Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • по-русски
  • En français

Obsah

Kníže Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu

(1652 - 1703)

kníže Ferdinand Vilém Eusebius ze SchwarzenberkuNarodil se roku 1652 v Bruselu hraběti Janu Adolfovi I. ze Schwarzenbergu a jeho manželce Marii Justině rozené ze Starhenbergu, Ferdinandův otec v té době žil a působil na dvoře habsburského místodržícího v Nizozemí, arcivévody Leopoda Viléma.

Vzdělání budoucího vládnoucího schwarzenberského knížete Ferdinanda bylo všestranné. Základní i rozšířená studia v němčině a francouzštině absolvoval ve Vídni, v letech 1663 - 1664 cestoval po Čechách a studoval v Praze (v letech 1662 - 1664 učil českému jazyku), v letech 1665 - 1667 studoval ve francouzském městě Besancon, v letech 1669 - 1670 pobýval v Římě, v letech 1670 - 1671 pokračoval ve studiích v Salzburku a své poznávání soudobého politického i kulturního světa završil cestou po Německu v letech 1672 - 1673. 

Na žebříčku dvorských a jiných funkcí postupoval od dolnorakouského vládního rady (1676) a císařského vládního rady (1677) k funkci nejvyššího podkoního ovdovělé císařovny Eleonory Mantovské (vdovy po císaři Ferdinandovi III.), kterou zastával v letech 1678 - 1683. Od roku 1683 byl císařským tajným radou a v letech 1685 - 1693 nejvyšším dvorním maršálkem, od roku 1692 nejvyšším hofmistrem císařovny Eleonory Falcké (třetí manželky císaře Leopolda I.) a od roku 1702 nejvyšším komořím. Řád Zlatého rouna obdržel v roce 1688. 

V roce 1674 se Ferdinand oženil s hraběnkou Annou Marií ze Sulzu, nejstarší dcerou Jiřího Ludvíka ze Sulzu. Vzhledem k tomu, že Jiří Ludvík neměl mužského dědice, připadlo hrabství Sulz spolu s landkrabstvím Kletgau a někdejším majetkem pánů z Brandis po jeho smrti v roce 1687 Marii Anně a jejímu manželovi Ferdinandovi ze Schwarzenbergu. Kromě výše zmiňovaných statků na území dnešního Německa získal kníže Ferdinand koupí  statek Burggrub v Bavorsku, statky Scheifling, Teuffenbach, Ranten, Schrattenberg, Tschakaturn, Katsch, Saurau a Reifenstein ve Štýrsku, vídeňský palác na Neumarkt (zbořen roku 1892) a panství Jinonice, Smíchov, Postoloprty, Kestřany, Skočice a Přečín v Čechách.

Dalším Ferdinandovým činem, který se nesmazatelně zapsal do dějin schwarzenberského rodu, byla jedna z klauzulí jeho rodové závěti z roku 1703. Podle ní se měl rod, v případě dosažení dospělosti dvou mužských potomků v jedné generaci, rozdělit na dvě rodové větve. K naplnění této klauzule však došlo až o 99 let později. V roce 1802 si schwarzenberské statky v Čechách mezi sebe rozdělili bratři Josef II. Jan Nepomuk (1769 - 1833) a Karel I. Filip (1771 - 1820).

Kníže Ferdinand byl významnou osobností své doby na poli sociální péče. V roce 1680, kdy Vídeň zachvátila poslední velká evropská morová epidemie, měl vrchní dozor nad dodržováním přísných předpisů, které měly zabránit zbytečnému šíření epidemie, ale také drancování opuštěných domů a okrádání zemřelých. Za to se mu dostalo titulu "král moru". V roce 1683, při obléhání Vídně Turky, vynaložil značné finanční částky na zásobování a vyzbrojování obránců hlavního města monarchie.

Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu zemřel v roce 1703 ve věku 52 let. Z Ferdinandových sourozenců se dospělého věku dožila pouze sestra Marie Ernestina (1649 - 1719), která se roku 1666 provdala za knížete Jana Kristiána z Eggenberka. Protože jejijch manželství zůstalo bezdětné, odkázali Jan Kristián a Marie Ernestina svá panství na území Čech Ferdinandovu synovi Adamu Františkovi ze Schwarzenbergu.

 

Zdroj:

Schwarzenbergové 1615 - 1789                                                    

Vydal NPÚ, ú.o.p. v Českých Budějovicích náměstí Přemysla Otakara II. 34, České Budějovice                                                                   

Ediční řada Didactica, svazek č. 3, vydání první                               

České Budějovice 2009  

 

www.hss.barok.org/text-clanku.php