Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English

Obsah

Anton Erhard Martinelli

(*1684, +1747 Vídeň)

Anton Erhard Martinelli (též Antonio Ehorto) byl architekt a stavitel, činný na Hluboké a na Krumlovsku.

Schwarzenberský palác ve VídniPocházel z rodiny stavitele a zednického mistra Franceska Martinelliho, který se kolem roku 1681 usadil ve Vídni (pocházel od jezera Como v sevérní itálii). Řemeslu se učil nejprve u svého otce v letech 1699 - 1701, v roce 1702 u Christiana Alexandra Oettla. V roce 1711 byl přijat do vídeňského zednického cechu, v roce 1733 byl zvolen vrchním cechmistrem. 1. října roku 1721 se stal po Pavlu Ignáci Bayerovi dvorním stavitelem knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu, u něhož pobýval do roku 1732. V roce 1733 jej na Moravě zaměstnal kníže Lichtenstein. Vedle toho pracoval pro řád německých rytířů a další (převážně) šlechtické objednavatele. Martinelli pracoval rovněž ve Vídni, kde byl jmenován dvorním stavitelem a realizoval zde četné barokní stavby.

Martinelliho architektura patří ke klasicizujícímu proudu, stavěl nejen podle vlastních návrhů, ale realizoval také projekty Johanna Emmanuela Fischera z Erlachua Antonia Beduzziho.

Schwarzenberský palác na pražských HradčanechPodle jeho návrhu vznikal v letech 1713 - 1724 zámek Hirchstetten, který byl později zbořen. Stavěl kostel sv. Jana Nepomuckého v Breitenfurthu u Vídně, jež byl vysvěcen roku 1732. V letech 1720 - 1725 budoval pro řád německých rytířů dům s kostelem a současně, v roce 1722, je doložen jako autor nové kruchty kostela v Doudlebech. V roce 1723 se podepsal na plánech k opravě filiálního kostela sv. Jakuba v Hřivicích (Louny). V roce 1723 se prováděly stavební úpravy Schwarzenberského paláce na Hradčanech, který byl připravován pro pobyt knížecího dvora u příležitosti korunovace císaře Karla VI.

V roce 1724 navrhl novou úpravu vyhořelé věže kostela ve Veselí nad Lužnicí, nové průčelí zámku v Mšeci (Rakovník), rozšíření křesínského hospodářského dvora na Hluboké a úpravu dvora v Olešníku. V témže roce vypracoval nákres a rozpočet na stavbu sýpky na Hluboké. Dále projektoval stáje v předdvoří zámku v Protivíně (v roce 1726 navrhl i úpravu průčelí protivínského zámku). Mezi roky 1724 a 1729 přetvářel zámek v Třeboni; zámecké sídlo tenkrát spojil s farním kostelem visutou chodbou.V letech 1725 - 1726 vybudoval kapli sv. Jana Nepomuckého u kostela sv. Víta v Českém Krumlově. 

Zámek Vranov nad DyjíNěkdy po roce 1725 navrhl trojkřídlí dvůr u zámku ve Vranově nad Dyjí a dokončoval zde stavbu zámecké kaple. Ve 30. letech 18. století dále pracoval na zámeckých stavbách kolem čestného dvora a patrně také upravil vranovský farní kostel (věž). Z roku 1725 pochází přestavba kostela ve Spannbergu. V roce 1726 projektoval Paduzziho dům ve Vídni, bez realizace zůstal jeho návrh na kostel v Pilníkově z téhož roku. V letech 1726 - 1728 realizoval výstavbu kaple s kostnicí v Lišově a pro tamní kostel navrhl novou věž v roce 1729. 

Od roku 1727 se výrazně podílel na vzniku svého nejrozsáhlejšího díla, invalidovny v Budapešti, jehož základní dispoziční rozvrh určil J. E. Fischer z Erlachu. Podle Martinelliho projektu byla v letech 1727 - 1730 byla radikálně přestavěna českobudějovická radnice. V letech 1727 - 1728 postavil sýpku v Blažimi (Louny). V roce 1728 navrhl stavební úpravy zámku Hluboká, které Mincovna, II. zámecké nádvoří - zámek Český Krumlovposléze zanikly, a ještě téhož roku zrealizoval přestavbu českokrumlovské zámecké mincovny, opravu bytu správce hřebčína na Hluboké a vypracoval návrh a rozpočet na faru v Mladých Bukách (Trutnov), postavenou do roku 1730. V roce 1730 se podílel na stavbě klášterního kostela sv. Štěpána v Klášterním Hradisku u Olomouce, navrhl (neuskutečněnou) přestavbu poutního kostela v Lomnici a zámku v Chýnově (1730 - 1732) a stavební úpravy zámku ve Vöcklabrucku (Horní Rakousy).

V letech 1730 - 1735 spolupracoval s A. Beduzzim na stavbě Nových Zámků u Mladče (panství Úsov) a prakticky v téže době (1730 - 1735) je doložen při přestavbě zámku v Jaroslavicích na Moravě, i když návrh patrně vyhotovil J. E. Fischer z Erlachu. V roce 1731 vypracoval návrh na úpravu hradu Orlík (Písek) a také plány na nové stáje pro hříbata na Hluboké. Z let 1735 - 1737 pochází kostel v Úsově, který navrhoval Beduzzi, avšak roku 1735 jsou výslovně zmiňovány i Martinelliho plány - nevíme proto, podle kterého plánu se stavělo. Oba dva architekti rovněž vytvořili plány pro kostel v Břeclavi, který však byl postaven až v roce 1753 Pisonim.

Kostel sv. Klementa ve LštěníV letech 1736 - 1739 proběhla výstavba kostela ve Lštění, kostel v Kostelci na Hané navrhoval roku 1737 (výstavba zrealizována v letech 1754 - 1756). Kolem roku 1738 proběhla přestavba kostela v Dobermannsdorfu v Dolních Rakousích. Údajně mezi roky 1740 - 1746 proběhly stavební úpravy interiéru kostela sv. Šebestiána a Rocha v Archlebově (Hodonín) podle Martinelliho návrhu. Kostel ve Wilfersdorfu (Dolní Rakousy) je datován mezi roky 1742 - 1744, avšak Martinelliho návrhy na novou oratoř a epitaf pochází již z roku 1734. Zahradní fasáda zámku ve Valticích byla realizována roku 1745 a pravděpodobně z téhož roku pochází také návrh na opravu kostela ve Strání - přestavba byla zrealizována v roce 1749, avšak kostel se nedochoval. Údajně, někdy kolem roku 1747, se Martinelli podílel na stavebních úpravách kostela v Panny Marie Sněžné v Rychnově nad Malší . Martinelli návrhl rovněž stavební úpravy kruchty v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Českých Budějovicích a nepochybně také dodal plány na přestavbu hospodářských budov v Postoloprtech (Louny).      

Anton Erhard Martinelli zemřel v září roku 1747 ve Vídni.

 

Odkazy

Literatura

  • VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Nakladatelství Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8