.“

 

PhDr. Ptáčková, Divadelní ústav Praha, 1992:

„V centru ušlechtilého barokního parku, přímo v jeho srdci, mezi francouzskou a anglickou částí, kde už na začátku 18. století vycítil architekt místo nejnervnější a vykouzlil tam letohrádek Bellarii - určený k oddechu a zábavě. Zábavě možná povrchní, v každé případě však kultivované - a výlučné. A hned vedle, v tom nejneuralgičtějším bodě, spadla bomba, z jejíhož kráteru vyhřezla obluda, železobetonová příšera, triviální, zbytečná. Nejde tady o dvě různé historické doby, o různé dobré pocity a potřeby, i když by to tak mohlo z vnějšku vypadat. Nejde dokonce ani o to, že tu jedna kultura požírá druhou, nejde o dvě kultury. Není to analogie k Centre Pompidou: do špičkové barokní zahradní architektury pronikl kýč a ne kýč, brak.“

 

Prof. Arch. akad. Arch Václav Girsa, 2001:

„Není pochyb, že letní divadlo s otáčivým hledištěm patří mezi důležité kulturní aktivity Českého Krumlova. Večerní divadelní produkce v atraktivním přírodním prostředí zámecké zahrady mají neopakovatelnou atmosféru a již i svoji dlouhou tradici. Jsou zapsány v povědomí veřejnosti, přitahují naše i zahraniční návštěvníky a tedy významně obohacují kulturní život města. Avšak monstrózní kolos, jenž je na pokraji své fyzické životnosti a jehož architektonická úroveň je ve srovnání s daným prostředním méně než průměrná, narušuje excelentní prostředí zámecké zahrady - nedílné součásti jednoho z našich nejvýznamnějších zámeckých areálů. Nejde však jen o pohledové, tedy estetické znehodnocení historické zahrady. Ale i pouze "estetické" hledisko je a mělo by být pro každého zde v území Národní kulturní památky a památky UNESCO velmi silným argumentem. Jde o velmi problematický a násilný zásah širšího dopadu. Rehabilitace zámecké zahrady a záchrana letohrádku Bellarie, jako součást našeho závazku péče o světové kulturní dědictví je natolik závažným a dnes aktuálním celospolečenským úkolem, který nesnese již dalšího odkladu. Nejde tedy o nějaký subjektivní nápad úzké skupiny směšných staromilců či rozmařilý výmysl neustále nespokojených památkářů. Celospolečenský zájem je stvrzen řadou mezinárodních dokumentů a úmluv, k nimž se náš stát jako kulturní země přihlásil.“

 

PhDr. Pavel Slavko, kastelán zámku, 2001:

Zámecká zahrada byla vytvořena jako svébytné umělecké dílo zahradní architektury, jehož vyvrcholením byla náročná zahradní úprava v okolí letohrádku Bellaria. V prostoru před Bellárií byl doslova pěstěn a udržován „květinový ráj“. Letohrádek samotný pak byl architektonickou dominantou celé zahrady a ve třech patrech obsahoval sál, dva kabinety, salón a jídelnu, kuchyň, výtahy pro dopravu připravených pokrmů a umělou jeskyni.

Po tři století byla zahrada místem klidu, meditace, ukázkou zahradního umění, příkladem harmonického souznění člověka s přírodou, místem pro koncerty a zahradní slavnosti.

Přibližně od roku 1960 však začala být tato historická scenérie využívána pro intenzivní divadelní aktivity, jejichž součástí byla i výstavba otáčivého hlediště. Kruhový půdorys otáčivého hlediště je prakticky shodný s kruhovým půdorysem „květinového ráje“ a cca 850 tun kovové konstrukce zde zcela zničilo vzácnou zahradní památku s její charakteristickou historickou vegetační kompozicí. Otáčivé hlediště je svou architektonickou kvalitou, hmotou, konstrukcí a svým provozem neúměrnou a nevhodnou zátěží v historické zámecké zahradě, má výrazně devastující dopad na střed zahrady a zcela likviduje barokní podélnou osovou souvislost.

Funkci dominanty ve středu historické zahrady si přivlastnila novodobá konstrukce
otáčivého hlediště s historicky odlišným druhem provozu a s odlišnou kapacitou zatížení.

Provozem otáčivého hlediště došlo i k zásadní změně funkčního využití letohrádku Bellarie. Z ušlechtilého a graciézního prostoru pro komorní koncerty a zahradní slavnosti se stalo jeviště, sklad divadelních kulis, interiéry v suterénu byly z větší části adaptovány na šatny a toalety pro herce, orchestr a personál.

Provoz a stavba otáčivého hlediště výrazně a zásadně degraduje hodnoty historické zámecké zahrady. Jediným smysluplným řešením je odstranit stavbu ze zámecké zahrady a přemístit ji do jiné lokality.

 

Výňatek ze souhrnné informace Ministerstva kultury ČR, 2002:

„Státní ústav památkové péče (dříve Státní ústav památkové péče a ochrany přírody) a Státní památkový ústav v Českých Budějovicích nikdy nesouhlasily s výstavbou otáčivého hlediště v zámecké zahradě. Důvodem nesouhlasu bylo kromě nevhodného zásahu do prostředí jedné z nejvýznamnějších kulturních památek, devastace zahrady i znemožnění společenského využití Bellarie, která patří k vrcholům zahradní architektury evropského významu, protože slouží jako šatna herců a sklad dekorací. Státní ústav památkové péče protestoval proti umístění otáčivého hlediště do prostoru zámecké zahrady od samého počátku (více jak 30 let) a zaslal na bývalé Ministerstvo kultury ČSR několik vyjádření, v nichž upozorňoval na neúnosné poškozování zahradního prostoru, vegetace a architektury, vyvolané touto stavbou. Ještě ve svém odborném vyjádření ze dne 7.2.1992 apeloval na to, aby konstrukce otáčivého hlediště byla instalována na jiném vhodném místě. Stavba otáčivého hlediště byla realizována i přes nesouhlas Státního památkového ústavu v Českých Budějovicích, který je správcem této národní kulturní památky a zodpovídá za její řádnou údržbu a prezentaci. Postavit stavbu na cizím pozemku, bez souhlasu jeho správce a proti rozhodnutí jeho zřizovatele, kterým je Ministerstvo kultury (viz dále rozhodnutí ministra kultury) lze charakterizovat nejen jako hrubé porušení zákona o státní památkové péči, ale i dalších zákonů.“

Podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (sjednané v Paříži 16. 11. 1972, publikované ve sbírce zákonů pod č. 159/1991, do níž Česká republika sukcedovala s účinností od 1.1.1993) bylo historické jádro Českého Krumlova včetně areálu zámku zapsáno pod číslem C 617 na Seznam světového dědictví s účinností od 14.12.1992. Z tohoto důvodu se na zámek v Českém Krumlově včetně jeho parku vztahují všechna ustanovení uvedené úmluvy a směrnice pro její provádění, jejichž porušení lze kvalifikovat jako nedodržení mezinárodně právních závazků České republiky. Vzhledem k tomu, že stavba otáčivého hlediště byla realizována v rozporu se zákonem o státní památkové péči i přes zamítavé závazné stanovisko Ministerstva kultury jako příslušného orgánu státní památkové péče a že nebyla ani konzultována s orgány UNESCO, resp. s Mezivládním výborem pro ochranu světového kulturního a přírodního dědictví, jak se požaduje podle odst. 56 Směrnice, došlo její existencí k porušení čl. 4, čl. 5 písmeno d) a čl. 6 odst. 3. Úmluvy. Tímto je založen předpoklad pro zařazení historického jádra Českého Krumlova na Seznam světových památek v ohrožení dle čl. 11 odst. 4 uvedené úmluvy, což by ve svém důsledku mohlo vést i k výmazu historického jádra Českého Krumlova ze Seznamu světového dědictví. Tento krok by měl nejen následky politické, ale i dopad na turistický ruch v Českém Krumlově, a tedy i následky hospodářské, včetně ohlasu ve světových mediích.

 

Český národní komitét ICOMOS – stanovisko 2015:

Považujeme umístění otočného nebo jiného stálého divadelního nebo koncertního zařízení na křižovatce hlavní osy zahrady v Českém Krumlově za neúnosné. Sdílíme a připojujeme se k požadavku Výboru pro světové dědictví UNESCO, aby byla točna rozebrána a definitivně odstraněna ze zámecké zahrady. V souladu se stanoviskem UNESCO, Český národní komitét  ICOMOS doporučuje přemístění točny mimo zámeckou zahradu.“

 

prof. Ing. arch. akad arch. Václav Girsa, vedoucí Ústavu památkové péče, ČVÚT, Fakulta architektury, 2015:

V souladu se stanoviskem ČNK ICOMOS ze dne 2. ledna 2015 a vědomi si závazků České republiky nesouhlasíme s tím, aby nová letní scéna byla řešena uvnitř unikátní českokrumlovské zámecké zahrady, jedné z našich nejvýznamnějších památek zahradní tvorby, součásti statku zapsaného na Seznamu přírodních a kulturních světových památek UNESCO. Vážíme si novodobé tradice populárních letních divadelních produkcí v Českém Krumlově avšak tristní stav stávajícího zařízení a jeho brutální působení ve velmi vzácném prostředí vyžaduje neodkládat příliš jeho odstranění. Vypsání architektonické soutěže na novou letní scénu je určitě žádoucí, avšak nikoliv s uvažovaným řešením uvnitř půdorysu zámecké zahrady. Velmi důležité je nejen správné určení lokality mimo unikátní zahradu, ale zodpovědně zpracovaný stavební program i vyvážené, profesionálně zpracované podmínky soutěže, které přispějí ke kvalitnímu výsledku.

 

doc. Akad. arch. Vladimír Soukenka, vedoucí Ústavu interiéru a výstavnictví, Fakulta architektury ČVUT, 2015:

Doporučuji tedy s veškerým důrazem vypsání mezinárodní architektonické soutěže na nové otáčivé hlediště v Českém Krumlově zcela mimo areál zámecké zahrady. Dopřejme památkářům co jest památkové a divadelníkům nový invenční nástroj. Zachováme si tak tvář v očích kulturního světa a opět příjdeme s novým českým řešením tak, jako otáčivé hlediště Joana Brehmse bylo v 60´ letech něčím zcela novým, odvážným. Situování hlediště zpět do zámecké zahrady jen ,,o kousek vedle“ je pouze malé české řešení.

 

Prof. ing. arch. akad. arch. Jiří Suchomel, proděkan, Technická universita v Liberci, 2015:

Ponechání otáčivého hlediště v zahradě zámku v Českém Krumlově pokládám za nešťastný záměr. Plně podporuji úsilí ČNK ICOMOS o jeho vymístění mimo plochu této jedinečné zahrady.

 

Prof. ing. arch. Petr Urlich, CSc., vedoucí katedry architektury FSv ČVUT v Praze, 2015:

Vypsání soutěže na návrh nového otáčivého hlediště uvnitř historické zahrady krumlovského zámku nelze v žádném případě považovat za správné rozhodnutí.

V této věci nemohu než podpořit negativní stanovisko mnoha význačných autorit, stejně jako stanovisko Českého národního komitétu ICOMOS. Umístění otáčivého hlediště do historické zahrady je nevhodné, odporující duchu místa, jež z pohledu historie není určeno pro jakékoli soudobé experimenty. Pro ně hledejme jiné místo, které lze bezpochyby i v samotném Českém Krumlově nalézt.

 

Prof. Ing. arch. Ladislav Lábus, Hon. FAIA, děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze, 2015:

Úvahy o vypsání mezinárodní architektonické soutěže na novou otáčivou scénu umístěnou opět přímo do zámecké zahrady lze podezírat buď z nepochopení problému, kde nejde o vlastní formu stávajícího otáčivého divadla, ale podstatou je jeho rušivé umístění přímo v zámecké zahradě, nebo naopak o účelové pochopení problému, ve snaze prosadit i nadále umístění „živé“ kultury přímo do zámecké zahrady pomocí prestiže výsledků mezinárodní architektonické soutěže.

Není podstatné, co je v pozadí uvažovaného vypsání soutěže. Zda nepochopení problému nebo naopak pochopení situace a z toho vyplývajícího přehodnocení strategie „udržitelného vývoje“ dnešního stavu. Podstatné je to, že obojí nezohledňuje dosavadní stanoviska odborných národních i mezinárodních komisí k tomuto problému a zejména obojí nezohledňuje vlastní hodnoty zámecké zahrady.

Udělat chybu v dané kauze lze jenom jednou. Je to omluvitelné a nakonec i odstranitelné. Prosadit chybu podruhé, třeba pod platformou mezinárodní architektonické soutěže je …

 

Prof. Ing. arch. Petr Hrůša, zástupce vedoucího katedry architektury Technické univerzity v Ostravě, 2015:

Se starostí o smysl hodnot umění architektury si dovoluji vyjádřit své profesní pozastavení nad tím, že se snad znovu jedná o zachování-o tzv. soudobou „inovaci“ otáčivého hlediště uprostřed krásné celistvé kompozice barokní zahrady, tedy o jakoby „definitivní“ devalvaci paměti hodného odkazu v Českém Krumlově.

Dovoluji si jednoznačně a s velkou naléhavostí vyjádřit svůj profesní i pedagogický nesouhlas se záměrem potvrdit pozici otáčivého hlediště exteriérové scény Jihočeského divadla v parku v Českém Krumlově, byť pomocí zdánlivě objektivizované cesty, jinde doporučované vždy Českou komorou architektů, formou architektonické soutěže.

 

Prof. Ing. arch. akad. arch. Emil Přikryl, AVU, Škola architektury akademie výtvarných umění v Praze, 2015:

Vypsání mezinárodní architektonické soutěže na návrh nového otáčivého hlediště uvnitř historické zahrady českokrumlovského zámku by bylo fatálním omylem, potvrzením dřívějších špatných rozhodnutí, výrazem pohrdání názory nejvyšších odborných autorit.

Stojím za jasným stanoviskem Českého národního komitétu ICOMOS a stejně negativními a opakovanými stanovisky mise UNESCO-ICOMOS v této věci. Proto také vyslovuji zásadní nesouhlas s uvažovaným umístěním otáčivého hlediště v historické zahradě zámku v Českém Krumlově.

 

Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 2015:

Nemůžeme se než ztotožnit s nálezy a doporučeními předchozích expertiz. Doporučujeme odstranění kontraverzního otáčivého hlediště z mezinárodně kulturně historicky významného prostoru památky.

Doporučujeme prosadit takové kroky, které povedou k definitivnímu uspokojivému řešení a nekontroverznímu umístění nového letního divadla na vhodném a od zámecké zahrady prostorově separovaném místě.

 

Česká komora architektů, Ivan Plicka, předseda ČKA, 2015:

Umístění otáčivého hlediště venkovní scény do zahrady znamenalo v padesátých letech minulého století její zásadní znehodnocení; tento čin byl naposledy nešťastně potvrzen začátkem devadesátých let minulého století.

Česká komora architektů vyjadřuje tímto stanoviskem jednoznačný nesouhlas s potvrzením umístění otáčivého hlediště venkovní scény Jihočeského divadla v zámecké zahradě v Českém Krumlově a vyzývá k respektu k nevyčíslitelnému významu této památky.

 

Stručný výtah ze stanovisek zpracoval dr. Pavel Slavko, 2016.

Stanoviska v plném znění jsou k dispozici v archivu zámku Český Krumlov.