Obsah

Tzv. Plášť v Českém Krumlově

Zámek Český Krumlov_Plášťový most_V. zámecké nádvoříPojem Plášť, uváděný od 15. století v různých krumlovských písemnostech (v němčině der Mantel, Mantl), bývá v literatuře dosti neurčitě lokalizován na západní předpolí českokrumlovského zámku. Nejčastěji bývá spojován s tamním Plášťovým mostem, který se výrazně uplatňuje v panoramatu zámku a města jako výjimečná architektonická a technická památka. Je však nepochybné, že pojmenování mostu je až druhotné, a že se pojmenování původně vztahovalo ke stavbě stojící na místě dnešního Renesančního domu Zámek Český Krumlov_Renesanční dům_V. zámecké nádvoří(Zámek č. p. 177 - Renesanční dům), kolmo přiléhajícího k západní straně dnešního Zámeckého barokního divadla (Zámek č. p. 177 - Zámecké barokní divadlo) - nejstarší písemná zpráva o plášti, související s opevňováním západního předpolí krumlovského hradu za vlády Oldřicha II. z Rožmberka, pochází z roku 1447.

Dosavadní bádání se doposud příliš nezabývalo ani významem jména či pojmenování Plášť, ačkoli by mohl být indicií druhu a konkrétní podoby této stavby. Německý ekvivalent Mantel měl ve středověku širší význam, kromě zvláštního druhu obvodové zdi hradu (v dnešní moderní terminologii tzv. hrady s plášťovou zdí) býval užíván také pro štítovou zeď (Schildmauer). Také staročeský termín plášť může mít význam obranného štítu. Již na základě názvu lze proto v prostoru dnešního Renesančního domu předpokládat existenci štítové zdi, která chránila hrad proti výrazně stoupajícímu terénu na západní přístupové straně. Celková terénní konfigurace a ostatní fortifikační stavby v širokém okolí hradu přítomnosti stavby tohoto druhu v daném místě plně odpovídají.

Zámek Český Krumlov_Horní hrad_III. a IV. zámecké nádvoříJe pozoruhodné, že sama evidentní existence této důležité stavby není specializovanou odbornou literaturou registrována, zatímco s ní počítají některé nepublikované nebo méně známé práce, které ovšem nepřinášejí podrobnější zdůvodnění svých závěrů. Zřejmě nejjednoznačněji se k fortifikační funkci Pláště dosud vyjádřil  J. Muk. K opomíjení fotifikace na Plášti přispěly rovněž nejasnosti související s datací vzniku západní části Horního hradu (Zámek č. p. 59 - Horní hrad), seskupené kolem IV. zámeckého nádvoří. Plášť neuvádějí především ty práce, které kladou výstavbu této části hradního komplexu až na přelom 15. a 16. století, snad proto, že výraznější fortifikační činnost ve vzdálenějším západním předpolí před oním obdobím nepředpokládají. Vznik západní části Horního hradu již v polovině 15. století naproti tomu přesvědčivě obhajují J. Muk a L. Lancinger a předpokládají jej i jiní autoři (například F. Dvořák a kol.: Český Krumlov, jeho život a umělecký růst, Praha 1948; E. Šamánková, J. Vondra: Český Krumlov, Praha 1961; E. Poche a kol.: Umělecké památky Čech 1, Praha 1977). "Nový hrad", zmiňovaný někdy v letech 1451 - 1457, je patrně touto částí hradu. Pokud ve 40. a 50. letech 15. století probíhaly na Horním hradě významnější stavební aktivity, navíc v jeho západní části, předsunuté dále do předpolí, lze předpokládat, že se ve stejné době buduje i jeho předsunuté opevnění. 

 

Hypotetická podoba Pláště

Hypotetická podoba krumlovského hradu v 15. století_autor kresby Johann Sedláček, rok 1914 Významným pramenem pro rekonstrukci stavební podoby pláště je zpráva z 2. ledna roku 1447, smlouva mezi Oldřichem II. z Rožmberka a "hliňáky" Barochem a Mníškem z Hořepníka, "...aby pánu v Krumlově nazad plášť oblepili spodem i horem pódy přese všeckeren plášť a prieční stěny tak jakož latováno a zamřežováno jest. A takové lepení má z tlúšči býti  ze všech stran vnitř  i zevnitř aby všudy slúpi oporní zakryti a hlinú zarovnáni byli a ta strana od pole má tluščí lepena býti než ta sem k hradu.  A to všecko mají zdělati při své stravě že páně Milost s tiem nic nemá činiti jedině má jim hlínu a slámu položiti na tom poli proti plášči. Vodu mají sobě sami s trub pustiti k té hlíně a jestliže by jim k té vodě kádí neb dvú polosudí potřeby bylo to jim také pán dáti má. A k tomu jim pán má dáti... přes příkop na plášč prkna..." Dosavadní bádání nevěnovalo obsahu textu této smlouvy velkou pozornost. Zatímco J. Müller jej pokládá za důkaz existence "příkopu i hradební zdi zděné a hrázděné konstrukce, opatřené hliněnou omazávkou", vztaženo ovšem k vnějšímu opevnění na západním návrší, P. Vlček pro podobu pláště vyvozuje pouze, že "základ tvořila jen zčásti plná zeď, asi nepříliš silná, cemuž odpovídá existence příčných pilířů  nalezených při průzkumu Renesančního domu.

Podrobný rozbor textu smlouvy, na pozadí nových poznatků o stavební podobě pláště, však poskytuje více pozoruhodných informací, i když v konečném hodnocení nelze překročit hranice hypotézy.

Nejprve je však důležitý váklad některých pojmů.

  • "Póda" znamená půdu, dřevěný, hlínou omazávaný strop, podlahu, v rozšířeném slova smyslu však žřejmě i celé další části konstrukcí s nimi spojených.
  • "Prieční stěny" mohou být příčné, kolmé stěny, zdi interiérů, také ale boční stěny stavby.
  • "Slúpi oporní" lze vykládat jako opěrné, podpůrné sloupy, pilíře, jejich jasnější, obecně platnou konstrukční funkci však nelze určit.
  • Obrat "spodem i horem" se s největší pravděpodobností vztahuje k plášti

Výše uvedený text smlouvy by bylo možno přepsat do dnešního jazyka nejspíše takto: "...aby vzadu oblepili plášť dole i nahoře, pódy  na celém plášti a příčné stěny tak, jak je laťováno a mřížováno. A to lepení má být natolik tlusté ze všech stran, uvnitř i zvenku, aby všude byly zakryty a hlínou zarovnány opěrné sloupy, a ta strana od pole má být lepena tlustěji než ta sem k hradu".  

Nyní se pokusme výše vyhodnoceného textu využít pro upřesnění představy o stavební podobě pláště.

Zámek Český Krumlov_II. zámecké nádvoří_Hradní muzeum - model krumlovského hradu kolem r. 1550  - vlevo vysoká hrázděná plášťová zeď uzavírající zástavbu V. nádvoříPlášť představoval fortifikační jednotku velkého významu. Plášť byl hlavní částí celku, který svými rozměry konkuroval celému Hornímu hradu. Lze jej charakterizovat jako samostatnou fortifikační jednotku, bollwerk, která byla na jihu vymezena skalnatým srázem k Vltavě, na východě šíjovým příkopem hradu na severu svahem k Chvalšinskému potoku a na západě uměle vyhloubeným příkopem. Na straně předpokládaného útoku, proti hřbetu stoupajícímu k západu, byla vztyčena štítová zeď - plášť nápadných rozměrů. Byla nejméně 65 metrů dlouhá a v dolních partiích 12 metrů široká. Výšku lze jen předpokládat podle převýšení terénu předpolí. Zeď byla z obranných důvodů zřejmě omítnuta mocnou hliněnou vrstvou a završena hrázděným obranným podlažím. Horní díl zděné části pláště mohl být řešen poněkud jinak než díl spodní, vyplněný upravenou rostlou skálou. Patrně při severním konci zdi byla umístěna brána do bočního přihrádku, z něhož vedla cesta napříč kolmou zdí za plášť a odsud přes příkop do vlastního hradu. Silná kolmá zeď vymezovala prostor z pláštěm od severu, další, k neschůdnému říčnímu srázu jistě méně mohutná zeď stála nejspíše na jižní straně. Možnostem dnešního poznání zcela uniká způsob zakončení prostoru na východní straně, kde v současných tarasních zdech nelze rozpoznat případné středověké relikty. Zda za pláštěm stály v té době ještě nějaké jiné stavby, nevíme.  

Zámek Český krumlov_Horní hrad - IV. zámecké nádvoří - vpravo vypouklá západní obvodová zeďPopsaný fortifikační celek byl však pouze jednou z několika částí obdivuhodně rozsáhlého obranného systému nebezpečného západního předpolí krumlovského hradu. Dalším prvkem byla kromě zmíněných příčných příkopů především západní obvodová zeď Horního hradu, budovaná zhruba zároveň s pláštěm.  Je zajímavé, že tato 460 centimetrů silná a 35 metrů dlouhá, mírně vypouklá zeď je takřka přesně souběžná s pláštěm, což může i přes dané terénní podmínky nasvědčovat jednotnému koncepčnímu záměru. Původní výšku této poslední obranné bariéry neznáme a je velká škody, že nic bližšího nevíme ani o její detailní podobě. Lze předpokládat, že význam zdi nespočíval pouze v její tloušťce, ale že zeď byla k obraně uzpůsobena i dalšími výdobytky soudobé fortifikační architektury. Zatímco jižní strana prostoru za pláštěm díky skalnímu srázu k řece nemusela již být více chráněna, byla dalším hradebním pásmem i přes přítomnost přihrádku zabezpečena severní strana.  

Zámek č. p. 63 - Prachárna_V. zámecké nádvoří_Zámek Český KrumlovNa úpatí návrší při Chvalšinském potoce (Polečnici) zde probíhala hradební zeď završená ochozem s cimbuřím, která se na východě nejspíše kolmo napojovala na skálu pláště při šíjovém příkopu vlastního hradu. Toto napojení se však nedochovalo v původním stavu. Vnější líc hradební zdi lze nejlépe sledovat v průčelí objektu Prachárny (Zámek č. p. 63 - Prachárna), které bylo na zrušené cimbuří nastavěno nejspíše v období renesance, a ještě do vzdálenosti 17 metrů k západu. Vnitřní líc je dnes zcela zakryt terénem a substrukcí budovy Prachárny. Ke koruně cimbuří je hradba asi 6 - 7 metrů vysoká, celkem lze rozeznat 6 - 7 zubů cimbuří o délce asi 3,2 - 3,3 metru, zazděné proluky byly 80 centimetrů široké. Zeď se tedy dochovala  jen v délce asi 42 metrů a nemáme žádný doklad o směru její trasy v západním směru. Lze však reálně uvažovat o možnosti, že hradba pokračovala k přístupové cestě vedoucí vzhůru k plášťové Relikt pozdně gotické bašty_severní svah pod V. zámeckým nádvořím_Zámek Český Krumlovzdi a končila zde předsunutou branou. Zhruba 50 metrů západně od Prachárny, bez  dochovaného napojení na hradbu, stojí torzo gotické bašty. Dochovalo se v podobě dvou zdí svírajících pravý úhel, bez nárožní armatury, přístupné jsou pouze vnější líce (max. délka 5 metrů, hloubka 1 metr, výška 3 - 3,5 metru, sílu zdiva nelze kvůli zasypání interiéru  zeminou změřit). Torzo tohoto důležitého fortifikačního prvku naní zaneseno do žádného z plánů a opět uniklo odborné literatuře. Směrem zaniklé navazující hradby by mohl být upřesněn po jejím přesném zaměření. Nelze vyloučit, že těchto flankovacích článků původně bylo v úseku hradby více. 

Je přirozené, že střežen musel být i vrchol návrší dále k západu, kam je kladen jakýsi vnější plášť. Nejvyšší bod tohoto území leží při hlavním, jižním vchodu do zámecké zahrady, za nímž se k západu rozkládá náhorní rovina. Místo se nachází vzdušnou čarou jan asi 220 metrů od plášťové zdi a 320 metrů od čela Horního hradu, přitom však o 30 metrů výše než střední výška paty pláště. Je to právě ten rozdíl, od nějž by se měly odvíjet opatrné představy o původní výšce pláště, pokud měl být vůbec funkční, protože uvedená vzdálenost nebyla v pohusitské době již žádným problémem pro účinnou dělostřelbu či mechanické obléhací stroje.

Paraplíčko - fortifikace_Zásobní zahrada_Zámek Český KrumlovJedinou dochovanou součástí původního opevnění těchto míst je předsunutá bašta (Paraplíčko - fortifikace), ve čtvrtině 19. století přestavěná na vyhlídku, která leží asi 300 metrů jihozápadně od pláště. Její stanoviště bylo vybráno vysoko na skalnatém srázu nad Vltavou, přitom však o více než 10 metrů níže oproti uvedenému nejvyššímu místu hradního předpolí u vstupu do zahrady. Terén stoupá i západně od bašty, i když přesné původní úrovně terénu spolehlivě neznáme. Bašta mohla kontrolovat pohyb na odvrácené straně říčního meandru i celou jižní část města a předpolí Kájovské brány, tedy tu část krumlovského sídelního celku, která kvůli komplikovaným terénním podmínkám nemohla být střežena přímo z hradu. Stavba z lomového kamene je situována v jižním svahu, orientována delší stranou zhruba ve směru východ - západ, na východní straně zakončena půlkruhem a na opačném konci k jihu předstupující eliptickou částí. Nevelká mocnost zdiva bašty i její umístění, v případě obsazení nepřítelem pro město velmi nebezpečné a přitom nevhodné pro odražení útoku z výše položené náhorní roviny, nenasvědčují možnosti, že bašta plnila funkci bollwerku, postavení pro těžší palné zbraně. Spíše šlo o pozorovací a signalizační stanoviště, případně také o objekt pro vojenskou posádku, připravenou k nasazení v první fázi obležení.

Paraplíčko s ohradní zdí_Zásobní zahrada_Zámek Český KrumlovBašta je zmíněna roku 1649 a zachycena na Wernerových vedutách Krumlova zhruba o sto let později. Tato vyobrazení zachycují zeď běžící od bašty srázem k řece a druhou zeď, která se táhne podél dnešní úvozové cesty k severu. Po první ze zdí nelze nalézt ani stopy, druhá doposud stojící a probíhající až k nároží dnešního domu č. p. 61 (Zámek č. p. 61 - Dům zahradníka, Oranžerie), je opět výsledkem mnoha přestaveb  a o žádné z jejích částí nelze tvrdit, že je středověkého původu. Obě tyto ohradní zdi spíše souvisejí s přeměnou přilehlého území na zásobní zámeckou zahradu, k níž došlo nejpozději v průběhu 17. století. Kromě toho, že dochovaná zeď nevykazuje žádné vlastnosti, které by mohly signalizovat její fortifikační účel, je nutno její původ posuzovat také z hlediska umístění v terénu. Zeď běžící podél úvozové cesty  od bašty až k nároží domu č. p. 61, stejně jako všechny případné zdi směrem k vltavskému srázu, nemohla mít pro obranu hradu a města velký význam, neboť terén od ní směrem k západu - zejména v jižní části - výrazně stoupal. V případě jejího obsazení protivníkem by zřejmě mohla být vhodně využita k jeho operacím proti hradu a městu. Problematické by také mohlo být zajištění dostatečného počtu obránců tak dlouhé hradební linie, jejíž teoretickou účinnost bychom mohli předpokládat jen tehdy, pokud by přeťala celou náhorní planinu od bašty na jihu až k barokní jízdárně (Zámek č. p. 178 - Zámecká jízdárna) na severu. Tato vzdálenost činí 450 metrů. Existenci někdejší souvislé obranné linie v podobě hradební zdi a příkopu v prostoru západního návrší však musíme hypoteticky připustit. Vyloučit nelze ani existenci dalších prvků obranného systému, které zanikly beze stopy a vzhledem k pronikavým terénním a stavebním úpravám hradního předpolí v renesanci a baroku je nemůžeme ani tušit. Mimořádná koncepce opevnění krumlovského hradu ostatně ještě více vyniká v rámci jejího celkového obrazu. Silně opevněn byl hrad i na východní straně, kde je za součást jeho fortifikačního systému třeba předpokládat i hradby Latránu, a dokonce i na jihu, na úpatí strmé skály při Vltavě.

Opevnění krumlovského pláště nelze alespoň stručně nezhodnotit také v širších souvislostech fortifikační architektury příslušné doby a regionu,  i když na tomto místě může jít především o nástin některých otázek, které by se měly v budoucnu teprve řešit.

Stavebníkem pláště byl nepochybně Oldřich II. z Rožmberka, přitom však zdaleka nelze tvrdit, že na místě pozdně gotického pláště nebylo žádné starší opevnění a že výše nastíněný fortifikační celek byl vybudován jednorázově. Předsunuté opevnění teoreticky mohlo být i na místě západního čela hradu již v době, než zde Oldřich začal budovat další část svého sídla (Nový hrad). Tradice stavby štítových zdí v přilehlých rakouských oblastech již dávno před husitskými válkami jen podporuje hypotézu, že Rožmberkové uplatňovali tento typ opevnění i na svých hradech. 

Hrad Choustník_východní část obvodové zdi předhradíJistou souvislost s funkčními principy štítové zdi snad naznačuje východní část obvodové zdi předhradi hradu Choustníka, založená na členitých skaliscích, vyvyšujících ji nad úroveň terénu neschůdného předpolí i vnitřního prostoru předhradí. Tato poloha i značná výška z hradby činí nepřekonatelnou překážku, chránící areál hradu. Době vzniku, již ve 14. století, zřejmě odpovídá neuzpůsobení minimálně části této hradby k aktivní obraně. Evidentní úlohou zdi bylo obsadit místo vhodné ke střelbě na hrad a svést možný přístup protivníka do míst, která bykla pro obránce nejvýhodnější. Toto poslání je ostatně - jak se zdá - příznačné pro štítové zdi, v nichž také z tohoto důvodu často není umístěna brána. Ta je buď na zcela jiném místě nebo na jejím boku. 

Hrad Rožmberk_věž JakobínkaŠtítovou zeď nebo podobnou stavbu tohoto charakteru lze hypoteticky předpokládat i na hradě Rožmberku. Za její indicii snad lze předpokládat stavební podobu věže zv. Jakobínka, která stojí vysoko nad raně gotickým jádrem dolního hradu v místě, kde terén ostrožny přechází do vodorovné plochy. Věž byla součástí tzv. horního hradu, jehož existence je přímo doložena až k roku 1412.

 

 

Hrad Schaumberg (Dolní Rakousko)_vnější líc štítové zdi v předhradí, v pozadí věžKombinace štítové zdi a samostatné věže stojící těsně za ní je dochována na hradě Schaumbergu v Horních Rakousích, vzdáleném od Rožmberka sotva 45 km vzdušnou čarou. Schaunberg byl sídelním hradem nejmocnějšího rodu celé sousední oblasti za českou hranicí, jehož panství se v polovině 14. století rozkládalo od bran města Lince až k Bavorsku a k břehům Attersee a který byl ve své zemi srovnatelným protějškem sousedících Rožmberků. Ti měli také s Schaunbergy velmi úzké vztahy, včetně příbuzenských. Pokud lze na některých rožmberských hradech předpokládat už v době předhusitské uplatnění myšlenky štítové zdi, pak se prostřednictvím tohoto rodu přímo nabízí. 

Hrad Burghausen_BavorskoSe stejným zdrojem může rovněž souviset i pohusitský plášť v Českém Krumlově a celková koncepce fortifikačního zabezpečení západního předpolí zdejšího hradu. Pozoruhodná je totiž žádost Oldřicha II. z Rožmberka z prosince roku 1444 ke švagrové Anně ze Schaunberga, aby na léto udělila povolení svému mistru (maister Andressen) k vedení stavby na Krumlově, který pak mohl mít hypotaticky vliv i na opevňovací dílo. O mistru Andreasovi toho příliš mnoho nevíme, bohužel neznáme ani přesný rozsah jeho díla, avšak další zajímavé souvislosti může naznačovat i osoba samotné Anny ze Schaunberka, která významně přispěla k povznesení rodu po jeho úpadku v 80. letech 14. století. Anna pocházela z rodu Pettau. který zaujímal vysoké postavení ve Štýrsku a Korutanech, kde se s fortifikacemi pojednávaného typu lze rovněž setkat. Spolehlivé datování vzniku krumlovského pláště již ve 40. letech 15. století naproti tomu stojí v cestě případným úvahám o jeho přímých souvislostech s vynikajícím fortifikačním systémem vévodského hradu v Burghausenu, ležícího na rakousko bavorské hraniční řece Salzach. Doložené působení tamnějšího stavitele Ulricha Pesnitzera v Českém Krumlově roku 1513 je příliš pozdní. Pesnitzer však i přesto určitý vliv na fortifikační stavby v Krumlově nejspíše měl, možná i na samotném hradě, protože nelze tvrdit, že celý fortifikační systém západního předpolí byl dokončen již za Oldřichovy vlády. 

Zámek Bechyně_Čertova zeďChybné by pak zcela jistě bylo hledat souvislosti jihočeských štítových zdí - ať už doložených nebo hypoteticky předpokládaných - jednostranně pouze ve vlivných vztazích pánů z Rožmberka a aktivitách pouze tohoto rodu. Za současného stavu poznání nelze vyloučit ani jiné genetické vztahy, směřující do českého vnitrozemí a do prostředí husitského fortifikačního stavitelství. Mimořádně zajímavé opevnění vystavěli ve 2. polovině 15. a na počátku 16. století také ŠternberkovéBechyni. Kromě známé nedostavěné štítové zdi (tzv. Čertova zeď)  na jižním opyši hradu bylo zřejmě druhou, ještě mohutnější zdí chráněno předhradí na severu, na straně města. Zeď byla na jedné straně zakončena velkou baštou, dodnes dochovanou, a na opačném konci branou. Z čela zdi do eskarpy příkopu vstupovalo několik drobnějších bašt či věžic, z nichž se jedna rovněž dodnes zachovala. Podstatou zdi mohla být starší fortifikace valového charakteru. 

Haselburg_předsunutá dělostřelecká baštaZa jistou odvozeninu myšlenky štítové zdi  lze snad pokládat i čelní partii obvodové hradby předsunuté bašty hradu Vimperka, zv. Haselburg, dosahující tloušťky až 7,5 metru. Tato fortifikace byla vybudována Kaplíři ze Sulevic těsně po roce 1479. 

Pozoruhodné jsou rovněž příklady, pro které máme přímo doložen termín plášť. Setkáváme se s ním především na královském a dočasně rožmberském Zvíkově, kde se vztahuje k silné zdi s otvorem brány při břitové věži a na Orlíku Zmrzlíků ze Svojšína, kde je tak roku 1514 označováno čelní opevnění jádra hradu, vybudované podobně jako na Krumlově za pomoci rostlé skály. 

 

Význam českokrumlovského pláště v rámci české pohusitské fortifikační architektury

Oldřich II. z RožmberkaNáročná a velkoryse pojatá skladba opevnění západního předpolí krumlovského hradu, v němž vyniká prvek neobyčejně mohutné štítové zdi - pláště, jejíž bariéra spolu s důmyslně vedenou trasou přístupové cesty dobře chránila hrad i přes nepříznivé terénní podmínky v předpolí, nejspíše stála ve své době na jednom z předních míst vývoje naší pohusitské fortifikační architektury. Potřeba opevnění byla v té době podmíněna skutečnými důvody, plynoucími z dramatické a nebezpečné politické dráhy Oldřicha II. z Rožmberka, v té době prvního muže Českého království. Nelze zcela souhlasit s názorem, že za jeho života prožíval rezidenční Krumlov klidné období, což se zcela logicky odrazilo i ve vývoji fortifikačních staveb. Období bojů o český trůn po smrti Zikmunda Lucemburského (1437), tzv. mezivládí (1439 - 1448), drobná, avšak vlekoucí se válka s Táborem a válka tzv. Strakonické jednoty v čele s Oldřichem II. z Rožmberka se stranou Jiřího z Poděbrad (1449 - 1452), stejně tak i blízká následující léta, znamenala pro Krumlov, jakožto hlavní sídlo představitele jedné z bojujících stran, stav stálého ohrožení. Z tohoto pohledu se krumlovské fortifikační úsilí před a kolem poloviny 15. století jeví v jiném světle a tak je také třeba je hodnotit v kontextu našeho  fortifikačního stavitelství obecně.