Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English

Obsah

Alchymisté na rožmberském dvoře

Noční pohled na město a zámek Český Krumlov

Ve 2. polovině 16. století, nazývané zlatým věkem alchymie, byly vedle pražských, císařských laboratoří Rudolfa II. nejproslavenějšími laboratořemi v Čechách právě laboratoře vladaře domu rožmberského Viléma z Rožmberka. Kolem rožmberského dvora vzniklo v podstatě druhé centrum hermetických a alchymistických snah. Pod ochranou rožmberského vladaře rozvíjeli své experimentální pokusy na straně jedné významní i méně významní badatelé, na straně druhé i prohnaní podvodníci. Laborovali v pražském rožmberském paláci a na mnohých místech Vilémova dominia - na Třeboni, v Prachaticích, ale zejména v Českém Krumlově, který byl nazýván jihočeskou Mekkou alchymistů.

V souvislosti s výše uvedenými rožmberskými laboratořemi a rovněž v souvislosti s rozvojem renesanční přírodovědy, specielně botaniky, si zmiňme alespoň několik jmen, spjatých s tímto okruhem, působícím na rožmberském dvoře.

 

 

Tadeáš Hájek z HájkuV první řadě je třeba zmínit doktora Tadeáše Hájka z Hájku (1525 - 1600) - lékaře a renesančního přírodovědce - astronoma, matematika, alchymistu a osobního lékaře císaře Rudolfa II.

Tdeáš Hájek byl synem Šimona Hájka (asi 1485 - 1551), potomka staré české šlechtické rodiny. V roce 1554 jej císař Ferdinand I. povýšil do šlechtického stavu, Maxmilián II. jej roku 1571 pasoval na rytíře. Byl třikrát ženat a měl tři syny a dceru.

Hájek bydlel v dnes již neexistujícím domě U Zlatého koníčka, v současnosti zvaném U Červeného srdce.

V letech 1548 - 1549 studoval medicínu a astronomii ve Vídni, magistrem umění se stal v roce 1551. Roku 1554 studoval v Bologni medicínu, poté přešel do Milána, kde se stal posluchačem přednášek Girolama Cardana. Poté se vrátil do Prahy, kde na Karlově univerzitě přednášel matematiku a astronomii až do roku 1558. Později se věnoval lékařské praxi - byl osobním lékařem císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. 

Tadeáš Hájek se na žádost císaře Rudolfa II. stal ředitelem pražských císařských alchymistických dílen, staral se o správný chod laboratoří, pro svou poctivost a vzdělanost se stal vyhledávaným rozhodcem při posuzování alchymistických uchazečů a mimo to také vědecky pracoval. Napsal několik knih, mezi ně patří především spis "O kometách". Sepsal rovněž učené pojednání "O pivu" (De cerevisia eiusque conficiendi ratione), vydáno bylo v roce 1554, v němž dospěl k jedné z prvních teorií oxidace a spis Aphorismorum Metoposcopicorum libellus unus, ve kterém rozpracoval metoskopii, tzn. metodu věštění z lidských vrásek. V roce 1562 Hájek přeložil a následně vydal Mattioliho herbář v češtině, který doplnil botanickými poznatky z Čech. Při této práci musel vytvořit nové české botanické názvosloví, které se z části používá ještě dnes. V listopadu roku 1572 zaznamenal vznik nové hvězdy - supernovy SN 1572 v souhvězdí Kasiopeja, který uveřejnil ve spise Dialexis de novae et prius incognite stelae, v němž také vysvětlil, že do té doby převládající a z Aristotela vycházející představa o neměnnosti hvězdného nebe je chybná. Známý je též Hájkův spis "Pojednání o kometě a nebeských znameních", z roku 1580, který dedikoval Vilémovi Petru Vokovi z Rožmberka.

Žánrový výjev z panské zahradyPrvní setkání Viléma z Rožmberka s Tadeášem z Hájku spadá do roku 1553, kdy Hájek otiskl na základě astrologického rozboru prognózu na příští rok. Předpověď se obdivuhodně shodla s tehdejšími Vilémovými politickými záměry, které inspirovala a v průběhu roku se naplnila (jednalo se tehdy o politcký střet rožmberského vladaře s knížaty z Plavna). V roce 1566 se s Tadeášem Hájkem, tehdy již proslulým lékařem, setkáváme v doprovodu Viléma z Rožmberka při jeho válečném tažení do Uher. Hájek jakožto vynikající botanik byl rožmberskému vladaři nápomocen při zřizování botanických zahrad v Praze, v Českém Krumlově a na Kratochvíli.

 

 

Opomenout nesmíme ani Hájkova mladšího kolegu, českého humanistu, lékaře, lékárníka, botanika a pedagoga - doktora Adama Zalužanského ze Zalužan (asi 1555 - 1613).

Adam Zalužanský pocházel z erbovní měšťanské utrakvistické rodiny, usedlé v Mnichově Hradišti. Vzdělání získal na univerzitách ve Wittenbergu a na Karlově univerzitě v Praze, kde se stal mistrem svobodných umění. Vyučoval na Novém Městě pražském na farní škole u sv. Jindřicha. Poté odcestoval do Německa a na univerzitě v Helmstedtu získal titul doktora medicíny. V roce 1587 se vrátil na Karlovu univerzitu jako profesor, později se stal děkanem a v roce 1593 rektorem. Snažil se o znovuobnovení lékařské fakulty Karlovy univerzity.

Panský dům se zahradou na Novém Městě v Českém KrumlověAdam Zalužanský se zasadil o vymezení botaniky jako samostatného a svébytného vědního oboru. Své botanické výzkumy a experimenty prováděl v rožmberských zahradách na Pražském hradě a v Českém Krumlově. Měl svou lékárnu a v Praze vykonával dohled nad staroměstskými lékárnami. Roku 1591 vydal "Řád apatékařský" a v roce 1592 publikoval spis "Metodi herbarie libri tres" (Tři knihy o obotanické metodě), řadící se mezi základní díla české botaniky; tento titul pak z vděčnosti dedikoval Vilémovi z Rožmberka.

Po vypuknutí morové epidemie v Praze roku 1613 obětavě léčil nemocné, sám se však nakazil a zemřel. 

Osobnosti obou botaniků, Hájka i Zalužanského, stály také pravděpodobně za prvotní koncepcí budování botanické části zahrady při českokrumlovské zámecké rezidenci. 

 

 

Další významnou osobností byl doktor Václav Lavín, později užívající predikátového titulu z Ottenfeldu (před 1550 - 1602). Byl osobním lékařem posledních Rožmberků a pro pana Viléma laboroval.

Alchymisté v laboratoři - dobové vyobrazeníSvé alchymistické znalosti získal ve Francii, kde se v Paříži učil u známých kapacit své doby - Jeana Fernela (1506 - 1558) a Denise Zachaire (1510 - 1600). Pro Rožmberky laboroval spolu s pražským měšťanem  Martinem Klugerem. Lavín působil v Českém Krumlově, v Praze a v Třeboni. V tamním zrušeném augustiniánském klášteře působili také Daniel Prandner a Petr Hlavsa z Liboslavi a alchymistka Salomena Scheinpflugová. Podle některých zpráv měla tato alchymistka kromě Třeboně působit také nějaký čas v Českém Krumlově. Mezi Třeboní a Českým Krumlovem bývaly v této době velmi čilé a úzké styky. 

 

 

Vedle Václava Lavína se v Českém Krumlově objevuje i další významný lékař, přírodovědec a hermetik doktor Heřman Bulder (Bulderus), který věrně pečoval o zdraví posledního Rožmberka Petra Voka nejméně po dvě desetiletí a po odprodeji krumlovského panství císaři Rudolfovi II. následoval Petra Voka (1602) i na Třeboň. Heřman Bulder byl všestranným učencem s hlubokými odbornými zájmy, což dokládá i soupis titulů jeho domácí bibliotéky - zhruba jednu polovinu ze čtyř stovek knih tvořily spisy lékařské, farmaceutické, botanické a alchymistické. Soustavnou pozornost věnoval studiu herbářů, spisům o léčivých účincích lázeňských koupelí, pojednáním o alchymistických pokusech, jakož i popisům minerálů. Vedle vydání lékařských knih klasiků, sepsaných Galenem, Hippokratem a Avicennou, nalézáme v Bulderově knihovně i desetidílné Paracelsovy sebrané spisy (Basilej 1589) či díla Tadeáše Hájka z Hájku.

 

 

Bavor Rodovský z HustířanV galerii osobností, působících na dvoře Viléma z Rožmberka, nemůže chybět nejvýznamnější český alchymista Bavor Rodovský z Hustířan (1526 - 1599).

Pocházel ze starého českého zemanského rodu Své křestní jméno dostal po dědovi Bavoru starším, o kterém se tradovalo, že byl čaroděj a uměl vyrábět zlato. Příliš zlata zřejmě nenadělal, protože rodina nebyla příliš majetná a rodný statek Rodov stěží mohl uživit pět sourozenců. Kvůli nedostatku peněz nemohl jít studovat vysoké školy, proto se rozhodl své znalosti němčiny, latiny i řečtiny nabýt sám. Díky znalosti jazyků vzdělanců se mohl pustit do samostudia alchymie, astronomie, lékařství a matematiky, zajímala jej také historie a filozofie a nestál stranou ani praktického života, což dokládá jeho soubor kuchařských předpisů. Byl velmi nadaný, přičemž se vypracoval natolik, že svými znalostmi předčil mnohé studované vrstevníky.

Roku 1566 se Bavor Rodovský oženil s Voršilou z Šelndorfu a za její věno zakoupil statek Radoslav u Nechanic, kde zřídil alchymistickou laboratoř. Jeho pokusy však svou nákladností způsobily, že svůj statek Radostov prohospodařil, zadlužil se a v roce 1573 byl pro dluhy uvězněn v Černé věži Pražského hradu. Odsud adresoval Vilémovi z Rožmberka velmi obsáhlý dopis, ve kterém jej Černá věž Pražského hradu - pohled z Jiřské uliceneprosí jen o pomoc, ale snaží se jej získat pro myšlenky renesančního přírodovědce Theophrasta Paracelsa, který dával alchymii zcela nový směr a využíváním chemikálií pro výrobu léků ji stavěl do služeb lékařství. Zároveň panu Vilémovi oznamuje, že vzhledem k důležitosti astrologických konstelací pro rozličná vědecká konání zhotovil přístroj z mědi, "na němž i málo zkušený v hvězdářském umění všechna nebeská hnutí každé chvíle bude moci spatřiti a podle toho svá arcana spravovati a k tomu, čeho žádostiv jest, přivésti". Tento dopis odráží Rodovského otevřenou a poctivou víru v alchymii i jeho obdivuhodný rozhled po současném vědeckém životě a vykresluje jej jako zaníceného vlastence a poctivého člověka. Vilémovi, který Bavora z vězení vyplatil, věnoval roku 1574 překlad spisu "Secreta Aristotelis" (Tajemství Aristotelova). Ani Rožmberkova pomoc však na splacení všech dluhů nestačila, a tak roku 1575 musel Bavor Radostov prodat. Manželka se synem od Bavora odešli k rodičům, a tak jej v roce 1576 nalézáme v rožmberských laboratořích v Praze, v Třeboni a na Krumlově. V rožmberských službách setrval 2 roky a poté působil v laboratořích císaře Rudolfa II. v Praze.

Poslední roky svého života prožil Rodovský u svého přítele Jana Zbyňka Zajíce na Budyni, kde roku 1591 sepsal knihu "Kuchařství, tj. knížka o rozličných krmích, kterak se užitečně s chutí strojiti mají". Rodovský zemřel na Budyni roku 1600. 

Po Bavoru Rodovském se zachovaly mj. čtyři velké alchymistické spisy, napsané jadrnou češtinou. Tři z nich se nalézají v knihovně Národního muzea v Praze a jeden titul v univerzitní knihovně v nizozemském Leidenu.

 

 

Široká č. p. 77 Český Krumlov - bývalý dům alchymisty Antonína Michaela z EbersbachuV protikladu k osobnosti nadšeného, avšak ve finančních záležitostech nepraktického a poctivého Bavora Rodovského stojí postava českokrumlovského alchymisty a správce krumlovských dolů Antonína Michaela z Ebersbachu.

Ebersbach je poprvé přimomínán v rožmberských službách v roce 1565 a byl pravděpodobně nejdéle působícím krumlovským alchymistou. Antonín Michael z Ebersbachu byl pověřen správou a vedením krumlovských alchymistických laboratoří i k jejich potřebě vybudované botanické zahrady, která se nacházela v blízkosti dnešního tzv. zásobního zahradnictví a skleníků, tedy v místech mezi zámeckou ohradní zdí a nízkou rondelovou baštou, tzv. Paraplíčkem. Mezi pěstovanými botanickými druhy se vyskytovala i pověstná mandragora, která zde prý byla k nalezení ještě ve 30. letech 20. století.  

Vlastnoruční podpis Antonína Michaela z EbersbachuV roce 1587, při čtvrtém sňatku Viléma z Rožmberka s Polyxenou z Pernštejna, sliboval Ebersbach svému mecenáši  vyrobení "conservationem senectutis", prostředku zastavujícího stárnutí, tedy něco na způsob tzv. elixíru života. Jeden z elixírů života snad v červenci roku 1592 skutečně vyrobil. Psal o tom nemocnému rožmberskému vladaři, že "lék ze zlata má již v ruce a pán jej může kdykoliv mít".Je to prý ono známé "aurum potabile", zlato k pití, které omlazuje a život prodlužuje a dokonce léčí všechny nemoci. Jenže ani tento elixír Vilémovi nepomohl a předposlední rožmberský vladař krátce nato zemřel. Vilémův nástupce, Petr Vok, nechal alchymistu uvěznit v žaláři pod branou na I. zámeckém nádvoří. Rožmberský kronikář Václav Březan ve své kronice k uvěznění alchymisty poznamenává: "Nějaký pokladač, alchymista, magister Antonius Michael, jenž pána starýho netoliko velice na penězích, ale i na zdraví svými čarami hubil, hned po smrti nebožtíka nařízením Pana Petra Voka z Rožmberka hejtmanem krumlovským Mikulášem Šrejbrsdorfem právně jat a vězením dostatečným opatřen. Ten potom do vězení temného, dobře opatřeného v bráně zámku krumlovského, jejž dnem i nocí ponocovali, dán a jako pes život svůj dokonal. Přiznal se v tom vězení, že lidem do sedmdesáti osmi tisíc kop míšeňských rozpůjčil. Pan vladař okolo dvacíti tisíc kop na penězích hotových pokladače toho dosáhl". Ebersbach, kromě správy krumlovských alchymistických laboratoří vykonával také funkci vrchního správce rožmberských dolů, a proto nechal Petr Vok veškerý Ebersbachův majetek zkonfiskovat ve svůj prospěch.

Klášter minoritů v Českém KrumlověDatum skonu Antonína Michaela z Ebersbachu odvozujeme od zápisu rožmberského kronikáře Václava Březana ke dni 15. 5. 1593, který ve své kronice zaznamenal: "Ten slovutný podvodník magister, vězeň na krumlovským zámku, zcepeněl". Ebersbach byl pohřben v křížové chodbě kláštera minoritů, což dokládá i výtvarně pěkně pojednaný náhrobního kámen, který byl nalezen pod dlažbou při opravách klášterní křížové chodby v roce 1949. 

 

 

Dalšími významnými osobnostmi, které patřily do tohoto okruhu, jsou proslulí angličtí alchymisté John Dee (1527 - 1608) a Edward Kelley (1555 - 1598).

John DeeDoktor John Dee (1527 - 1608), dobrodruh, matematik, astronom, alchymista a mág se narodil roku 1527 v Londýně. Stundoval v anglické Cambridgi a v Nizozemí. Později v Cambridgi přednášel a po svém odchodu do Francie přednášel v Paříži. Pro své neshody s Pařížskou univerzitou odešel do Londýna, kde se zabýval studiem starožitností, matematiky, alchymie a magie. Dee byl proto obviněn z čarodějnictví, ale nakonec byl obžaloby zproštěn.

Ačkoliv se těšil veliké přízni anglické královny Alžběty a měl tak nejlepší předpoklady získat nějaký výnosný úřad u královského dvora, jeho nepokojná povaha jej stále táhla na cesty... Objevuje se tak na různých místech Evropy - v Nizozemí, v Německu, v Uhrách a Polsku.

K osudovému setkání došlo u doktora Dee v rovce 1581 v Londýně, kde se seznámil s Edwardem Kelleyem, který se v té době zaobíral alchymií, zaklínáním duchů a jasnovideckými pokusy s křišťálovou koulí. Posléze spolu započali větší cyklus " psychoexperimentů", o nichž si Dee vedl zvláštní deník.

V roce 1583 Kelley a Dee opouštějí Londýn a na pozvání polského šlechtice Vojtěcha Laskiho do Polska a v létě 1584 pak do Čech. V praze se ubytovali na Staroměstském náměstí v domě Zámek v TřeboniTadeáše Hájka z Hájku, který provedl i jejich vstupní přezkoušení. Dee pak později předvedl před císařem Rudolfem II. údajnou transmutaci rtuti ve zlato a věnoval mu křišťálovou kouli a magické zrcadlo z Antracitu. Po dvou letech, byli oba tito Angličané pro podezření z politických piklů nuceni k rychlému odjezdu ze země. Krátce nato jim však právě rožmberský vladař Vilém z Rožmberka umožnil návrat do Čech, na své jihočeské panství. John Dee pobýval na zámku v Třeboni s celou svou rodinou, tedy s ženou Fromondou a starším synem, od 14. září roku 1586. Dee si svůj třeboňský azyl oblíbil natolik, že syna, který se mu zde narodil, pojmenoval Theodor Trebonianus. Dee se na Třeboni více než praktickým alchymistickým operacím věnoval spíše promýšlení svých představ o harmonii světa a snaze dát jim matematické vyjádření. Na Třeboni za účasti Viléma z Rožmberka proběhlo i několik tzv. "andělských rozmluv" - jednalo se prakticky o spiritistické seance, při nichž Dee jako médium používal Kelleyeho nebo svého syna Artura. lze se důvodně domnívat, že Dee v době svého třeboňského působení pobýval pravděpodobně několikrát i v Českém Krumlově.

Inventář třeboňských zámeckých interiérů ve kterých pobývali věhlasní anličtí alchymisté Deea KelleyTřeboň Dee definitivně opustil v březnu roku 1589 a přes Norimberk a Brémy se vrátil zpět do Anglie. Stalo se tak zřejmě na popud královny Alžběty, která mu záhy udělila úřad manchesterského prefekta. Po smrti královny Alžběty, za vlády krále Jakuba, se od něj štěstěna odvrátila. Zklamaný Dee Anglii navždy opustit, avšak v průběhu příprav k odjezdu onemocněl a zemřel v Anglii roku 1608. 

 

 

Edward KelleyEdward Kelley (1555 - 1598) se narodil 1. dubna roku 1555 ve worcesterském hrabství. V místech svého narození působil zprvu jako lékárník, později jako notář. Pro padělání úředních listin byl anglickým právním řádem odsouzen k potupné amputaci uší. Proto si poté nechal narůst dlouhé vlasy.  

Při svých cestách anglickým venkovem přišel v jedné waleské hospodě na starý alchymistický rukopis a dvě duté koule ze slonoviny, obsahující tzv. "projekční prášek". Kelley byl přesvědčen, že kniha obsahuje návod k nalezení kamene mudrců. S těmito předměty a knihou vyhledal v Londýně roku 1581 doktora Johna Dee, se kterým navázal spolupráci, a tak se na bezmála deset let jejich životní cesty spojily.

Krátce před odchodem z Anglie, roku 1583, se Kelleyovou životní družkou stala mladá vdova Johana Westonová, rozená Cooperová, která spolu se svou jednoroční dcerou  nastoupila pestrou pouť, končící v Čechách. Onou Kelleyovou nevlastní dcerou byla pozdější známá renesanční básnířka Alžběta Jana Westońová, píšící pod jménem Vestonia (1582 - 1612), která ve svém raném věku pobývala také na Českém Krumlově. Její teta (sestra matky) zde působila jako společnice Kateřiny z Ludanic, manželky Petra Voka z Rožmberka. 

Po příchodu do Čech pracoval Kelley v laboratořích Viléma z Rožmberka, střídavě v Českém Krumlově a v Třeboni. poté, co byl doktor Dee vypovězen ze země, nastoupil Kelley u císařského dvora v Praze. Údajně zdařilou transmutací si získal obdiv císaře Rudolfa II., který jej jmenoval dvorním alchymistou a Kelley byl přijat mezi české stavy s právem užívat predikát rytíře z Imany. Na Pražském hradě pracoval po tři roky a v téže době zakoupil majetky v Jílovém a v Praze tzv. Faustův dům na dnešním Karlově náměstí. Od Viléma z Rožmberka, za nímž v této době zajížděl do krumlovských a třeboňských laboratoří, dostal řadu statků, které se nacházely vesměs západně od Jílového (Liběř, Okrouhlo, Bohuliby a další).

Hrad KřivoklátKelleyho hvězda začala postupem času pohasínat, jeho oblíbenost u císařského dvora v Praze klesala a osudným se mu stal souboj s dvorním úředníkem Hunklerem v roce 1591, při kterém přišel císařův dvořan o život. Souboje byly v té době císařem zakázány, a tak se Kelley, který se obával císařova hněvu, pokusil z Prahy uprchnout a skrýt se pod ochranou mocného Rožmberka. Svými pronásledovateli byl však v Soběslavi dostižen, zatčen a uvězněn na hradě Křivoklát. Některé prameny zmiňují Kelleyho souboj s Hunklerem až v roce 1596 a že hlavním důvodem Kelleyho zatčení bylo vymáhání pohledávek židovských finančníků, od nichž si alchymista půjčoval peníze na úrok. Dnes se jen stěží dozvíme, co bylo pravou příčinou Kelleyho zatčení, jisté však je, že rozněvaný císař, rozmrzelý věčným čekáním na kámen mudrců, vydal příkaz ke Kelleyho zatčení.  Vilém z Rožmberka se osobně přimlouval za Kelleyho propuštění, avšak ani Rožmberkovy přímluvy nepomohly. Císař Rudolf II. nechal zkonfiskovat veškeré Kelleyho majetky a jeho rodina se tak ocitla v bídě. Kelleyho manželka se mezitím zadlužovala, jen aby trochu zmírnila podmínky manželova pobytu v křivoklátském vězení. Po více než dvou a půl letech věnění ztratil Kelley veškeré naděje na propuštění, a proto se rozhodl pro útěk. Podplatil stráže, jedné noci se z okna žaláře zpustil po provaze, avšak provaz se přetrhl  a Kelley se zřítil do hradního příkopu. Zde byl nalezen ráno v bezvědomí a s roztříštěnou nohou, která mu byla posléze amputována a nahrazena nohou dřevěnou. Někteří badatelé pád z hradní zdi křivoklátského vězení  a následnou amputaci nohy  na přelomu roku 1592 a 1593 zpochybňují a dávají do souvislosti s jeho pozdější internací a nepodařeným útěkem z hněvínského žaláře. Teprve tato událost císaře obměkčila a císař se na opětovné přímluvy manželky a Viléma z Rožmberka slitoval a dovolil, aby si ho rodina odvezla do Prahy.

Mladotovský palác (Faustův dům) na Karlově náměstíPo svém propuštění Kelley prodal "Faustův dům" na Karlově náměstí a přestěhoval se do menšího domu na Malé Straně - na Jánský vršek. Kelleyho přístup byl v té době omezenější, avšak pracovat v císařských laboratořích směl i nadále. Po smrti svého příznivce a mecenáše Viléma z Rožmberka udržoval Kelley styky s jeho mladším bratrem Petrem Vokem z Rožmberka. Je pravděpodobné, že Petr Vok napomohl alchymistovu propuštění a jako dědic rožmberských dolů měl zájem o Kelleyho metalurgické a těžební zkušenosti (bývalý krumlovský a rožmberský důlní inspektor alchymista Antonín Michael z Ebersbachu zemřel ve vězení roku 1593). Je pravděpodobné, že se Kelley v roce 1594 dokonce zúčastnil protitureckého tažení Petra Voka z Rožmberka.

Později byl Kelley zatčen pro dluhy a vsazen do vězení, tentokrát v Mostě - na hradě Hněvín.

V hněvínském žaláři Kelley napsal své nejvýznamnější dílo - "Kámen filosofů" (De lapide philosophorum). Svůj spis věnoval Most, hrad Hněvíncísaři, avšak neodpustil si zde trpkou poznámku, která císaře rozzuřila a v důsledku toho mu byla zpřísněna vazba. Kelley se opět neúspěšně pokusil o útěk, při kterém si zlámal i druhou nohu. Bezmocný Kelley v návalu deprese pozřel jed a koncem roku 1597 (asi 1. listopadu) zemřel. Keleyho rodina však i po jeho smrti zůstala v Čechách , kde splynula s českým prostředím.

 

 

Kromě již zmíněných osobností patřil k okruhu alchymistů Viléma z Rožmberka Linhart Wichperger z Erbachu, laborující kolem roku 1566 v Prachaticích. V 70. letech 16. století působil v rožmberských službách Jaroš Griemiller z Třebska, který připsal svůj skvostně iluminovaný, česky psaný, alchymistický sborník Rosarium philosophorum (Růžová zahrada filozofů) z roku 1578 (dnes ve Státní knihovně v Praze), jehož obsahem je popis přípravy kamene mudrců.  

 

 

Jakub Sinapus Hořčický z TepencePřímo z Českého Krumlova pocházel badatel hermetických věd, lékárník a bylinář Jakub Sinapius Hořčický z Tepence (1575 - 1622). Jakub Hořčický se narodil v chudé české rodině roku 1575.Jako chlapec byl přijat za kuchtíka do českokrumlovské jezuitské koleje, avšak pro své schopnosti byl doporučen k vyššímu vzdělání. Hořčický vystudoval zdejší latinské gymnázium a poté praktikoval u českokrumlovského jezuitského lékárníka Martina Schafnera, v jehož lékárně se přiučil různým chemickým postupům, zejména destilacím.

Po odchodu z Českého Krumlova působil nějaký čas jako správce řádové zahrady v Jindřichově Hradci. Praktické zkušenosti, které získal v laboratoři českokrumlovské lékárny, a prohloubení znalostí účinků působení léčivých bylin z jindřichohradecké botanické zahrady zúročil Hořčický ve svém dalším působišti, kterým se stala botanická zahrada univerzitní koleje v pražském Klementinu. V zahradě pěstoval Hořčický léčivé rostliny, z nichž vyráběl různé léčivé masti, tinktury a elixíry. Hořčického léčiva se těšila všeobecné oblibě  a byla nazývána "hořčickými vodami". Hořčickému se dokonce podařilo vyléčit samotného císaře Rudolfa II. z blíže nespecifikovaného neduhu, se kterým si ostatní lékaři nevěděly rady. Hořčický byl na základě této pomoci jmenován císařovým osobním lékařem a destilátorem císařových hradčanských laboratoří. Za své zásluhy byl roku 1608 povýšen do rytířského stavu s právem užívat erb a přídomek z Tepence. 

Zámek MělníkPo smrti císaře Rudolfa II. působil Hořčický několik let jako správce zámku na Mělníku. V době stavovského povstání byl jako aktivní příslušník katolické strany zajat a po čase vyměněn za jino významnou osobnost z opačného politického tábora - doktora Jana Jesenia.

Poslední roky života prožil jakub Hořčický v ústranní pražského Klementina, kde roku 1622 zemřel. K poslednímu odpočinku byl uložen v nedalekém kostele sv. Salvátora. 

 

 

S českokrumlovským prostředím je neodmyslitelně spjata značná část života Jakuba Krčína z Jelčan (1535 - 1604), regenta Viléma z Rožmberka, který provozoval alchymii spíše pro svou potěchu - pro tyto účely si zřídil alchymistickou laboratoř na Novém hrádku v Křepenicích na Sedlčansku.

 

 

Mezi významné zahraniční hosty, působící na dvoře Viléma z Rožmberka, patřil italský alchymista z Říma Claudius Syrrus, který přešel do služeb rožmberského vladaře na doporučení pražského příznivce alchymie - Václava Vřesovce z Vřesovic (1532 - 1583). Dodnes se nám dochoval text vzájemné pracovní smlouvy mezi alchymistou a Vilémem z Rožmberka, kterou písemně zaznamenal rožmberský kronikář Václav Březan. Ve smlouvě se mj. uvádělo, že si alchymista vyhrazuje duchovní i fizickou nezávislost a svobodu, vymiňuje si, aby nebyl, kromě osoby Viléma z Rožmberka, nikým rušen. Pro případ eventuálního vyrobení filozofického kamene si na něm umlouval poloviční podíl. Navíc bylo ve smlouvě zakotveno, že jednoznačně kladný výsledek jeho pokusů není zaručen. Syrrus je rovněž autorem latinsky psaného traktátu "De elixiro komponento" (O přípravě elixíru), jehož opis je v latinsko-německém alchymistickém sborníku, uloženém v knihovně Národního muzea v Praze.  

 

 

Vlašský dvůr v Kutné hoře - bývalá královská mincovnaDalší osobností, která působila v alchymistických laboratořích v Třeboni, byl Petr Hlavsa z Liboslavi. Tento pražský měšťan původně pracoval jako vrchní mincmistr v Kutné Hoře, kde ustanovil vrchním hutním mistrem podvodného alchymistu Sebastiana Essena. Ve své důvěřivosti nechal tohoto podvodníka deset let hospodařit pro jeho vlastní měšec a na újmu královské pokladny. Když se na podvody přišlo, byly oba dva provinilci vsazeni do žaláře. Hlavsa byl však, jako oběť své důvěřivosti, soudem osvobozen, nicméně byl nucen nastoupit cestu námezdního alchymisty u Viléma z Rožmberka.   

Je nutno poznamenat, že v 16. století alchymie často velice úzce souvisela s těžbou a zpracováním rud vzácných kovů. Nejinak tomu bylo i s těžbou zlata a zejména stříbra v Českém Krumlově.

 

 

Na závěr je nutno zmínit dvě českokrumlovské architektonické památky, které obsahují prvky hermetické symboliky alchymie.

Zámecká věž a přilehlý komplex hrádku po generální obnově provedené v roce 1998První z nich je jedna z nejcharakterističtějších krumlovských staveb a dnes již neodmyslitelný symbol města Český Krumlov - Zámek č. p. 59 - Zámecká věž.

V místech dnešní zámecké věže, hermeticky přičleněné k tzv. Hrádku, nejstašímu hradnímu jádru českokrumlovského zámku, stávala v polovině 13. století stará hradní věž, tzv. bergfrit. Tato stavba však již v polovině 16. století ztratila svou obrannou funkci a po rozsáhlé renesanční přestavbě se měla stát, především pro oko zasvěcencovo, viditelným symbolem celoživotních snah Viléma z Rožmberka při hledání cesty k Velkému Dílu.

Na výtvarném ztvárnění  českokrumlovské zámecké věže se ve šťastné shodě sešly ideové snahy a zájmy rožmberského vladaře Viléma z Rožmberka, známého příznivce a mecenáše hermetických věd, tak italského stavitele Baltazara Maggi, který bezesporu patřil k zasvěcencům hermetické filozofie své doby.

Proměna hmoty jako výraz jejího obrození představoval klíčový problém, stojící ve středu renesanční přírodní filosofie. Z tohoto důvodu byly veškeré výrazové prostředky, použité při přestavbě, podřízeny tomuto cíli. Celý fenomén věže, její hmota, členění i architektonická výzdoba, to vše symbolizuje Velké Dílo Proměny.

Zámecká věž - imitace kamenné bosáže ve spodní třetiněPrvní, spodní třetina věže se skalnatým podložím symbolizuje dezintegraci prajednoty. Tomu odpovídala i původní kompozice v podobě iluzivně pojatých kubických kvádrů, postupně se členících z velkých při patě věže k menším a jemnějším ve vyšších partiích první třetiny věže. Tuto výzdobu zvýrazňuje otesaný kámen - kubus, připomínající hrací kostku; je to Kýble, syn Muže a Ženy, výsledek filozofické práce. Slovo kýbos upomíná na jméno bohyně Kybelé - reprezentující v alchymii černý kámen; tato Kybelé je Magna Mater - Velká Matka. 

Kruhový (sluneční) půdorys věže, stoupající v mohutnosti hmoty vzhůru, představuje plodící a zjemňující oheň, který jako nositel dosud nediferencovaného života skrze přírodu - čtyři živly - Vyobrazení zámecké věže z roku 1591míří vstříc spojení s duchovní silou. Dominantními prvky střední části věže byly čtyři figurální fresky, orientované k světovým stranám, což lze vysledovat ze starých vyobrazení - podobu těchto alegorických postav můžeme vidět jednak na nejstarším vyobrazení Českého Krumlova z roku 1591, které je součástí portétu Jana z Pernštejna v zámecké galerii v Nelahozevsi, jednak na obrazech schwarzenberského dvorního malíře Ferdinanda Runka, které jsou v interiérech českokrumlovského zámku. Fresky v nadživotní velikosti, původně ve zlatavo - zemitém a později v modrošedavém provedení, znázorňovaly čtyři zkamenělé postavy. Tyto postavy symbolizovaly čtyři neprobuzené živly - oheň, vodu, zemi a vzduch. Agresivita podnebí sice na fasádě nezachovala čitelné fragmenty, přesto se při její rekonstrukci bylo možné spolehlivě opřít o fakta, která nám zachoval nejen nelahozeveský portrét, ale také obrazy další.

Zámecká věž na obraze Ferdinanda Runka z počátku 19. stoletíOproti původní koncepci malířské výzdoby, zachycené na obraze z roku 1591, mohlo sice dojít k dílčím odlišnostem v pojetí kostýmů či některých atributů postav, avšak základní pojetí bylo zřejmě zachováno. Prvotní postavy byly oblečeny do řasnatých plášťů s kapucí, Runk později zachycuje tyto postavy v podobě zkamenělých rytířů. Figurální malby v původních (výše uvedených) barvách imitovaly sochařskou výzdobu, jak to bylo v době vrcholného manýrismu obvyklé a umístěny byly do iluzivních výklenků.

S přihlédnutím k celkové koncepci zámecké věže šlo o čtyři alegorické postavy, vzájemně odlišené atributy jednotlivých živlů. Postavy živlů byly adekvátní jednotlivým světovým stranám - jihu - oheň, severu - voda, východu - vzduch, západu - země. S tím byly analogické i jednotlivé atributy živlů - meč, pohár, hůl či kopí a mince. Tato dominantní alegorická čtveřice, která vytvářela přechod mezi spodní základní částí věže s podložím a její korunou nebyla vybrána náhodně, co se její číselné, symbolické hodnoty týče. Klasik hermetismu J. C. Agrippa z Nettesheimu na adresu čtveřice říká: Pythagorejci nazývají ji též věčným zdrojem přírody..."  V průběhu rekonstrukce zámecké věže, která proběhla v 90. letech 20. století, nebyla bohužel vzata v úvahu koncepce věže jako celku a doplněny, ani naznačeny, nebyly alegorické postavy živlů , které vytvářely dominantu střední části věže (obnoveny byly pouze prázdné iluzivní niky). 

Horní třetina zámecké věžeBaltazar Maggi, stavitel a ideový tvůrce  koncepce, umístil do horní části věže pás ochozu, jehož devatenáct sloupů podpírá vlnovku arkádových oblouků. Zábradlí ochozu, z nějž sloupy symetricky vyrůstají, je po vnější straně lemováno maskarony - ozdobnými poloreliéfy lidských a lvích hlav z pálené hlíny. Střídavě za sebou následují vždy ženská, lví a mužská hlava.

Zamysleme se nyní nas symboly naznačenými v horní části věže. Sloupoví arkádového ochozu představuje svým počtem číslo devatenáct. Vezmeme-li si na pomoc nejstarší knihu světa tarot, pak jejímu devatenáctému listu - arkáně tarotu  dominuje slunce a pod ním postavy chlapce a děvčete. Dovídáme se, že číslo 19 je podle starých zasvěcenců složkou pojmů činností a vědění, uskutečnění neboli realizace poznání a bývá též považováno za číslo kamene mudrců. Chlapec a děvče - mužský a ženský princip našeho světa - připomínají mužské a ženské maskarony na ochozu.  A co lví hlava? V astrologii je vladařem Lva Slunce; navíc pak Lev v astrologii ovládá kromě Francie a Itálie také oblast Čech a alpských zemí.

Nejvyšší část věže s tzv. Kruhový půdorys věže ztotožňovali renesanční stavitelé se symbolem světové harmonie. Kruhová forma se v pozdní renesanci a manýrismu spojovala jako symbol kosmu s tématy alchymistickými a hermetickými (chrám Kamene Moudrosti). Okrouhlá podoba gotické věže byla při stavbě využita zcela záměrně. Plastické busty, umístěné ve výklencích nad stříškou věžního ochozu, mají představovat planety Merkur, Mars, Jupiter a Saturn. Nad každým výklenkem s bustou "planety" jsou umístěny tři terakotové masky, dohromady tedy tvoří tucet a symbolizují zřejmě zvěrokruh. Mezi jednotlivými výklenky čtyři kulaté ciferníky hodin odměřují "zlato času". Celá nejvyšší část věže s tzv. "lucernou" je svým arkýřovým členění charakteristická čtverností, která ve svém vrcholu špicí ústí v jednotu.

 

 

Nárožní dům, Latrán č. p. 53Druhým zajímavým objektem je nárožní dům - Latrán č. p. 53

Stavba domu je ve své podstatě gotická, což dodnes naznačují dvě zazděná okénka ve fasádě prvního patra. Z přelomu 70. a 80. let 16. století pochází  nejen vnitřní přestavby, ale také úpravy fasády domu. V té době byla fasáda opatřena sgrafitovou výzdobou a unikátními freskami v lunetách.

Právě podle freskové výzdoby horní části průčelí bývá nazýván Dům proměn života - název domu je odvozován od od deseti malovaných lunet na jeho západní straně, umístěných v horní řadě pod římsou, které představují deset proměn lidského života - proměn podob člověka, kterými prochází na cestě od dítěte po starce.

Dům Latrán č. p. 53 - čelní fasáda, v horní části fasády deset lunet s dnes již špatně čitelnými freskami znázorňujícími deset proměn lidského životaČlenění lidského života renesančního člověka souviselo se soudobou představou o jeho průměrné délce, což odráží i všudypřítomná číselná symbolika. Vznikly tak dva základní cykly: sedmiletý a desetiletý. Semiletý cyklus souvisí s "magičností" čísla sedm, s počtem dnů v týdnu a rovněž s počtem tehdy známých planet. Desetiletý životní cyklus - sedmdesátiletý lidský život obshuje sedm cyklů po deseti letech, z nichž každý je ovládán jednou ze sedmi planet staré astrologie. 

Boční fasáda domu Latrán č. p. 53 - sgrafitová výzdoba s alchymistickými symbolyNa boční fasádě domu do Klášterní uličky se zachovala sgrafita s podivnými geometrickými symboly, v nichž nalézáme obrazy alchymistických pecí, podivných nádob a zjevně též geometricky vyjádřený popis Velkého Díla. Dodnes se nepodařilo tyto ojedinělé obrazce uspokojivě vysvětlit.

 

 

Vilém z Rožmberka - předposlední vladař domu rožmberskéhoDíky Vilémovi z Rožmberka se jižní Čechy i Čecký Krumlov staly rovnoceným protipólem rudolfínské Prahy. Alchimie není jen jakýmsi historickým předchůdcem chemie, za což byla nejčastěji vydávána. Alchymie byla a je zároveň vědou o analogiích hmoty a v tomto smyslu je organickou součástí tzv. hermetické filozofie.  

 

 

Odkazy

Literatura

  • BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků II. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. ISBN 25-028-8502/61
  • FENTON, Edward (ed.). Deníky Johna Deeho. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2304-9.
  • KOČNAR, Jan. Magické zrcadlo pětilisté růže. Esoterický průvodce po Českém Krumlově. Praha: Nakladatelství ONYX, 2005. ISBN: 80-86788-31-8.

 

Externí odkazy

URL:<http://blogmincovny.cz/alchymiste/>

URL:<http://cs.wikipedia.org/wiki/Tade%C3A1%C5%A1_H%C3%A1jek_z_H%C3%A1jku>

URL:<http://www.ckrumlov..nfo/docs/cz/mesto_histor_alchym.xml>

URL:<http://www.spisovatele.cz/adam-zaluzansky-ze-zaluzan>

URL:<http://www.zeleneslunce.websnadno.cz/ALCHYMISTE-V-CESKYCH-ZEMICH.html>