Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English

Obsah

Schwarzenbergové

Znak pánů ze Seinsheimu (cca 1480)Znak knížat ze Schwarzenberku (1688)Znak knížat ze Schwarzenberku (1792)

Rod Schwarzenbergů patřil mezi nejbohatší šlechtické rody Rakouska. V Čechách Schwarzenbergové vlastnili téměř celé jižní Čechy. V průběhu několika staletí původem německý šlechtický rod dokonale srostl s českým prostředím a usiloval o zachování jeho tradic. Příslušníci tohoto rodu prosluli jako výborní hospodáři a modernizátoři zemědělství, lesnictví a průmyslu, politici, diplomaté a vojevůdci. Kromě toho většina členů tohoto rodu zastávala významné úřady a funkce u císařského dvora ve Vídni.

 

Počátky pánů ze Seinsheimu (Sowensheimu) a na Schwarzenbergu

Znak pánů ze SeinsheimuPrvní doložená písemná zmínka o tomto rodu pochází z roku 1155, kdy bezdětný rytíř Eberhard Eispert de Sowensheim (Seinsheim) odkázal svůj majetek  klášteru Michelsberg v Bambergu. Praotcem rodu pánů ze Seinsheimu byl však již Eispertův otec Konrád de Sowensheim (Seinsheim). Eispertův synovec Siegfried byl roku 1172 jmenován leníkem würzburského knížete biskupa.

Ve 12. století začínali páni ze Seinsheimu jako drobní zemané. Svůj přídomek odvozovali od bezvýznamného dvorce v chudobné obci Seinsheim, která se nalézá ve Francích, na jih od řeky Mohanu. Před rokem 1300 získali členové rodu zejména statek Kottenheim s hradem Hohenkottenheim, jež je dodnes Schwarzenbergy považován za nejstarší rodový majetek. K majetkovému vzepětí rodu dochází až v průběhu dvou následujících staletí. 

Erkinger svobodný pán ze Seinsheimu a na Schwarzenbergu Za vlastního praotce rodu Schwarzenbergů je považován Erkinger von Seinsheim (1362 - 1437), potomek Eispertova synovce Siegfrieda v sedmé generaci, který mezi roky 1405 a 1411 zakoupil panství a Hrad Schwarzenberg u Scheinfeldu, na vysočině zvané Steigerwald. Erkinger byl "dědičným vrchním lovčím" franského vévodství, tedy vysokým úředníkem würzburského knížete biskupa, a jako první Schwarzenberg přišel do kontaktu s českým prostředím. Král Zikmund Lucemburský zastavil Erkingerovi na přechodnou dobu královská města Žatec (Saaz), Kadaň (Kaaden), Beroun (Beraun) a několik statků v Čechách, a to nejen jako odměnu a poděkování za Erkingerovo nasazení v polním tažení proti husitům v roce 1420, ale rovněž za značné půjčky císaři (úvěry na sestavení císařských vojenských oddílů). Roku 1429 (10. 8. 1429) byl povýšen do říšského panského stavu a od té doby užíval titulu Erkinger von Seinsheim, Herr auf Schwarzenberg. Erkingerův prapravnuk Wilhelm (1486 - 1541) užíval již jen titulu von Schwarzenberg.

Rod pánů se Seinsheimu a na Schwarzenbergu se Erkingerovými syny rozdělil na několik větví, které se nazývaly podle svých sídel nebo podle oblastí či zemí, ve kterých sídlily. Tak vznikla větev stefansberská, hohenlandsberská, západofríská, bavorská, lutyšská a nizozemská (rýnská). Některé rodové větve záhy vymřely, jine přetrvaly delší dobu, avšak faktem zůstává, že všechny významným způsobem zasáhly do vývoje svých oblastí a zemí, zvláště v osobách svých nejschopnějších členů. 

 

Hohenlandsberská rodová větev

Jan Silný (1463 - 1528) vynikl jako právník, humanistický básník a spisovatel. Jako jeden z mála Schwarzenbergů se přiklonil k protestantské reformě. V tom jej následoval mladší syn Bedřich Nešťastný (1498 - 1561), který se přidal ke straně evangelické, v jejíchž řadách válčil v roce 1547, za což mu císař Karel V. zkonfiskoval majetek. Politická situace se v této době rychle měnila, a proto se Bedřich s podporou svých poddaných na Schwarzenberg vrátil. Sám zeť císaře Karla V. Maxmilián II. se stal příznivcem evangelíků a s tím souvisí i povýšení panství Schwarzenberg na říšské hrabství. Hrabě Bedřich zemřel bezdětný a jeho panství přešlo do rukou katolických příbuzných. Janův katolicky založený starší syn Kryštof (1488 - 1538) se s nekatolickým mladším bratrem Bedřichem rozešel a založil rodovou větev bavorskou. Vnuk Jan (1525 - 1588) si za služby císaři a církvi vysloužil povýšení do stavu říšských hrabat a schwarzenberské panství, které brzy po něm zdědila větev bavorská, se stalo roku 1566 říšským hrabstvím.

 

Bavorská rodová větev

Členové schwarzenberské rodové větve bavorské prosluli především jako sběratelé renesančního umění. Zprvu působili ve službách braniborských kurfiřtů, avšak postupně přecházeli do služeb rakouských Habsburků.

Hrabě Jiří Ludvík (1586 - 1646) vynikl jako diplomat a věrný a oddaný služebník císaře Ferdinanda II. v prvních fázích třicetileté války. Dosáhl hodnosti dvorního císařova maršálka, kterou po něm často drželi i jiní členové rodu. Hrabě Jiří Ludvík Schwarzenberg byl zároveň chráněncem  císařova prvního ministra Jana Oldřicha I. z Eggenberka, který v roce 1617 oženil třicátníka Schwarzenberga s bohatou a tedy již dvaaosmdesátiletou Annou Neumannovou. Hrabě Jiří Ludvík tímto sňatkem rozšířil rodovou majetkovou doménu o rozsáhlé panství Murau ve Štýrsku, které Schwarzenbergové vlastní a spravují dodnes. Bezdětný hrabě Jiří Ludvík odkázal panství Murau hraběti Janu Adolfovi ze Schwarzenbergu z větve stefansberské.

 

Stefansberská rodová větev

polní maršál Adolf SchwarzenbergZ větve stefansberské zmiňme alespoň polního maršála Adolfa ze Schwarzenbergu (1551 - 1600). Adolf zprvu působil v bavorských vojenských službách, později bojoval ve španělském vojsku vévody z Alby. V roce 1594 přešel do služeb císařských, válčil v Uhrách a jeho nejslavnějším vítězstvím, které slavila celá tehdejší křesťanská Evropa, bylo dobytí pevnosti Ráb v roce 1598. Polní maršál Schwarzenberg společně s hrabětem Mikulášem Pálffym a pěti tisíci žoldnéři podnikli útok na nepřipravenou tureckou posádku, proti branám pevnosti vypálili tzv. "pernštejnskou petardu" a po tříhodinové řeži se pevnosti Ráb zmocnili. Stalo se tak 29. března roku 1598. Císař Rudolf II. za vítězství nad Turky Adolfa vyznamenal, povýšil jej do hraběcího stavu (1599) a do rodového erbu přidal atribut hlavy Turka s krkavcem, který klove jeho oko. Adolf se i nadále účastnil osvobozování Uher. Při dobývání Budína však došlo v jeho vojsku ke vzpouře. Žoldnéři, kteří trpěli nedostatkem potravin a žoldu, se chtěli Turkům vzdát. Generál se však radikálně postavil proti, atak byl jedním z vojáků střelen kulí přímo do hlavy. Okázalý pohřeb se konal ve Vídni, tělesné ostatky hrdiny od Rábu byly uloženy pod hlavním oltářem tamního kostela sv. Augustina. 

 

hrabě Adam ze SchwarzenberguAdolfův syn Adam ze Schwarzenbergu (1538 - 1641) zahájil svou kariéru také jako voják v tureckých válkách. Později přešel do služeb braniborského kurfiřta Jiřího Viléma (1595 - 1640) po jehož boku stál více než dvacet let jako jeho poradce a nejbližší důvěrník. Braniborské zemské stavy však Schwarzenbergovi  zazlívaly, že braniborské kurfiřství přivedl na stranu císaře a znepřátelil si dosavadní spojence, Švédy. Ještě jednou se projevila zvláštní schopnost Schwarzenbergů prokázat svou nepostradatelnost úvěry. Kurfiřtský dobropis však mohl mít pouze podobu zástav v polnostech. Nepříznivý vývoj války však přivedl hraběte Adama  v Braniborsku k politickému konci. Po smrti mecenáše Jiřího Viléma začala hvězda hraběte Adama v domě Braniborů rychle klesat. Syn a nástupce Jiřího Viléma, později "Velký kurfiřt" Bedřich Vilém (1620 - 1688), nechal statky zastavené hraběti Adamovi ze Schwarzenbergu krátce po jeho smrti zabavit. Jeho dědic a syn Jan Adolf I. unikl zatčení v poslední chvíli útěkem z Berlína. 

Z výše uvedených řádků jasně vyplývá, že se členové schwarzenberského rodu nejčastěji uplatňovali jako vedoucí správní úředníci, vojevůdci a finančníci. Finančními úvěry si Schwarzenbergové zavazovali své pány (kolínské biskupy, braniborské kurfiřty i císaře) a přesvědčovali je tak o své nepostradatelnosti.

 

Schwarzenbergové v Čechách

kníže Jan Adolf I. ze SchwarzenberguRodina Schwarzenbergů vstoupila mezi absolutní elitu habsburských zemí zásluhou hraběte Jana Adolfa I. (1615 - 1683), druhorozeného syna hraběte Adama ze Schwarzenbergu a Marguerity von Pallant zu Larochette und Möstroff a vlastníka několika majetkových enkláv ve Francích, Vestfálsku a Štýrsku. Hrabě Jan Adolf I. přešel roku 1637 jako komoří do císařských služeb a o tři roky později se stal dvorním radou. Roku 1645 jej jako nejvyššího komořího přijal do svých služeb arcivévoda Leopold Vilém (1614 - 1662), bratr císaře Ferdinanda III. a velmistr německého řádu. Leopold Vilém působil mezi roky 1646 a 1656 v Bruselu jako místodržící rakouského nizozemí a po celých těchto dlouhých deset let arcivévodu doprovázel hrabě Jan Adolf, jako jeho nejbližší důvěrník, poradce a později také jako nejvyšší arcivévodův hofmistr. V roce 1654 získal od císaře a krále Ferdinanda český inkolát, první předpoklad pro nabývání statků v Čechách. Na začátku 50. let 17. století se kníže Schwarzenberg rozhodl osamostatnit se a v prvé řadě se starat o vlastní majetek. Na konci roku 1653 odešel ze služeb nizozemského arcivévody Ludvíka Viléma a ukončil svou diplomatickou kariéru. Již roku 1651 kníže Jan Adolf zdědil po svém bezdětném bratranci Ludvíkovi ze Schwarzenbergu významné panství Murau ve Štýrsku. Prvním českým majetkem knížete Jana Adolfa bylo kamerální panství Křivoklát se statkem Krušovice, které převzal jako zástavu v roce 1658 (obě zástavy císař vyplatil v roce 1685). V roce 1660 kníže převzal panství Třeboň, o rok později koupil od Dona Bartolomea de Marradas (1560 - 1638) panství Hluboká nad Vltavou a v roce 1662 odkoupil od hraběnky Eleonory von Hohenems velkostatek Mšec v rakovnickém kraji. Bezesporu vrcholem v politickém životě Jana Adolfa ze Schwarzenbergu bylo jeho jmenování předsedou říšské tajné rady (dnes bychom řekli ministerského rady) a povýšení do stavu říšských knížat roku 1670. Hrabství Schwarzenberg se tak stalo knížectvím. O rok později kníže získal pro sebe a pro prvorozené potomky svého rodu velký palatinát, který Schwarzenbergy opravňoval k ražbě vlastní mince. Kníže jan Adolf I. byl výborným hospodářem, který za svého života získal rozsáhlý majetek a který nerozlučně spojil jméno Schwarzenbergů s dějinami Čech.

Znak StarhembergůJan Adolf I. byl ženat s Marií Justinou, rozenou hraběnkou ze Starhembergu, s níž měl celke šest dětí - dospělého věku se však dožily pouze dvě:

* Jan Leopold Filip (leden 1647 - srpen 1647)

* Marie Ernestina (1649 - 1719) - roku 1666 se provdala za knížete Jana Kristiána I. z Eggenberka

Ferdinand Vilém Eusebius (1652 - 1703) - roku 1674 se oženil Marií Annou hraběnkou ze Sulzu

* Charlotta (1654 - 1661)

* Ludvík Adam (1655 - 1656)

* Polyxena (1658 - 1659)

 

kníže Ferdinand Vilém Eusebius ze SchwarzenberguPo Janu Adolfovi převzal vládu jediný přeživší syn kníže Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenberkgu (1652 - 1703). Ferdinand byl, stejně jako jeho otec, v císařských službách a u dvora Leopolda I. a byl oblíben a vážen. Na žebříčku dvorských a jiných funkcí postupoval od dolnorakouského vládního rady (1676) a císařského vládního rady (1677) k funkci nejvyššího podkoního ovdovělé císařovny Eleonory Mantovské (vdovy po císaři Ferdinandovi III.), kterou zastával v letech 1678 - 1683. Od roku 1683 byl císařským tajným radou a v letech 1685 - 1693 nejvyšším dvorním maršálkem, od roku 1692 nejvyšším hofmistrem císařovny Eleonory Falcké (třetí manželky císaře Leopolda I.) a od roku 1702 nejvyšším komořím. Řád Zlatého rouna obdržel v roce 1688. Ferdinand byl rovněž výborným hospodářem a podstatně rozšířil rodovou majetkovou doménu. Po smrti svého tchána, Jana Ludvíka ze Sulzu, zdědil roku 1698 hrabství Sulz a lantkrabství Kletgau (obě panství ve Švábsku)a připojil je k majetku schwarzenberskému. Kromě výše uvedených statků na území dnešního Německa získal kníže Ferdinand koupí statek Burggrub v Bavorsku, statky Scheifling, Teuffenbach, Ranten, Schrattenberg, Tschakaturn, Katsch, Saurau a Reifenstein ve Štýrsku, vídeňský palác na Neumarkt (zbořen roku 1892), panství Jinonice, Smíchov, Postoloprty, Kestřany, Skočice a Přečín v Čechách. Za dobu své vlády rodové majetky prakticky ztrojnásobil. Ve své závěti z roku 1703 stanovil rozdělení majetku do dvou samostatných rodových větví, ovšem s tou podmínkou, že se v rodině musí nejprve najít dva bratři, kteří budou schopni převzít a spravovat jednotlivé části panství. Díky této podmínce došlo k naplnění závěti až o 99 let později.

Ferdinand Vilém byl bezesporu obdivuhodnou osobností své doby, a to i v oblasti sociální péče. V roce 1680 zasáhla Vídeň poslední velká evropská morová rána. Ferdinand měl tehdy vrchní dozor nad dodržováním přísných předpisů, které měly zabránit nejen šíření morové epidemie, ale také drancování opuštěných domů a okrádání zemřelých. Za to byl nazýván "králem moru". 

Tři roky po morové ráně, v roce 1683, postihla hlavní město monarchie další pohroma, Turci oblehli Vídeň. Kníže obětoval z vlastní kapsy nemalé finanční prostředky na řádné zásobování a vyzbrojování obránců hlavního města 

Znak hrabství SulzKníže Ferdinand Vilém Eusebius byl ženat s Marií Annou, rozenou hraběnkou ze Sulzu, s níž měl celkem 11 dětí - 3 syny a 8 dcer:

* Marie (1675 - 1686)

* Adolf Ludvík (1676 - 1686)

* Marie Františka (1677 - 1731) - roku 1699 se provdala za Karla Egona landkraběte

   Fürstenberga

* Adam František (1680 - 1732) - roku 1701 se oženil s Eleonorou Amálií Magdalenou,

   rozenou princeznou z Lobkowicz

* Marie Terezie (1683 - 1685)

* Kristián (1685 - 1685)

* Johanna (1685 - 1685)

* Charlotta (1687 - 1687)

* Marie Anna (1688 - 1757) - roku 1708 se provdala za Leopolda hraběte ze Sternbergu

* Marie Luisa (1689 - 1739) - roku 1706 se provdala za Ferdinanda Augusta knížete z 

   Lobkowicz

* Marie Johanna (1692 - 1744) - roku 1709 se provdala za Františka Karla hraběte z 

   Kolovrat

 

kníže Adam František Karel Eusebius ze SchwarzenberguFerdinandovým nástupcem se stal roku 1703 jeho syn Adam František Karel Eusebius ze Schwarzenberkgu (1680 - 1732). Adam František, po vzoru svého otce Ferdinanda Viléma, působil v císařských službách a v roce 1712 mu byl za zásluhy udělen řád Zlatého rouna. Kníže Adam František se stal v roce 1719 univerzálním dědicem majetků české větve Eggenberků, když po své tetě kněžně Marii Ernestině zdědil panství Český Krumlov. Nejen dědictvím po Eggenbercích, ale také systematickými nákupy statků, vytvořil rozsáhlou majetkovou državu v jižních a severních Čechách (na jihu čech mezi panství patřil např. Český Krumlov, Hluboká, Netolice, Prachatice, Volary, Vimperk, Orlík) o celkové plošné výměře 150 000 ha a připojil ji k územím drženým v Bavorsku, Rakousích a ve Štýrsku. V roce1723 získal titul vévody z Českého Krumlova, jenž se vztahoval i na další vládnoucí členy rodu mužského pohlaví v dalších generacích.

Kníže Adam František patřil mezi nejvýznamnější postavy schwarzenberského rodu. Podporoval vědu a umění, na jeho panstvích pracovali významní architekti (Antonín Herd, František Martinelli, Fišerové z Erlachu, Pavel Ignác Bayer), sochaři a malíři (Jiří Werle, Daniel Gran, Jan Jiří Hamilton), kníže nakupoval obrazy (van Dycka, Rubense, Veroneseho) a rozšiřoval zámeckou knihovnu. Jako typický barokní šlechtic věnoval náležitou pozornost rodové reprezentaci a své prezentaci, ke které patřilo založení granátnické gardy na zámku na Hluboké v roce 1703 a ražba mincí s jeho portrétem.

Kníže Adam František zemřel nešťastnou náhodou ve věku 52 let u Brandýsa nad Labem, kde jej při lovu na jeleny smrtelně postřelil císař Karel VI.

Znak knížat z LobkowiczAdam František se v roce 1701 oženil s Eleonorou Amálií Magdalenou, rozenou princeznou z Lobkowicz. Z manželství vzešli dva potomci, dcera a syn:

* Marie Anna (1706 - 1755) - roku 1721 se provdala za Ludvíka Jiřího markraběte

   z Badenu

* Josef I. Adam Jan Nepomucký (1722 - 1782) - roku 1741 se oženil s Marií Terezií,

   rozenou princeznou z Liechtensteinu

 

kníže Josef I. Adam Jan Nepomuk ze SchwarzenberguV době tragické smrti Adama Františka bylo Adamovu prvorozenému synovi a nástupci Josefovi I. Adamovi ze Schwarzenbergu (1722 - 1782) teprve 10 let, a proto správu rodových majetků řídila Josefova matka Eleonora Amálie a další poručníci. Když Eleonora roku 1741 zemřela, bylo Josefovi 19 let.  Záhy byl Josef Adam prohlášen dospělým a převzal správu rodové majetkové domény. Část svého života kníže zasvětil  dvorské kariéře. Byl tajným radou, nejvyšším dvorním maršálkem (1754) a nejvyšším hofmistrem císařovny Marie Terezie i císaře Josefa II. (1776). V roce 1746 byla knížecí hodnost rozšířena na všechny členy schwarzenberského rodu a podle francouzského vzoru byly knížecí děti nazývány princi a princeznami. Tato výsada velkou měrou přispěla ke zvýraznění vážnosti celého rodu. Kníže Josef Adam v období své vlády vyhlásil řadu opatření ve prospěch svých zaměstnanců, z nichž nejvýznamnějším bylo založení penzijního fondu zaměstnanců roku 1765. Jeho dobrodiní následně využívaly celé generace schwarzenberských úředníků a zřízenců. Za vlády knížete Josefa Adama byl rovněž završen stavebně historický vývoj českokrumlovského hradu a zámku, v průběhu poslední velkolepé přestavby získal českokrumlovský zámecký areál svou současnou plošnou podobu.

Znak knížat z LiechtensteinuV roce 1741 se kníže Josef Adam oženil s Marií Terezií, rozenou princeznou z Liechtensteinu, s níž měl devět dětí - 5 synů a 4 dcery:

* Jan I. Antonín Nepomuk (1742 - 1789) - roku 1768 se oženil s Marií

   Eleonorou hraběnkou z Oettingen-Wallersteinu

* Marie Anna (1744 - 1803) - roku 1764 se provdala za Bedřicha hraběte Zizendorfa

* Josef Václav (1745 - 1781)

* Antonín (1746 - 1764)

* Marie Terezie (1747 - 1788) - provdala se za Zikmunda hraběte Göesse

* Marie Eleonora (1748 - 1786)

* František Josef (1749 - 1750)

* Marie Josefa (1751 - 1755)

* Marie Ernestina (1752 - 1801) - provdala se za Františka hraběte Auersperga

 

kníže Jan I. Antonín Nepomuk ze SchwarzenberguJosefovým nástupcem se stal roku 1782 jeho prvorozený syn kníže Jan I. Antonín Nepomuk ze Schwarzenbergu (1742 - 1789). Jan Antonín, narozdíl od většiny svých předků, nezastával žádné významnější funkce u císařského dvora a věnoval se především správě rodového majetku. Na schwarzenberských panstvích zaváděl nové formy hospodaření, nové kulturní plodiny (jetel, vojtěška) a započal s plánovitým hospodařením s lesy. Roku 1783 získal panství Lovosice a Vršovice a po josefínské likvidaci klášterů přikoupil majetek augustiniánského kláštera v Třeboni, cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně a majetek českokrumlovského kláštera klarisek. O něco dříve Schwarzenberkové získali majetek českokrumlovských jezuitů. Roku 1787 bylo započato s výstavbou Schwarzenberského plavebního kanálu, který spojil Dunaj s Vltavou, a kterým bylo plaveno dříví z krumlovských a vimperských lesů do štýrských železáren. Stavbu svěřil dvornímu staviteli Josefu Rosenauerovi.

Znak hrabat ÖettingenSe svou manželkou Marií Eleonorou Oettingen-Wallerstein (1747 - 1797) měl osm synů a pět dcer, čímž nabyla platnosti závěť Ferdinanda Viléma Eusebia ze Schwarzenbergu z roku 1703, podle níž měl být rod rozdělen do dvou samostatných rodových větví. V roce 1802 byl rodový majetek rozdělen mezi prvorozeného Josefa II. Jana Nepomuka (primogenitura - starší větev krumlovsko-hlubocká) a druhorozeného Karla I. Filipa (sekundogenitura - větev orlicko-zvíkovská).

Děti Jana Antonína a Marie Eleonory:

* Josef II. Jan Nepomuk (1769 - 1833) - roku 1794 se oženil s Paulinou Charlottou,

   princeznou z Ahrenbergu

* Jan (1770 - 1779)

* Karel I. Filip (1771 - 1820) - roku 1799 se oženil s Marií Annou hraběnkou z 

   Hohenfeldu

* Antonín (1772 - 1775)

* František (1773 - 1789)

* Arnošt (1773 - 1821)

* Bedřich (1774 - 1795)

* Marie Karolina (1775 - 1816) - roku 1801 se provdala za Františka Josefa knížete z 

   Lobkowicz

* Eleonora Karolina (1777 - 1782)

* Marie Alžběta (1778 - 1791)

* Marie Terezie (1780 - 1870) - roku 1801 se provdala za Bedřicha Egona landkraběte

   Fürstenberga

* Jan (1782 - 1783)

* Eleonora Žofie (1783 - 1846)

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Znak schwarzenberské větve krumlovsko-hlubockéPrimogenitura - schwarzenberská rodová větev krumlovsko-hlubocká

 

 

 

kníže Josef II. Jan Nepomuk ze SchwarzenberguJosef II. Jan Nepomuk ze Schwarzenbergu (1769 - 1833) se ujal vlády nad majetky schwarzenberské primogenitury v roce 1789. Navázal na započaté dílo svého otce, dokončil stavbu Schwarzenberského kanálu a pokračoval v budování nových vodních cest na Šumavě. Josef Jan rovněž nepřijal významnější funkce u císařského dvora a věnoval se zejména správě rodového majetku. V období jeho vlády došlo na jeho panství k řadě významných opatření, z nichž je nutno, kromě dostavby zmíněného kanálu, zmínit například založení lesnické školy ve Zlaté Koruně (1800) a založení hospodářského ústavu v Českém Krumlově, kde se vzdělávali budoucí úředníci schwarzenberských i jiných velkostatků.

Před polovinou 19. století vlastnila krumlovsko-hlubocká větev Schwarzenbergů majetkovou doménu o plošné výměře 640 000 ha!

Největší majetky krumlovsko-hlubocké primogenitury:

1) Horní panství v jižních Čechách: Český Krumlov, Hluboká, Třeboň, Vimperk, Helfenburk, Libějovice, Protivín, Volary, Chýnov aj. - úhrnem 157 000 ha

2) Dolní panství, ležící především v severních Čechách, případně ve středních Čechách: Lovosice, Jinonice, Postoloprty, Citoliby, Mšec, Toužetín, Vršovice aj. - 20 100 ha

3) Malá panství ve Štýrsku: Authal, Baierdorf, Frauenburg, Murau aj - 11 000 ha

4) Ostatní panství: Neuwaldegg v Dolním Rakousku, Aigen u Salzburgu a Schwarzenberg v Dolních Francích

Znak knížecího rodu AhrenbergůV roce 1794 se kníže Josef oženil s belgickou princeznou Paulinou z Ahrenbergu a během šestnácti let společného života se jim narodilo devět dětí, z toho tři synové a šest dcer:

* Marie Eleonora (1796 - 1848) - roku 1817 se provdala za Alfreda, knížete

   Windisch-Grätze

* Marie Paulina (1798 - 1821) - roku 1817 se provdala za Eduarda, knížete Schönburg-Hartenstein

* Jan Adolf II. (1799 - 1888) - roku 1830 se oženil s Eleonorou, rozenou princeznou z 

   Liechtensteinu

* Felix (1800 - 1852)  - rakouský ministerský předseda (1848 - 1852)

* Ludvika Eleonora (1803 - 1884) - roku 1823 se provdala za Eduarda, knížete Schönburg-

   Hartensteina

* Marie Matylda (1804 - 1886)

* Marie Karolina (1806 - 1875) - provdala se za Ferdinanda Karla, knížete Bretzenheim-Regćz

* Marie Anna Berta (1807 - 1883) - provdala se za Augusta Longina, knížete z Lobkowicz

* Bedřich (1809 - 1885) - arcibiskup salcburský (1835 - 1850), 27. arcibiskup pražský (1850 -

   1885), 15. primas český, kardinál (1842)

 

Jkníže Jan Adolf II. ze Schwarzenberguan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799 - 1888) převzal správu majetku po smrti svého otce v roce 1833. Ve státní správě a u dvora působil pouze tolik, kolik vyžadovalo jeho společenské postavení. Byl všestranným, iniciativním a tvůrčím hospodářem, který převedl své statky z dosavadního hospodaření empirického na hospodaření na moderním vědeckém základě. Po studiích v průmyslově a hospodářsky vyspělé Anglii zavedl na svých statcích mnohá nová opatření. Skvělých výsledků bylo dosaženo melioracemi půdy, zaváděním nových strojů a nářadí dovezených přímo z Anglie, hnojením a vápněním půdy. V dobytkářství byla křížena nová plemena s domácími pro zvýšení produkce mléka. V lesnictví byla provedena systematizace lesů a zavedeno plánovité hospodaření s lesními majetky.

Na konci feudálního období (1844) vlastnil kníže Jan Adolf II. 26 panství a statků. Poddaní na schwarzenberském dominiu žili ve 24 199 domech v 9 městech, 25 městysech a 931 vesnicích. Na území dominia bychom tehdy nalezli 165 kostelů, 183 škol, 295 mlýnů, 131 dvorů, 106 ovčínů, 116 revírů, 974 rybníků a velký počet pivovarů.

Z podnětu jeho manželky, kněžny Eleonory (1812 - 1873), byl v letech 1840 - 1871 přestavěn, v duchu romantické goticky, zámek Hluboká na nové reprezentační rodové sídlo.

Znak knížat z LiechtensteinuJan Adolf II. byl ženat s Eleonorou, rozenou princeznou z Liechtensteinu, s níž měl 2 legitimní potomky - syna a dceru:

* Adolf Josef (1832 - 1914) - v roce 1857 se oženil s Idou, rozenou princeznou

   z Liechtensteinu

* Marie Leopoldina (1833 - 1909) - v roce 1851 se provdala za Arnošta z Waldsteinu

* Walter Prosper (1839 - 1841) - syn pravděpodobně nemanželského původu

 

kníže Adolf Josef ze SchwarzenberguPo Janu Adolfovi II. převzal správu rodových majetků jeho jediný syn Adolf Josef ze Schwarzenbergu (1832 - 1914). V roce 1857, se ujal správy panství libějovského a netolického, která mu otec postoupil.  Kromě hospodaření se staral o zachovávání historických památek a spolupracoval na jejich soupisech vydávaných Českou akademií věd. Od roku 1867 byl poslancem na sněmu království Českého za své statky, a když byl zvolen poslancem do říšské rady, vstoupil v roce 1879 do Českého klubu.

Se svou manželkou Idou, rozenou princeznou z Liechtensteinu, oslavil v roce 1907 na zámku na Hluboké zlatou svatbu, první zlatou svatbu ve schwarzenberském rodě. 

Kníže Adolf Josef zemřel na svém milovaném sídle v Libějovicích v roce 1914.

Znak knížat z LiechtensteinuKníže Adolf Josef byl ženat s Idou, rozenou princeznou z Liechtensteinu, s níž měl 9 dětí - 5 synů a 4 dcery:

* Eleonora (1858 - 1938) - roku 1883 provdána za Jindřicha hraběte Lamberga

* Jana Nepomuk (1860 - 1938) - roku 1889 se oženil s Terezií princeznou

   z Trauttmansdorf-Weinsbergu

* Františka (1861 - 1951) - roku 1880 provdána za Mikuláše hraběte Esterházy

* Alois (1863 - 1937)

* Marie (1865 - 1943)

* Felix (1867 - 1946) - roku 1897 se oženil s Annou princeznou z Löwensteinu

* Jiří (1870 - 1952) - c.k. podplukovník v záloze a diplomat

* Karel Vavřinec (1871 - 1902) - diplomat v Petrohradu, později legační rada rakouského

   velvyslanectví v Tokiu

 

kníže Jan Nepomuk II. ze SchwarzenberguJan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu (1860 - 1938) studoval v letech 1883 - 1884 lesnictví na univerzitě v Mnichově. Od roku 1891 byl členem sněmu Království českého  a ještě téhož roku byl zvolen, za šumavské okresy, poslancem do říšské rady ve Vídni. Od roku 1903 byl generálním pomocníkem svého otce knížete Adolfa Josefa a spravoval většinu rodových statků. Po smrti svého otce roku 1914 se stal dědičným členem rakouské panské sněmovny, kde působil až do konce I. světové války.

Jako poslanec se zasloužil o výstavbu šumavských drah. Za jeho podpory byly vystavěny železnice z Českých Budějovic do Horní plané, z Prachatic do Vodňan a ze Strakonic do Volyně a Vimperka. Pro potřebu grafitových dolů v okolí Černé v Pošumaví a Mokré nechal v letech 1894 - 1895 zbudovat úzkokolejnou trať, později prodlouženou, která se dnes nachází na dně Lipenské přehrady. Z podnětu Jana Nepomuka byla roku 1904 zbudována též úzkokolejka k chýnovské vápence, která se využívala až do ukončení provozu vápenky v roce 1964. V roce 1908 se stal předsedou správní rady Místních drah pošumavských. Velkého uznání se mu dostalo za financování lazaretního vlaku pro fronty I. světové války a vydržování vojenské nemocnice v zázemí.

Kromě činnosti v zákonodárných sborech pracoval v nejrůznějších vědeckých, kulturních a sociálně-humanitárních organizacích, které také finančně podporoval. Nechal pečovat o starou schwarzenberskou rezervaci Boubín a zabýval se rovněž péčí o památky. Dobovým způsobem nechal restaurovat nástěnné malby na zámcích v Českém Krumlově, Třeboni a Kratochvíli. Kníže patřil také mezi nejštědřejší podporovatele českobudějovické hvězdárny (otevřena roku 1937).

Po vzniku samostatného československého státu řešil problémy spojené s uplatňováním zákonů o pozemkové reformě - v letech 1922 - 1931 mu byla vyvlastněna celá řada velkostatků (Citoliby, Dlouhá Ves-Prášily, Jinonice, Mšec, Netolice a téměř celé Třeboňské panství). Zbývající statky byly následně přičleněny k hlubockému panství. V roce 1923 předal správu rodového majetku synu Adolfovi. Jan Nepomuk zemřel na počátku II. světové války ve své rodné Vídni.

Znak knížat z TrauttmansdorfuRoku 1889 se oženil s Terezií z Trauttmansdorfu-Weinsbergu (1870 - 1945), s níž měl 8 dětí - 3 syny a 5 dcer:

* Adolf (1890 - 1950) - roku 1930 se oženil s Hildou, princeznou z Luxemburgu

   a Nassau

* Karel Felix (1892 - 1919)

* Ida (1894 - 1974) - roku 1917 se provdala za Petra, hraběte Revertera von Salandra

* Josefina (1895 - 1965) - roku 1919 se provdala za Eugena, hraběte Czernina z Chudenic

* Edmund Černov (1897 - 1962) - "černá ovce rodiny" - věnoval se hazardním hrám a proto se jej otec v roce 1923 zřekl. Ještě téhož roku se oženil s Marií Pourovou, s níž měl dceru Marii (*1925). V roce 1926 podepsal dohodu o odstupném. Nesměl pobývat v blízkosti schwarzenberských panství a musel přijmout příjmení Černov. V roce 1927 se rozvedl. V roce 1929 byl částečně zbaven svéprávnosti pro marnotratnost. Na sklonku života byla jeho družkou herečka Renate Hohn.

* Anna (1897 - 1954)

* Marie (1900 - 1981) - roku 1929 se provdala za Engelberta, prince Croy

* Terezie (1905 - 1979) - roku 1929 se provdala za Ludvíka, svobodného pána z Guttenbergu

 

JUDr. Adolf SchwarzenbergJUDr. Adolf Schwarzenberg (1890 - 1950) po absolvování gymnázia, jednoročním pobytu v Anglii a po vojenské službě, vystudoval práva na pražské Karlově univerzitě a zakončil je doktorátem roku 1914. Po narukování do I. světové války na blízkovýchodní frontě upadl do zajetí, ze kterého se vrátil až v roce 1919. Po návratu do vlasti jej otec jmenoval generálním zplnomocněncem rodinného majetku. V období první pozemkové reformy vedl jednání se státním pozemkovým úřadem. Ačkoliv se mu podařilo zachovat jen část rodového majetku, dokázal ji přetransformovat ve vnitřně propojený a samostatně prosperující hospodářský celek, který byl mimo jiné znám péčí o své zaměstnance.

V roce 1938 se Dr. Adolf ujal veškerého dědictví, byť jen na krátkou chvíli. Již v roce 1939 musel spolu s chotí Hildou uprchnout před Hitlerem do Švýcarska. Na schwarzenberský majetek byla v průběhu nacistické okupace uvalena nucená správa a 17. srpna roku 1940 byl zabaven gestapem. Adolfův bratranec Dr. Jindřich Schwarzenberg (1903 - 1965) byl internován v koncentračním táboře Buchenwald. V průběhu II. světové války musel schwarzenberský pár emigrovat do USA. Na Kolumbijské universitě Dr. Adolf vystudoval filozofii a získal tak druhý doktorát.

Po II. světové válce se vrátil do Evropy, avšak váhal s návratem do Čech, kde společenský život  stále více ovládali komunisté, a kde probíhal "boj o čtyři miliardy" (touto částkou byl oceněn schwarzenberský majetek). Dr. Adolf souhlasil s návrhem svých úředníků, aby z celého majetku byla zřízena nadace, jejíž zisk by plynul do pokladny Země české, avšak tento návrh byl zamtítnut a schwarzenberský majetek byl čím dál více podřizován státu. Roku 1947 byl přijat tzv. "Lex Schwarzenberg", kterým byl schwarzenberský majetek bez náhrady vyvlastněn ve prospěch Země české. JUDr. Adolf Schwarzenberg byl posledním členem krumlovsko-hlubocké rodové větve.

Znak Velkovévodství lucemburskéhoRoku 1930 se oženil s Hildou princeznou z Luxemburgu a Nassau, avšak z manželství nevzešel žádný potomek. Proto veškerý svůj majetek přenechal svému bratranci JUDr. Jinřichu Schwarzenbergovi, který během II. světové války přežil koncentrační tábor a nucené práce a hlavou krumlovsko-hlubocké primogenitury učinil svého bratrance Josefa III. Jelikož ani Jindřich a ani Josef neměli mužského potomka, přešel nakonec veškerý majetek a tituly primogenitury na Jindřichova adoptivního syna Karla VII. Schwarzenberga, následníka orlické sekundogenitury.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

SZnak schwarzenberské větve orlickéekundogenitura - schwarzenberská rodová větev orlická

 

 

 

kníže Karel I. Filip ze SchwarzenberkuKarel I. FIlip ze Schwarzenbergu (1771 - 1820) již jako šestnáctiletý zahájil svou vojenskou kariéru, když se zúčastnil války proti Turkům pod velením slavného císařského generála Laudona. Roku 1790 byl přidělen k císařské tělesné stráži a císaře Leopolda II. doprovázel ke korunovaci do Frankfurtu. V roce 1792 bojoval proti francouzským vojskům u Philippe-Ville, Lille a Jemappes. Roku 1794 byl povýšen do hodnosti plukovníka Zeschwitzových kyrysníků, s nímž provedl slavný jezdecký útok u Cateau-Cambresis a za tento čin byl císařem Františkem vyznamenán rytířským řádem Marie Terezie. V létě roku 1801 odjel Karel Filip jako mimořádný velvyslanec rakouského císaře Františka I. ke korunovaci nového ruského cara Alexandra I. Úkol jeho cesty nebyl pouze reprezentační. Rakousko usilovalo o urovnání sporů s Ruskem a přípravu nové koalice proti Francii, k níž se mělo přidat také Bavorsko. Schwarzenbergova diplomatická cesta však nebyla úspěšná a se stejným neúspěchem se potýkala rakouská armáda, která se snažila zastavit postup napoleonských vojsk. Napoleonovy sbory obklíčily v polovině října roku 1805 rakouskou armádu u Ulmu. Karel I. Filip, který v té době velel jízdě, se asi se 3 000 vojáků probil z obklíčení  a unikl směrem k Chebu. Koalice Rakouska s Ruskem pak definitivně skončila bitvou u Slavkova (2. 11. 1805), v níž byla koaliční vojska poražena vojsky napoleonskými. Roku 1808 byl Karel Filip jmenován vyslancem Rakouska v Rusku s posláním zamezit vzniku hrozící koalice Francie a Ruska, která by měla pro Rakousko katastrofální důsledky. V roce 1809 se Rakousko pokusilo oplatit Napoleonovi drtivé porážky, avšak v průběhu několika měsíců bylo na hlavu poraženo. Vojenský zmar pak dovršila bitva u Wagramu (5. 7. - 6. 7. 1809) a potupný mír, uzavřený s Napoleonem v Schönbrunu. Za této situace byl Karel FIlip jmenován vyslancem Rakouska v Paříži s úkolem zprostředkovat sňatek mezi dcerou rakouského císaře Františka, Marií Luisou, a císařem Napoleonem a zmírnit tak napětí mezi oběma velmocemi (sňatek se uskutečnil 2. dubna roku 1810). Ples, který Karel Filip na jeho počest pořádal však skončil tragicky - při požáru rakouského velvyslanectví zahynula Karlova švagrová, kněžna Paulina, manželka jeho staršího bratra Josefa z krumlovsko-hlubocké primogenitury. Politicky vykalkulovaný sňatek znamenal, že se Rakousko stalo spojencem Francie a v připravovaném tažení do Ruska připadl Schwarzenberkovi úkol sestavit rakouský armádní sbor o síle 30 000 mužů s rakouským generálem v čele. V květnu roku 1812 Karel Filip odjel do Lvova, kde se ujal svých nových povinností. Rakouský tzv. "pozorovací" sbor operoval  na křídle a v týlu Napoleonovy armády, bez větších ztrát na životech. Po útěku Napoleona z Ruska, na počátku roku 1813, uzavřel Schwarzenberg s generálem Kutuzovem separátní příměří. Poté se vrátil zpět do Vídně a za nedlouho znovu nastoupil v Paříži jako velvyslanec rakouského císaře (mezitím byl jmenován rakouským polním maršálem). V Čechách se v té době v naprosté tichosti připravovala nová rakouská armáda a probíhala přísně tajná jednání  s ruským carem a pruským králem. Karel Filip se v srpnu roku 1813 vrátil do Čech a byl jmenován vrchním velitelem protinapoleonské koaliční armády. Rozhodující bitva mezi vojsky koaličními a Napoleonovými se odehrála ve dnech 16. 10. - 19. 10. 1813 u Lipska. Tato "Bitva národů"  byla jedním z největších a nejkrvavějších vojenských střetnutí 19. století - bitvy se zúčastnilo 330 000 vojáků koalice a 191 000 francouzských vojáků. Po bitvě vedl vítězná koaliční vojska do poražené Paříže polní maršál kníže Karel I. Filip ze Schwarzenbergu spolu s ruským carem Alexandrem I. a pruským králem.

Znak knížecího rodu EsterházyRoku 1799 se oženil s ovdovělou Annou Marií Esterhazyovou, rozenou z Hohenfeldu. Z manželství vzešli tři synové:

* Bedřich (1800 - 1870)

* Karel II. (1802 - 1859)  - roku 1823 se oženil s Josefinou Marií Vratislavovovu

   z Mitrovic

polní maršál Edmund Leopold Fridrich ze Schwarzenbergu* Edmund Leopold Fridrich (1803 - 1873) - po studiích v Lipsku a na vídeňské polytechnice vstoupil roku 1821 jako kadet do 33. pěšího pluku a již v následujícím roce dosáhl hodnosti rytmistra. V roce 1832 měl již hodnost majora a v roce 1844 byl v hodnosti generálmajora přidělen k válečné dvorské radě. V roce 1848 sloužil jako velitel brigády pod maršálem radeckým a zde ve střetnutí u Milána získal vojenský řád Marie Terezie. Krátce poté byl poslán na bojiště v Uhrách, kde se účastnil zimních bojů 1848/1849. Nemoc mu zabránila převzít velení nad 3. armádou. V roce 1859 se účastnil bitvy u Solferina. V roce 1860 byl ze zdravotních důvodů zproštěn služby. v roce 1867 byl povýšen do hodnosti polního maršála.

 

císařský generál Bedřich ze SchwarzenberguBedřich ze Schwarzenbergu (1800 - 1870) byl nejstarším synem maršála Karla I. Filipa a sám se nazýval "posledním lancknechtem". Do armády vstoupil již v roce 1815, začínal jako kadet v hulánském pluku svého otce. Později bojoval v Alžíru (1830), ve Španělsku - na straně karlistů proti královně infantce Isabele (1838), v Haliči (1846) - zde byl jmenován plukovníkem, v Itálii (1848) a v Maďarsku (1848 - 1849). V roce 1851 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Po skončení vojenské kariéry zakoupil slovenský statek Mariathal, kde se věnoval hospodářství, lovu a spisovatelství. Svůj majorát převedl na svého mladšího bratra Karla II. ze Schwarzenberku, který se tak stal hlavou orlické větve.

 

kníže Karel II. ze SchwarzenberguKarel II. ze Schwarzenbergu (1802 - 1859) vstoupil do armády roku 1821. Od hodnosti kadeta postupoval až k hodnosti generálmajora (1840) a polního podmaršálka (1848). Zastával funkci vrchního polního zbrojmistra a jmenován byl tajným radou. V roce 1849 byl ustanoven místodržitelem a civilním a vojenským guvernérem v Miláně. Funkci guvernéra zastával také v Sedmihradsku, kde inicioval založení prvního rumunského gymnázia.

 

 

Znak Vratislavů z MitrovicKarel II. se v roce 1823 oženil s hraběnkou Josefinou Wratislavou z Mitrovic - z tohoto manželství povstai 3 potomci: - 1 syn a 2 dcery:

* Karel III. (1824 - 1904) - v roce 1853 se oženil s Wilhelminou, princeznou

   z Oettingen-Wallersteinu 

* Gabriela (1825 - 1843)

* Anna Marie (1830 - 1849) - provdala se za Waldsteina

 

kníže Karel III. ze SchwarzenberguKarel III. ze Schwarzenbergu (1824 - 1904) vystudoval na pražské Karlově univerzitě práva a po krátké vojenské kariéře, v jejímž průběhu dosáhl hodnosti majora, požádal v roce 1856 o propuštění do civilu. V zastoupení svého otce, který byl zaneprázdněn povinnostmi guvernéra, spravoval rodové statky a věnoval se veřejným otázkám politickým a kulturním- Proslul jako místopředseda české muzejní společnosti. Společně s hrabětem Clam-Martinicem podal návrh na vybudování národního divadla (1868). Do 90. let 19. století představoval významného činovníka opozice, politického života se zúčastnil jako příslušník tzv. historické šlechty.

Znak hrabat z ÖettingenuKarel III. byl od roku 1853 ženat s kněžnou Vilemínou z Oettingen-Wallersteinu - z tohoto manželství vzešli 2 synové a 2 dcery: 

Karel IV. (1859 - 1913) - roku 1885 se oženil s Marií, hraběnkou Kinskou

 

 

JUDr. Bedřich ze SchwarzenberguDr. Bedřich - po studiích na akademickém gymnáziu v Praze zahájil Bedřich studia práva na Univerzitě Karlově, která ukončil doktorátem v roce 1887. ještě téhož roku nastoupil do politiky a stal se okresním starostou v Mirovicích. Od roku 1889 byl okresním starostou v Milevsku a v letech 1904 - 1919 okresním starostou v Písku. Od roku 1887 byl členem kuratoria lesnické školy v Písku, od roku 1920 i jeho předsedou (dnes Vyšší odborná škola lesnická a Střední lesnická škola Bedřicha Schwarzenberga v Písku). Zastával funkci starosty Národní jednoty pošumavské. Od 90. let 19. století se zapojoval i do celostátní politiky. Byl poslancem Českého zemského sněmu (v letech 1893 - 1901 a 1903 - 1913), poslancem Říšské rady (1895 - 1907) a členem Panské sněmovny (1907 - 1918). V říšské radě si získal pozornost v listopadu 1896, kdy zde pronesl řeč, v níž obhajoval status češtiny coby vnitřního úřadovacího jazyka a významný proslov měl v témže roce i na zemském sněmu, kde obhajoval české státní právo.

V roce 1904 zdědil po otci statek Tochovice, kde se zabýval zemědělským hospodařením. V roce 1905 získal titul tajného rady. V období let 1909 - 1928 byl prezidentem české zemské zemědělské rady. V letech 1906 - 1936 byl též prezidentem První české vzájemné pojišťovny, v letech 1909 - 1929 prezidentem společnosti Českého zemědělského muzea a v letech 1912 - 1923 předsedal také českému Lesnickému svazu. V roce 1935 odmítl kandidaturu na prezidenta republiky. Zemřel v říjnu 1936.

 

Karel IV. ze Schwarzenbergu (1859 - 1913) se roku 1904 stal hlavou orlicko-zvíkovské větve. Karel IV. ze Schwarzenberku byl vystudovaný právník, od roku 1891 poslanec říšské rady a čelný představitel velkostatkářů v Čechách. Zemřel na následky otravy krve, způsobené lehkým zraněním při lovu, ve věku 54 let. Karel IV. byl dvakrát ženat. Poprvé byl oddán s Marií hraběnkou Kinskou z Vchynic a Tetova, s níž měl syna Karla V., podruhé s hraběnkou Idou Hoyosovou, která mu porodila tři syny a dvě dcery.  

Děti:

* Znak Kinských z Vchynic a TetovaKarel V. (1886 - 1914) - roku 1910 se oženil s Eleonorou, hraběnkou Clam-

   Gallasovou      

* Arnošt (1892 - 1979) - absolvoval vojenskou akademii a následně obchodní akademii. I. světové války se zúčastnil  jako důstojník na italském bojišti. Od roku 1936 se věnoval správě majetku v Tochovicích. Za II. světové války mu byla na majetek uvalena nucená správa, po skončení války v roce 1945 mu byl majetek vrácen a v roce 1948 opět zkonfiskován. V roce 1948 byl zatčen a po 9 měsících z vazby propuštěn. Po propuštění pracoval jako dělník. V roce 1953 byl znovu zatčen a odsouzen na 10 let vězení. Z vězení byl propuštěn v roce 1957.

* Jan (1903 - 1978) - v roce 1921 ukončil v Praze studium maturitou a následně studoval práva na univerzitě ve Vídni, která ukončil promocí v roce 1926. V roce 1927 nastoupil ve Vídni do rakouských státních služeb jako policejní komisař. V roce 1928 složil prakticko-politickou zkoušku u zemské vlády Dolního Rakouska, v roce 1930 zkoušku diplomatickou a poté přešel na ministerstvo zahraničních záležitostí kanceláře spolkového kancléře.  V letech 1933 - 1936 byl legačním sekretářem v Římě, od roku 1936 do roku 1938 byl legačním sekretářem v Berlíně a od 11. března 1938 zastával tutéž funkci v Bruselu. Po anšlusu Rakouska u tekl do Ženevy a zde získal švýcarské občanství pod jménem Jean-Etienne Schwarzenberg. V letech 1940 - 1945 byl ředitelem a delegátem Mezinárodního červeného kříže. Koncem roku 1942 převzal agendu civilních vězňů a židů. Byl členem ICRC Governing Boards. Od března 1944 vedl Division d´Assistance spéciale (DAS). Od roku 1947 byl zástupcem rakouské vlády v Římě. V roce 1955 přešel na post velvyslance ve Velké Británii a od roku 1966 byl velvyslancem u Svatého stolce. Byl prezidentem Appeals Committee FAO a vedl delegaci FAO do Sýrie, Egypta a Jordánska po skončení šestidenní války, aby zařídil pomoc ve prospěch arabských a palestinských uprchlíků vyhnaných z obsazených území. V roce 1969 odešel do důchodu.

 

kníže Karel V. ze SchwarzenberguKarel V. ze Schwarzenbergu (1886 - 1914) po absolvování právnické fakulty a krátké praxe u místodržitelství se ujal správy orlického majorátu po svém předčasně zesnulém otci v roce 1913. Na panství zavedl jako úřední jazyk češtinu. Zemřel v průběhu vojenského tažení ve Vukovaru v září roku 1914, v den vyhlášení mobilizace.

Karel V. se oženil v roce 1910 s hraběnkou Clam-Gallasovou. Z tohoto manželství vzešli dva princové:

* Karel VI. (1911 - 1986) - roku 1934 se oženil s Antonií Leontinou

   z Fürstenbergu

Znak Clam-Gallasů* JUDr. František (1913 - 1992) - za první republiky, na doporučení Edvarda Beneše,  působil na ministerstvu zahraničí. V roce 1939, více než rok, působil v Kanceláři prezidenta Emila Háchy. Dne 6. října 1939 přinesl k rukám Emila Háchy deklaraci, ve které se hovořilo o tom, že se česká šlechta připojila k českému národu a nedlouho poté byl František jmenován do čela mládeže v Národním souručenství. Účastnil se květnového povstání v roce 1945 a byl členem České národní rady. Po válce pracoval na ministerstvu zahraničí a jako československý velvyslanec ve Vatikánu. Vlastnil zámek v Nalžovicích. Zámek byl v průběhu II. světové války zkonfiskován Němci, po válce jej obsadila Rudá armáda a v roce 1948 byl opětovně vyvlastněn. Po únoru 1948 zůstal v zahraničí a odešel do USA - na tamní katolické univerzitě v Chicagu přednášel jako profesor politologie. V roce 1980 se odstěhoval do Rakouska. Po roce 1990 mu byl v restituci vrácen zámek v Nalžovicích i se 400 ha lesa. Pochován byl 15. března 1992 v Murau.

 

Karel VI. ze Schwarzenbergu (1911 - 1986) převzal správu orlicko-zvíkovské větve roku 1933. Studoval lesnictví, později historii a byl literárně činný (Obrazy českého státu od roku 1526 do roku 1918, Heraldika - dílo vydané v roce 1940 zůstává dodnes základním zdrojem informací pro badatele v tomto oboru). Ačkoliv pozemková reforma zmenšila orlický majorát, byl Karel V. přesvědčeným vlastencem - v roce 1938 s dalšími významnými osobnostmi podepsal "Prohlášení příslušníků české šlechty", které bylo následně předáno prezidentu Dr. Benešovi s výzvou k obraně českých hranic a státu. Za tyto postoje byla v roce 1942 na schwarzenberský majetek říší uvalena nucená správa a rodina pak žila na zámku v Čimelicích. V roce 1945 se Karel aktivně zapojil do protiněmeckého odboje, za což mu byl po skončení II. světové války udělen Československý válečný kříž. V březnu roku 1948 byl majetek orlicko-zvíkovské schwarzenberské rodové větve zestátněn na základě zákona o revizi pozemkové reformy - Karel se svou manželkou i dětmi následně opustil Československo a žil pak v Rakousku.

Znak knížat FürstenbergůKarel VI. se v roce 1934 oženil s Antoinettou z Fürstenbergu, z tohoto manželství vzešel syn Karel VII. (*1937), mladší syn Bedřich a dcery Marie Eleonora a Anna Maria Karolina.

 

 

 

Karel SchwarzenbergKarel VII. ze Schwarzenbergu (*1937)  byl v roce 1960 adoptován bezdětným dědicem primogenitury knížetem Jindřichem. V osobě Karla VII. se obě schwarzenberské rodové větve opět spojily a po Jindřichově smrti se Karel stal univerzálním dědicem rakouského i německého rodového majetku. Karel VII. se po celý svůj život angažoval v boji za lidská práva a jejich dodržování. Na svém hradě Schwarzenberg zřídil Československé dokumentační středisko. V letech 1984 - 1991 byl prezidentem Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva, v letech 1990 - 1992 zastával funkci kancléře prezidenta republiky Václava Havla. V roce 2006 byl zvolen senátorem za Prahu 6 a o rok později jmenován ministrem zahraničních věcí ČR. Majetek orlické sekundogenitury získal zpět v rámci restitucí v roce 1992. Karel VII. se v roce 1967 oženil s hraběnkou Terezií z Hardeggu (*1940). Z jejich manželství vzešli synové Jan Nepomuk Ondřej (*1967), Karel Filip (*1979) a dcera Anna Karolina (*1968).

 

Jan Nepomuk ze Schwarzenbergu (*1967) převzal správu rodového majetku v roce 2007. Vzdělání nabyl ve Vídni a v Anglii, hovoří německy, anglicky a česky. V současné době se intenzivně věnuje správě rodového majetku, zejména lesnímu hospodářství a lovu. 

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Žijící členové rodiny Schvarzenbergů - širší příbuzenstvo

Primogenitura

Představitelem rodu, jak z výše uvedeného textu vyplývá je Karel Jan Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas, 12. kníže ze Schwarzenbergu, okněžněný lantkrabě v Kleggau, hrabě ze Sulzu a vévoda Krumlovský (*10. 12. 1937).

* manželka MUDr. Terezie, rozená hraběnka z Hardeggu (*17. 2. 1940)

- djejich děti: Jan Nepomuk Ondřej (*1967), Anna Karolina (*1968)

 

Rodina Dr. Jindřicha Schwarzenberga (+1965)

* manželka Eleonora, rozaná hraběnka Stolberg-Stolberg (*1920)

- dcera Alžběta Regina, provdaná von Petzold (*1947), manžel Rüdiger von Petzold

   (*1941)

- adoptivní syn a současná hlava rodu Karel Jan (*1937) - uveden výše

 

Sekundogenitura

* syn Karla Jana ze Schwarzenberka Karel Filip (*1979)

 

* sourozenci Karla Jana:

- Marie Eleonora, provdaná von Bredow (*1936), manžel Leopold Bill von Bredow

   (*1933)

- Dr. rer. oec. Bedřich Karel (*1940), manželka Regula Brigita, rozená Schlegel (*1956)

- jejich děti: Marie Helena (*1987), Ferdinand Karel (*1989)

- PhDr. Anna Marie, provdaná von Haxthausen (*1946), manžel Elmar svobodný pán

   von Haxthausen (*1925)

 

* rodina zemřelého strýce JUDr. Františka Bedřicha (+1992), manželka Amalie, rozená

   Lobkovicová  (*1921)

- jejich děti: Ludmila Maria (*1935), Isabella Eleonora (*1946), manžel Dipl. fyzik Louis

   von Harnier svobodný pán von Regendorf, Jan Nepomuk Maria (*1957), manželka

   Regia Paull (*1949) - jejich syn Alexander Holden (*1984)

 

* dcera prastrýce Jana Nepomuka Erkingera (+1978) Anna Maria, provdaná Bucher (*1933),

   manžel Ing. arch. Adolf Bucher (*1918)

 

* děti prastrýce Jana Nepomuka Erkingera (+1978):

- PhDr. Karel Erkinger (*1933), 1. manželka Elisabeth Constantinides (*1943),

   2. manželka Claudia Eleonora hraběnka von Brandis (*1949)

- děti z 1. manželství: Jan Mikuláš (*1963), Anna Gabriela, provdaná von Waechter

   (*1964), Alexandr Konstantin (*1971), děti z 2. manželství: Gaia Maria (*1978),

   Ida Letizia (*1980)

- Colienne Ida, provdaná von Meran (*1937), manžel Maxmilian Josef hrabě von Meran

   (*1930)

 

 

Zdroj:

LENDEROVÁ, Milena. Tragický bál, život a smrt Pavlíny ze Schwarzenbergu. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka, 2004. 376 s. ISBN 80-7185-657-6. – str. 99 

 

MAŠEK, Petr. Modrá krev. 3. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 330 s. ISBN: 80-204-1049-X. – str. 253 

 

Schwarzenbergové 1615 - 1789                                                    

Vydal NPÚ, ú.o.p. v Českých Budějovicích náměstí Přemysla Otakara II. 34, České Budějovice                                                                   

Ediční řada Didactica, svazek č. 3, vydání první                               

České Budějovice 2009   

 

Schwarzenbergové primogenitura 1790 - 1950                                       

Vydal NPÚ, ú.o.p v Českých Budějovicích náměstí Přemysla Otakara II. 34, České Budějovice                                                                   

Ediční řada Didactica, svazek č. 6, vydání první                               

České Budějovice 2009

 

Příběh města Český Krumlov

 

www.hss.barok.org/text-clanku.php

www.schwarzenberg.cz/cs/strucne-dejiny-orlicke-vetve/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwarzenbergov%C3%A9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Schwarzenberg_(vojev%C5%AFdce)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_II._ze_Schwarzenbergu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Leopold_Schwarzenberg

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_III._Schwarzenberg

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_IV._Schwarzenberg

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_V._Schwarzenberg

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Schwarzenberg

https://cs.wikipedia.org/wiki/Arno%C5%A1t_Schwarzenberg

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_VI._Schwarzenberg

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Schwarzenberg

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Schwarzenberg