Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Herbersteinové
Kořeny štýrského šlechtického rodu Herbersteinů sahají až do 12. století. Jeho ústředním sídlem se již na konci středověku stalo hlavní město rakouské země, Štýrský Hradec. Pozemkové držby rodu byly v některých dobách rozsáhlé, avšak doznávaly značných změn. Jednotliví mužští členové rodu zastávali zejména správní a vojenské, avšak někdy také diplomatické či církevní, úřady v habsburských zemích a službách. Sledovatelná genealogie rodu počíná v polovině 13. století Ottou von Hertberg (asi 1265 - 1338), který získal tvrz Herberstein, po níž rod přijal jméno. Jeho vnuk Otto (1360 - 1405) měl dva syny, Andrease (+ 1442) a Georga (+ 1458), kteří rozdělili rod do dvou hlavních linií.
Starší Georgova linie se na konci 16. století rozdělila na větev česko-slezskou a štýrskou.
Česko-slezskou větev založil Georg Andreas. Jeho syn Johann Bernhard (+ 1665), zemský hejtman ve Vratislavi a Hlohově, byl v roce 1652 povýšen do hraběcího stavu. Posledním Herbersteinem z větve česko-slezské byl Johann Leopold Erdmann (+ 1729).
Štýrskou větev založil Johann Maximilian (1601 - 1680), zemský hejtman ve štýrsku, který byl v roce 1648 povýšen do hraběcího stavu. Jeho synové se zúčastnili válek proti Turkům. Johann Franc padl v boji, Johann Joseph, jako rytíř maltézského řádu a velitel řádové lodi, porazil turecké vojsko v Africe. Rod pokračoval skrze osobu Johanna Georga (1660 - 1686), který se podílel na obraně Vídně před Turky. Rod žil převážně v rakouských zemích. Johann Hyeronymus (1772 - 1847) získal sňatkem s hraběnkou Henriettou von Salm-Neuburg (1775 - 1815) statek a zámek Velké Opatovice na svitavsku, které rod vlastnil až do konce II. světové války. Synové Johanna Hieronyma rozdělili rod na další dvě větve, z nich starší lze nazvat velkoopatovickou a mladší libochovickou.
Z první generace velkoopatovické větve lze zmínit bratry Johanna Heinricha (1832 - 1894), komtura řádu německých rytířů a nejvyššího hofmistra arcivévody Friedricha, a Johanna Karla (1836 - 1868), maltézského rytíře a rytmistra mexického císařství. Kromě Velkých Opatovic vlastnila tato rodová větev také zámek Střílky u Kroměříže.
Mladší libochovickou větev založil Johann Fridrich (1810 - 1861), který se oženil s hraběnkou Theresou z Dietrichsteina (1823 - 1895), dědičkou Budyně nad Ohří a Libochovic. Johann Friedrich zemřel v jedenapadesáti letech a zanechal po sobě pět dětí ve věku do deseti let. Všechny majetky poté spravovala vdova Theresa, a to s viditelnými úspěchy - např. roku 1867 zřídila výnosný cukrovar v Libochovicích, roku 1872 cukrovar v Pohořelicích a svá panství rozšířila přikoupením velkostatků Vrbičany, Panenský Týnec a mnoha dalších. Syn Johann Joseph (1854 - 1944), absolvent právnické fakulty Karlovy Univerzity a všestranně erudovaný a kultivovaný aristokrat, matce pomáhal až od 80. let 19. století. V roce 1893 se oženil s Marií hraběnkou z Galen. Z tohoto manželství vzešlo sedm dětí - Johann Friedrich, Theresia Josepha, Johann Joseph, Clothilde, Johann Gundeger, Johann Hubertus a Johann Franz. V roce 1896 připojil ke jménu Herberstein jméno vymřelého rodu hrabat Proskovských (Proskau), které kdysi zdědili Dietrichsteinové. Hrabě Johann Joseph proslul jako pokrokový hospodář a mimořádně nadšený milovník přírody a umění. Jediný luxus, který si za matčina života i po její smrti dopřál, byly badatelské cesty do Indie, na Ceylon a do Sudanu, z nichž dovezl množství úlovků, semen a etnografických unikátů. Vedle svých správních povinností se intenzivně věnoval hudbě, archeologii, historii a zejména všestrannému okrašlovatelství. Hlavní sídlo měl v paláci Eggenberg ve Štýrském Hradci (panství Ptuj rozšířil o přikoupené zámky Wurmberg, Gutenhag a Ebensfeld), avšak značnou část roku pobýval s rodinou v Libochovicích, kde působila ústřední správa jeho českých statků. Libochovice zůstaly ve vlastnictví rodu Herberstein-Proskau až do II. světové války. Od té doby žije rod převážně v Rakousku.
Mladší Andreasova linie
Nejproslulejším příslušníkem rodu Herbersteinů, z mladší větve Andreasovy, se stal Sigismund von Herberstein (1486 - 1566). Narodil se v Kraňském Wippachu a ve zdejším kraji, s početným slovanským obyvatelstvem, prožil své dětství. Když přišel jako třináctiletý na vídeňskou univerzitu, ovládal velmi dobře slovanský jazyk a stal se proto terčem posměšků svých německých vrstevníků, kteří jej hanlivě nazývali "sclaf". Roku 1502 získal bakalářskou hodnost a rozhodl se pro vojenskou kariéru. Mnoho let bojoval v řadách císařského vojska proti Uhrům a Benátčanům, za což byl císařem Maxmiliánem I. pasován na rytíře. Roku 1516 se stal členem dvorské rady. Ve službách císaře Maxmiliána I. podnikll Sigismund významné diplomatické cesty do Dánska a Španělska. V letech 1526 - 1527 byl hlavou poselstva Ferdinanda I. do Moskvy. Svým spisem Rerum moscovitarum commentarii, vydaném poté vícekrát v mnoha jazykových překladech (také v českém jazyce), poprvé seznámil západní Evropu se zeměpisem, dějinami a životem ruské říše, do té doby většinou zahalené tajemstvím. Herbersteinovo dílo bylo poprvé vydáno v roce 1549 ve Vídni, roku 1550 v Benátkách, dále několikrát v Basileji, roku 1557 opět ve Vídni a v Antverpách, roku 1560 ve Franfurtu nad Mohanem a v roce 1567 také v německém překladu v Praze. Rozsah Herberštejnova díla a především pak jeho kritický přístup k získaným poznatkům činí z jeho Zápisků jeden z nejobjektivnějších západoevropských pramenů zabývajících se Rusí na přelomu 15. a 16. století.
Mladší Andreasova linie se dále komplikovaně rodělila na větve Neuberg-Reidberg, Matzen, mladší rakouskou, Windtaus, Wildhaus, Gutenhag, Lankowitz, Pusterwald a Sierendorf. Všechny tyto linie v 18. a nejpozději v první polovině 19. století vymřely.
Z větve Neuberg-Reidberg pocházel Leopold (1655 - 1728), poslední příslušník této linie, který bojoval s Evženem Savojským proti Turkům a vykonával funkci předsedy válečné rady.
Linie Herberstein-Matzen, zvaná též starší rakouská, získala v roce 1685, skrze osobu císařského generála Ferdinanda Ernsta (+ 1691), statek a hrad Landštejn při moravsko-rakouských hranicích. Tehdy ještě proslulé sídlo nechali jeho potomci zpustnout a o tuto držbu přišli po soudních sporech v první třetině 19. století.
Zdroj:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Siegmund_von_Herberstein
http://noviny.libochovice.cz/index.php?art=1003
http://www.clubcc.cz/clubcc/cestar/erby/herberstein.html
