Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • по-русски
  • En français

Obsah

 Hrad a zámek Český Krumlov

Panoramatická kresba českokrumlovského zámeckého areálu

 

Nejasné počátky osídlení hradního návrší

Český Krumlov v období raného středověku

Původ názvu města Český Krumlov

Český Krumlov v letech 1253 - 1302

Český Krumlov v letech 1302 - 1601

Český Krumlov za habsburské komorní správy (1601 - 1622)

Český Krumlov v letech 1622 - 1719

Český Krumlov v letech 1719 - 1914

Český Krumlov v období I. světové války (1914 - 1918)

Český Krumlov v letech 1914 - 1938

Český Krumlov v období II. světové války (1938 - 1945)

Český Krumlov v letech 1945 - 1989

Český Krumlov od roku 1989 po současnost

 

Zajímavosti:

Historie mincovnictví na zámku v Českém Krumlově

 

 

Nejasné počátky osídlení hradního návrší

Letecký pohled na českokrumlovský zámecký areálAž do poloviny 90. let 20. století se tradovala domněnka, že ostrožna, na které stojí českokrumlovský zámek, nebyla až do založení vítkovského hradu osídlena. Nejnovější archeologické průzkumy a s nimi související vzácné archeologické nálezy však tuto domněnku zcela vyvrátily. Nálezy artefaktů z přelomu starší (cca 2200 až 1500 př. n. l.) a střední (cca 1500 – 1200 př. n. l.) doby bronzové prokázaly existenci tamního výšinného sídliště či dokonce menšího hradiště.

V období starší doby železné-halštatské (cca 750 – 450 př. n. l.) bylo tehdejším obyvatelstvem obnoveno výšinné sídliště na II. nádvoří českokrumlovského zámku. Archeologické nálezy, v podobě keramických střepů, dokládají osídlení této lokality také v období mladší doby železné-laténské (cca 450 – 50 př. n. l.).

Na přelomu 20. a 21. století byla objevena další regionální sídliště (hradiště) z doby halštatské na ostrožně Dlouhé hradiště mezi českokrumlovskou městskou částí Domoradice a obcí Přísečná, u Lazce na severním okraji katastru Českého Krumlova a na Vraném vrchu mezi českokrumlovskou městskou částí Nové Spolí a obcí Spolí.

 

Raný středověk

V našem kulturním prostředí začíná období raného středověku v 6. století n. l. a souvisí s příchodem Slovanů na území dnešního českého státu. Zprvu bylo Českokrumlovsko spravováno slovanským kmenem Doudlebů, jehož mocenskou a majetkovou doménu převzal v 9. století, z blíže neznámých důvodů, rod Slavníkovců a po jeho násilné likvidaci přemyslovskými mocenskými konkurenty (v roce 995) se Českokrumlovsko stalo součástí majetkové základny českých přemyslovských knížat.

Nálezy pozůstatků osídlení a lidské přítomnosti na katastrálním území Českého Krumlova z tohoto období jsou velmi vzácné a ojedinělé. Nejvýznamnějším a zatím ojedinělým dokladem lidského obydlí z období raného středověku jsou zbytky slovanské polozemnice z 8. století n. l., objevené v 90. letech 20. století, v prostoru zahrady u pivovaru na Novém Městě. Na území regionu bylo rovněž nalezeno slovanské hradiště v Boleticích na Českokrumlovsku

Další doklady trvalé lidské přítomnosti na území Českého Krumlova z období 8. až 12. století jsou velmi sporadické a v naprosté většině případů se jedná o keramické střepy náhodně zachované v mladších kulturních vrstvách. Několik takovýchto střepů bylo nalezeno při archeologických průzkumech v domě č. p. 15 na náměstí Svornosti a v domě č. p. 29 v Radniční ulici. Lze předpokládat, že takovýchto nálezů a pozůstatků bude na území města mnohem více a že dodnes zůstávají skryté pod budovami stávajícími, které byly vystavěny na místě sídel raně středověkých obyvatel. Hradní návrší stopy osídlení z období 8. až 12. století postrádá.

Kresba pečeti Vítka z PrčiceV roce 1179 se v jižních Čechách usadil Vítek z Prčice, praotec a zakladatel mocenské a majetkové základny rodu Vítkovců, který patřil mezi družiníky českého přemyslovského knížete. O výjimečném postavení tohoto muže mezi přemyslovskými úředníky vypovídá i skutečnost, že Vítkovy majetky nepodléhaly tzv. právu odúmrti, což znamenalo, že po jeho smrti majetek nepřipadl zpět přemyslovskému knížeti. Vítek mohl se svými majetky volně disponovat, a proto je před svou smrtí rozdělil mezi své čtyři syny – Jindřicha z Hradce, Vítka II. staršího – zakladatele krumlovské rodové větve, Vítka III. mladšího – zakladatele rožmberské rodové větve a Vítka IV. Mezi Vítkovské državy té doby patřila sídla Nové Hrady, Rožmberk, Třeboň a Krumlov.

 

Původ názvu města Český Krumlov

České pojmenování Krumlov vzešlo z původního hornoněmeckého krumben ouwe, přeložitelného jako křivý poloostrov nebo zakřivený tok řeky. K pochopení tohoto označení postačí jediný pohled na plán města Český Krumlov.

Nejstarší písemné prameny uvádějí název města v nejrůznějších tvarech: Chrumbenowe (1253), Crumlow (1258), Krvmbenowe (1259), Krummenowe (1260), Crummenowe (1261), Chrumnow (1274), Crumnaw (1283), Chrvmenow (1305), Chrumpnaw (1312), Crumpnau (1325). Dvouslovné pojmenování Krumlova s přívlastkem Český je poprvé doloženo v latinském textu z roku 1439, vážícímu se k novému vysvěcení kostela sv. Víta (Boemo – Crumloviensis). V česky psaném prameni se místní jméno Český Krumlov poprvé objevuje v listině Jana II. a Jošta II. z Rožmberka ze dne 27. září 1459 (města našeho Crumlowa Czeského); běžně se ale používalo až od poloviny 16. století.

 

Český Krumlov v letech 1253 – 1302

Erb pánů z KrumlovaRoku 1253 bylo poprvé písemně zmíněno jméno hradu Krumlova na listině moravského markraběte a rakouského a štýrského vévody Otakara, pozdějšího českého krále Přemysla Otakara II., ve které je mezi svědky uváděn také „Witigo de Chrumbenove“ = Vítek z Krumlova. Nejstarší písemná zmínka o Českém Krumlově se tak netýká města, ale tamního hradu.

Nejednoznačně je přijímána starší zpráva z doby kolem roku 1240 o místě zvaném Krumbenowe v díle „Frauendienst“ štýrského šlechtice a minessängera Ulricha von Liechtenstein: pasus sice nedokládá přímo existenci sídla, jak upozornila D. Menclová, podle J. Muka a L. Lancingera je však „nepochybné, že se zmiňovaný rytířský turnaj musel konat v blízkosti hradu“ a že se zmínka týká bezpečně Českého, nikoli Moravského Krumlova. Za zakladatele hradu je obvykle považován Vítek mladší z Krumlova, popřípadě jeho otec Záviš z Nechanic (doložen v letech 1216 – 1257) či dokonce děd Vítek starší (doložen v letech 1213 – 1236).

Dobu vzniku, velikost a podobu krumlovského hradu dnes můžeme pouze hypoteticky předpokládat. Hrad bergfritové dispozice, tedy hrad obranného charakteru, byl s největší pravděpodobností postaven v první třetině 13. století, možná již na přelomu 12. a 13. století a zaujímal strategicky výhodnou polohu na skalnatém výchozu nad řekou Vltavou, v jihovýchodní části dnešního zámeckého areálu. Sestával se z velké válcové obranné věže o průměru 11,2 m, se vstupem v úrovni prvního patra věže, těsně obepjatého hradební zdí a z nevelkého přiléhajícího paláce ve tvaru písmene L. Komplex Hrádku s věží je dodnes pokládán za intaktní hradní jádro, jehož datace do 2. poloviny 13. století byla dodatečně a podle názoru některých archeologů nepříliš odůvodněně podpořena poukazem na tvar portálku, situovaného v 1. patře bergfritu (gotický vstup do věže se dodnes zachoval). Tuto představu o době vzniku nejstaršího hradního jádra následně přejali takřka všichni autoři.

Pohled na komplex Horního hraduHorní hrad měl vzniknout až ve 2. stavební etapě ve 30. letech 14. století (jako rok dokončení výstavby Horního hradu se v literatuře uvádí rok 1331, popřípadě rok 1334 – dokončení hradní kaple sv. Jiří) za vlády Petra I. z Rožmberka. Podle názoru některých odborníků však stavitelem mohl být již Petrův otec, „pokud snad Horní hrad nebyl započat již dříve“. Ojedinělou hypotézou, v souvislosti s výstavbou českokrumlovského Horního hradu, zůstává hypotéza A. Sedláčka (publikovaná v roce 1884), přisuzující hradu již v době jeho založení v 1. polovině 13. století existenci obou hradních jader.

Výsledky novodobých archeologických výzkumů umožňují tuto představu z části rehabilitovat. Situace odkryté na II. zámeckém nádvoří, zejména s jistotou prokázané opevnění této plochy kamennou hradbou nejpozději na sklonku 13. století, mají zcela zásadní význam při úvahách o podobě krumlovského hradu v počátečních fázích jeho vývoje. Východní část ostrohu, kam i my dnes stoupáme strmým průjezdem, původně ležela o 10 – 15 m výše, nežli byl povrch II. nádvoří. Pokud by právě toto místo nebylo fortifikačně zajištěno, postrádalo by rozsáhlé opevnění pod ním ležícího nádvoří smysl. Výše zmiňovaní autoři tak považují za nepřímo, přesto však téměř s jistotou prokázané, že v té době stála nějaká stavba fortifikačního charakteru na místě Horního hradu, minimálně v jeho východní části. Již před koncem 13. století stál tedy v Krumlově hrad se dvěma jádry (na místech dnešního Hrádku a Horního hradu) a opevněnou plochou cca 0,125 ha mezi nimi. Opevněné nádvoří bylo na východní straně prolomeno bránou s nástupem na kolébkový padací most. V jižní části opevněného prostranství byla v té době v provozu huť, specializovaná zřejmě na produkci stříbra, případně zlata z místních polymetalických rud. Archeologické průzkumy rovněž prokázaly, že hradní opevnění bylo nepochybně, alespoň na jižní straně, zdvojeno. O opevnění na straně severní – ve formě vnějšího příkopu a dodnes stojící hradby víme jen tolik, že bylo od 2. poloviny 16. století postupně likvidováno. Obě fortifikační linie plnily svou funkci až do renesančních přestaveb za vlády posledních Rožmberků. Stále nezodpovězenou otázkou zůstává datace ohrazení I. hradního nádvoří, a tím i urbanistické počátky Latránu.  

Pevné zdi krumlovského hradu neposkytovaly přístřeší a ochranu pouze rodině vlastníka, ale také úředníkům a služebníkům, kteří zajišťovali řádný chod dvora a hospodářství. Někteří z těchto úředníků a služebníků se uchýlili do domů v podhradí. Takto pravděpodobně vznikly první domy na Latránu, jehož název vzešel z latinského slova latus = strana nebo bok, což v případě stavby nebo stavebního celku znamená budovu nebo budovy mimo hlavní architektonický areál.

Prvními majiteli Českého Krumlova (hradu a města) byli páni z Krumlova, jedna z větví mocného rodu Vítkovců. Výše zmiňovaný Vítek z Krumlova z roku 1253 byl již čtvrtou vítkovskou generací a spolu s bratrem Budivojem třetí generací její krumlovské větve. Na konci 13. století zůstali na Českém Krumlově dva synové Vítka z Krumlova Jindřich, jinak Hynek (doložen 1272 – 1301) a Vok (+1302), jehož smrtí rod pánů z Krumlova v roce 1302 vymřel.

 

Český Krumlov v letech 1302 – 1601

Erb pánů z RožmberkaPo zániku krumlovské větve Vítkovců měl podle zemského práva zavlát nad Českým Krumlovem praporec s českým lvem, symbolizující převzetí majetku vymřelého rodu českým králem (tzv. odúmrť), ale nestalo se tak. V listině z 8. dubna roku 1302 daroval český král Václav II. Český Krumlov se všemi k němu náležejícími vesnicemi a statky nejvyššímu komorníku Českého království Jindřichovi z Rožmberka. Jindřich započal s výstavbou rožmberské rezidence v prostorách dnešního Horního hradu, což lze považovat za logický důsledek jeho přesídlení z rodového hradu v Rožmberku nad Vltavou na hrad Krumlov. Z Jindřichovy kanceláře pochází listina z 2. srpna roku 1309, ve které je Krumlov poprvé uveden jako město.

V budování nové rodové rezidence pokračoval Jindřichův syn Petr I. z Rožmberka (+1347), jedna z nejvýznamnějších postav svého rodu, nejvyšší komorník Českého království a po určitou dobu také zástupce Jana Lucemburského v zemské správě.

Nejstarší Petrův syn Jindřich padl po boku českého krále Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku (26. 8. 1346). Další syn Jošt (+1384) se stal duchovním. Synové Jošt (1369), Oldřich (+1390) a Jan (+1389) spravovali rožmberské dominium po většinu 2. poloviny 14. století.

Z výše zmiňované početné rožmberské generace vzešel jediný mužský potomek, Oldřichův syn Jindřich III. (+1412). Jindřich patřil ve své době k čelním představitelům panského stavu a zastával úřad nejvyššího purkrabí. V letech 1394 a 1402 se podílel na zajetí českého krále Václava IV., který nedobrovolně strávil blíže nezjištěnou dobu v alternaci na krumlovském hradě. Přesný rozsah a podoba tehdejšího hradního areálu nejsou známé, dochovaly se pouze zprávy o některých jeho částech a prostorách.

Českokrumlovský hrad v období 15. stoletíPo smrti Jindřicha III. z Rožmberka v roce 1412 spravoval rozsáhlé rožmberské dominium poručník nezletilých Rožmberků, Oldřicha a Kateřiny, Čeněk z Vartenberka. Mladý Oldřich II. z Rožmberka (1403 – 1462) se ujal samostatné vlády nad rodovým dominiem v roce 1418. Období Oldřichovi vlády je spojeno s obdobím husitských válek, náboženských sporů a bojů o český trůn. Oldřich, který od roku 1420 finančně a vojensky podporoval krále Zikmunda, přivedl své dominium do svízelné ekonomické situace, avšak pokračoval v rozšiřování svého feudálního sídla. Ve 40. letech 15. století probíhaly v hradním areálu větší stavební práce, řízené blíže neznámým kameníkem Ondřejem, kterého si Oldřich vypůjčil od rakouských Schaumburků. V roce 1447 „hliňáci Baroch a Mníšek z Hořepníka“ opevňovali Plášť, což je dodnes existující architektonický útvar na konci Horního hradu. Českokrumlovský hrad byl opatřen dvěma padacími mosty, předním mostem na východní a zadním mostem na západní straně.

Oldřichův syn Jan II. z Rožmberka (+1472) převzal po otci zadlužený rodový majetek a s vlastní neutěšenou finanční situací, stejně tak i s vlekoucími se politickými a náboženskými problémy Českého království, se snažil vyrovnat klidně a spravedlivě, což se mu ne vždy podařilo.

Po Janově smrti převzal správu rodového dominia strýc osiřelých Rožmberků Bohuslav ze Švamberka. V letech 1478 až 1493 byl vladařem Vok II. z Rožmberka (+1505), v letech 1493 až 1523 Petr IV. z Rožmberka (+1523).

Rožmberští bratři Vok II., Petr IV. a Oldřich III. v roce 1494 vydali pro město Český Krumlov významné privilegium. Jeho nejdůležitějším bodem bylo udělení tzv. práva královského. To ovšem neznamenalo, že by Český Krumlov přestal být poddanským městem. Zůstal jím i nadále, ale jeho obyvatelé měli stejná práva jako obyvatelé královských měst, čímž se rozumělo, že mohli svobodně odkazovat svůj majetek, v případě náhlého úmrtí bez poslední vůle mohl dědit nejbližší příbuzný, měšťan nespokojený s výrokem místního soudu se mohl odvolat k soudu do Českých Budějovic a odtud do Starého Města pražského.

Opětný hospodářský rozkvět rožmberského dominia je úzce spjat s osobou Petra IV. z Rožmberka, spočívající zejména v rozvoji rybníkářství a těžbě drahých kovů. Okolo roku 1513 se zřítila jižní zeď při dnešním IV. zámeckém nádvoří. Na jejím místě nechal Petr IV. z Rožmberka postavit nové obytné palácové křídlo, ozdobené pozdně gotickými arkýři. Stavitelem byl Oldřich Pesnitzer z bavorského Burghausenu.  Po Petrově smrti se v čele rodu rychle vystřídali Petrovi synovci Jindřich VII. z Rožmberka (+1526), Jan III. Strakonický (+1532) a Jošt III. z Rožmberka (+1539). Jošt III. z Rožmberka, jako jediný z Petrových synovců, zplodil mužského potomka a po jeho smrti nastoupil na vladařský stolec jeho syn Petr V. Kulhavý (+1545). Po Petrově smrti převzali poručnickou správu rožmberského dominia Albrecht z Gutnštejna, Jeroným Šlik z Pasounu a Oldřich Holický ze Šternberka (do roku 1551).  

Zámek Český Krumlov v období 16. století - detailDruhou polovinu 16. století lze obecně označit jako éru posledních Rožmberků. V roce 1551 se funkce rožmberského vladaře ujal Vilém z Rožmberka. Vilém v rámci své rodové državy provedl transformaci stávajícího úřednického aparátu, který do značné míry zbyrokratizoval.  Svou pozornost ovšem soustřeďoval také na své rezidenční město Český Krumlov, na jehož území mnohé vylepšil. Dne 14. srpna roku 1555 vydal Vilém privilegium, v němž potvrdil stará privilegia svých předků, ale hlavně spojil obě hlavní městské části Nové Město a Latrán v jeden správní celek a stanovil jejich role v městské samosprávě. Vilém, od roku 1570 nejvyšší purkrabí pražský a jediný držitel řádu Zlatého rouna v rožmberském rodě, dbal na rodovou reprezentaci, což společně s výdaji na četné diplomatické cesty a horečnou stavební aktivitou přivodilo finanční kolaps rozsáhlého rožmberského dominia. Gotický krumlovský hrad byl od 60. do 80. let 16. století prošel důkladnou přestavbou, která jej proměnila v honosnou renesanční rezidenci. Velkolepá přestavba komunikačně propojila veškeré stávající prostory, obytné místnosti prosvětli většími okny a opticky sjednotila hradní siluetu. Ve východním palácovém křídle byly zřízeny nové soukromé pokoje rožmberského vladaře a jeho manželky (manželek), které jako jediné přečkaly i pozdější přestavby českokrumlovského zámku. V 70. letech 16. století postavena nová úřední budova na II. zámeckém nádvoří. Koncem 80. let 16. století prošla přestavbou také válcová hradní věž s přiléhajícím palácovým komplexem Hrádku, jejichž fasády byly ozdobeny pestrobarevnými freskami.

Reprezentační vzhled českokrumlovské rožmberské rezidence inspiroval i tamní měšťany ke stavebním úpravám a exteriérové výzdobě stávajících domů (např. č. p. 39 na Latránu, č. p. 54 v Kájovské ulici). Více tehdejších domů ve vnitřním městě mělo své fasády pokryté sgrafity.

 

Český Krumlov za habsburské komorní správy (1601 – 1622)

Habsburský znakPo Vilémově smrti v roce 1592 převzal správu zadlužených rožmberských panství Vilémův mladší bratr a poslední Rožmberk Petr Vok. Petr v roce 1601 odprodal panství Český Krumlov, z důvodu ekonomické stabilizace zbývajících rožmberských majetků, císaři Rudolfovi II. Habsburskému. Od roku 1601 do roku 1622 spravovala panství Český Krumlov česká královská komora, která výnosy z tamního panství odváděla do dvorní pokladny v Praze.

Císař a král Rudolf II. Habsburský potvrdil městu Český Krumlov roku 1600 všechna jeho privilegia, z let 1456 až 1596, a město rovněž povýšil na horní město. Císař se tímto krokem pokusil oživit tamní těžbu drahých kovů. Ke stejnému kroku přistoupil císař a král Matyáš v letech 1613 a 1614.V lednu roku 1611 vpadlo do jižních Čech, u Vyššího Brodu, vojsko pasovského biskupa Leopolda, které mělo hájit Rudolfovy zájmy proti jeho bratru Matyášovi. Po neúspěšném pokusu vojensky obsadit Prahu se vojsko v březnu stáhlo k Českým Budějovicím, jehož okolí obtěžovalo svým pobytem a poškozovalo pleněním. Pasovští se zdržovali také v Českém Krumlově, na zámku a ve městě byli ubytováni někteří vojenští velitelé. Po vyplacení zadrženého žoldu, v červnu roku 1611 Pasovští odtáhli.

Na počátku třicetileté války císařské a královský zámek Český Krumlov očekával útok stavovských vojsk, a proto byl v letech 1618 až 1620 opevňován. Vybudován byl systém pevnostních zdí (bastionů), které stojí dodnes u medvědího příkopu a bývalých kočároven (obranné zdi, stávající v prostorách dnešního zámeckého barokního divadla, byly v průběhu výstavby divadelní budovy v 80. letech 17. století zbourány). V tomto období byl Český Krumlov ohrožen pouze jedinkrát, a to v roce 1619, kdy stavovské vojsko téměř proniklo do městských bran.

 

Český Krumlov v letech 1622 – 1719

Českokrumlovský zámecký areál v 17. stoletíBaroko, následně také rokoko, ovlivnilo nejen podobu zámecké rezidence, ale inspirovalo rovněž českokrumlovské měšťany k přestavbě mnoha měšťanských domů ve Vnitřním Městě. Měšťanské domy, z nichž mnohé mají gotické základy a renesanční zdi, tak získaly honosné barokní štíty.

Erb knížete Jana Oldřicha z EggenberkuV roce 1622 Český Krumlov změnil majitele. Císař a král Ferdinand II. Habsburský daroval panství Český Krumlov společně s rezidenčním městem štýrskému šlechtici a prvnímu císařskému ministrovi Janu Oldřichovi z Eggenberku (1568 – 1634), který nechal přebudovat bývalou císařskou zbrojnici a s ní sousedící vdovské sídlo Anny z Roggendorfu v knížecí pivovar, který nahradil kapacitně nedostačující panský pivovar, situovaný od 2. poloviny 16. století v prostorách I. zámeckého nádvoří. Kníže Jan Oldřich a jeho prvorozený syn Jan Antonín I. z Eggenberku (1610 – 1649) krumlovskou rezidenci nikdy trvale neobývali a panství v období třicetileté války pouze hospodářsky udržovali.

Vnuk Jana Oldřicha z Eggenberku kníže Jan Kristián I. z Eggenberku (1641 – 1710) jako jediný člen svého rodu trvale obýval českokrumlovskou zámeckou rezidenci a významně ovlivnil nejen podobu svého rezidenčního sídla, ale také život města v podzámčí.

Jan Kristián I. z Eggenberku (1644 – 1710) společně se svou manželkou kněžnou Marií Ernestinou rozenou hraběnkou ze Schwarzenberku (1649 – 1719),  inicioval velkolepou barokní přestavbu zámku, která probíhala od roku 1666 až do počátku 18. století. Snesena byla věž na III. nádvoří, renesanční pokoje jižního palácového křídla byly výškově sjednoceny a vznikla tak nová skladba reprezentačních interiérů, do kterých se vstupuje z nádvoří po nově vestavěném mohutném barokním schodišti, v letech 1680 – 1682 bylo v prostorách V. nádvoří vybudováno zámecké barokní divadlo a mezi lety 1682 a 1687 vznikla na II. nádvoří budova Mincovny. Na konci 70. let 17. století byla založena barokní zámecká zahrada, v jejíchž prostorách vzniká v letech 1690 – 1692 letohrádek – od roku 1709 označovaný jako Bellarie. Novější stavbou eggenberské éry (z roku 1706) je pak stavba dřevěné kryté chodby, která propojila barokní apartmá zámku s areálem zámecké zahrady. Českokrumlovský zámek prodělal v tomto období rozsáhlou přestavbu, která původní rožmberskou renesanční rezidenci přetransformovala v honosné barokní sídlo.

 

Český Krumlov v letech 1719 - 1914

Erb knížecího rodu SchwarzenberkůManželství posledních Eggenberků knížete Jana Kristiána a kněžny Marie Ernestiny, rozené hraběnky ze Schwarzenberku, zůstalo bezdětným. Po smrti kněžny Marie Ernestiny v roce 1719 zdědil všechna česká eggenberská panství kněžnin synovec kníže Adam František ze Schwarzenberku. Český Krumlov tak opět změnil majitele.

Kníže Adam František, typický barokní šlechtic, tragicky zahynul na císařském honu v Brandýse nad Labem v roce 1732. Adam František tak v období své vlády stihl pouze dílčí stavební úpravy své českokrumlovské zámecké rezidence - stavebně byly upraveny a ve stylu módního evropského baroka dovybaveny obytné zámecké interiéry.

Českokrumlovský zámecký areál v období 18. stoletíVýznamné úpravy obytných interiérů probíhaly až po roce 1741, když interiéry zámku poškodili Francouzi, kteří zámek obsadili a když se schwarzenberského rodového majetku ujal Adamův syn kníže Josef I. Adam Jan Nepomuk ze Schwarzenberku (1722 – 1782). Počátek jeho vlády byl nelehký. Boje o rakouské dědictví postihla veškerá jihočeská schwarzenberská panství a zastavila tak na řadu let jejich prosperitu. Mladý kníže však prvopočáteční problémy překonal a období jeho vlády se nakonec stalo obdobím obrovských stavebních úprav a přestaveb krumlovského zámeckého areálu. Stavební činnost zahájil roku 1744 postavením budovy zimní jízdárny, kterou navrhl pozdější císařský dvorní a polní inženýr Andreas Altomonte, a která je odrazem přestaveb ve vídeňské císařské rezidenci. V letech 1748 – 1749 byly výškově srovnány budovy Horního hradu, v letech 1750 – 1753 dostává novou podobu původně gotická kaple sv. Jiří (vnitřní úpravy Matyáš André) a v roce 1748 Maškarní sál (vídeňský malíř Josef Lederer). Stavební úpravy pokračovaly také v zámecké zahradě, které dominuje kaskádová fontána (Andreas Altomonte a sochař M. Griessler). A letohrádek Bellarie (1755 – 1757). Po dokončení prací v zahradě nechal kníže v roce 1765 strhnout dřevěnou budovu starého eggenberského divadla a postavit budovu novou. Po dokončení bylo divadlo spojeno chodbou vedoucí nad Plášťovým mostem s budovou zámku. Tak byl za Josefa Adama stavebně historický vývoj zámku ukončen.

Kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenberku (1799 - 1888) přenesl v polovině 19. století své rodové rezidenční sídlo z Českého Krumlova na zámek na Hluboké, zrekonstruovaný v módním novogotickém stylu, a na českokrumlovském zámku ustaly stavební práce. V průběhu 19. století nedoznaly českokrumlovské zámecké exteriéry výraznějších změn, avšak mnohé obytné zámecké interiéry byly zařízeny ve stylu klasicismu, biedermeieru, empíru a ve slozích historizujících.

Již na počátku 20. století se kníže Adolf Josef ze Schwarzenberku (1832 - 1914) začal zaobírat myšlenkou obnovy českokrumlovského zámku. Adolf si plně uvědomoval nemalý kulturní a historický význam českokrumlovské zámecké rezidence, a proto se v roce 1900 rozhodl zpřístupnit část schwarzenberských reprezentačních interiérů veřejnosti. Restaurování nástěnných maleb Maškarního sálu, exteriérové malířské výzdoby III. a IV. zámeckého nádvoří a fresek v renesančních pokojích, které bylo zahájeno v roce 1909, prováděl vídeňský akademický malíř a schwarzenberský dvorní restaurátor Theofil Melichar.

 

Český Krumlov v období I. světové války (1914 – 1918)

Zámek Český Krumlov na počátku 20. století - SeidelČeský Krumlov byl na počátku I. světové války vybrán jako lokalita, kde se budou léčit a zotavovat ranění vojáci. K těmto účelům byla vybrána tamní zařízení, a to nemocnice a další záložní zdravotnická zařízení na Nové hospodě, na zámku, v klášteře, v budově střelnice a později i v budovách škol. Obětem I. světové války byl v městském parku v roce 1930 postaven pomník.

Ne každý z tamních obyvatel se dokázal smířit s rozpadem rakousko-uherského státu. Političtí předáci z řad německých nacionalistů vyhlásili v oblasti Šumavy území nazvané Böhmerwaldgau (Šumavská župa) s centrem v Českém Krumlově a jednáním s rakouskou stranou se snažili dosáhnout odtržení této oblasti od nově vyhlášeného Československa. Vojenské obsazení Českého Krumlova, 29. 11. 1918, a ovládnutí strategicky významné železniční trati v úseku Český Krumlov – Želnava vyřešilo situaci složitou a nebezpečnou pro územní celistvost nově vzniklého československého státu.

 

Český Krumlov v letech 1914 - 1938

Nastoupivší kníže Jan Nepomuk ze Schwarzenberku (1860 - 1938) se v období své vlády musel vyrovnávat s negativními ekonomickými důsledky I. světové války a se vznikem samostatného československého státu, jenž znamenal nejen zrušení šlechtických privilegií, ale také realizaci první pozemkové reformy, v jejímž důsledku byly Schwarzenberkům vyvlastněny některé velkostatky, průmyslové podniky, půdní fondy a lesní majetky.

 

Český Krumlov v období II. světové války (1938 – 1945)

Na základě Mnichovské dohody, podepsané 30. 9. 1938, připadla větší část pohraničního území Čech a Moravy německé říši a nedílnou součástí tohoto nuceně odstoupeného území byl také Český Krumlov. Nově vzniklá státní hranice procházela severním okrajem města U sv. Trojice, po hranici katastru obce Domoradice směrem k úpatí masivu Blanského lesa na Křemežsku.

Německé vojsko vstoupilo do Českého Krumlova 8. 10. 1938 a k oficiálnímu převzetí území Kaplicka a Českokrumlovska říšskoněmeckými orgány došlo již 17. 10. 1938 ve Vyšším Brodu. V listopadu roku 1938 byl podán návrh na změnu stávajícího názvu Český Krumlov – Böhmisch Krumau na Krummau an der Moldau. V platnost vešel v srpnu roku 1939. V tomtéž roce bylo město napojeno na obecní zřízení říšské, z čehož vyplývalo, že tamní starosta již nebyl volen, ale jmenován na návrh NSDAP.

Poslední reprezentant schwarzenberského rodu JUDr. Adolf ze Schwarzenberku (1890 - 1950) odešel v roce 1939 do zahraničního exilu. Gestapo mu odvetou roku 1940 zabavilo veškerý majetek a uvalilo na něj nucenou správu.

Okresní vedení NSDAP (Německá nacionálně socialistická dělnická strana), jenž měla rozhodující celospolečenský vliv, sídlilo na I. zámeckém nádvoří v objektu u zámeckých schodů. Sloupová síň, v něm situovaná, byla upravena na společenský sál a v dalších místnostech byly soustředěny kanceláře a jiné úřadovny strany. Prostranství před budovou bylo upraveno a ozdobeno velkou říšskou orlicí, jejímž autorem byl místní sochař Moritz Schönbauer.

Od začátku roku 1945 narůstal ve městě počet uprchlíků a rovněž počet osob evakuovaných před postupující frontou. Ve městě se v té době nacházelo také velké množství zajatců a osob totálně nasazených, které během války pomáhaly udržovat chod hospodářství.

Americká armáda zahájila útok na linii Aš-Vyšší Brod 5. 5. 1945 a do města Český Krumlov, bez odporu, vstoupiliajiž o dva dny později. Ještě nějaký čas po skončení války byla správa města v rukou amerických vojáků. Československé státní orgány se výkonu svých pravomocí ujaly plně v červnu roku 1945.

 

Český Krumlov v letech 1945 – 1989

Po skončení II. světové války, v květnu roku 1945, byla zavedena česká národní správa schwarzenberského majetku. JUDr. Adolf ani jeho bratranec JUDr. Jindřich ze Schwarzenberku se oproti původním předpokladům do československé republiky již nevrátili. JUDr. Adolf tedy zahájil vyjednávání s českým státem o převodu svého majetku do vlastnictví země České s podmínkou, že mu budou vykompenzovány umělecké sbírky a ponecháno bezplatné užívání některých budov. Po složitém a vlekoucím se vyjednávání byl majetek schwarzenberské primogenitury (krumlovsko-hlubocké rodové větve) na území Československa převeden na Zemi českou zákonem č. 143/47 Sb. tzv. Lex Schwarzenberg.

V roce 1950, po zrušení zemského zřízení, se stal definitivně majetkem československého státu a správu zámku v Českém Krumlově převzala Státní památková správa Praha, která zahájila inventarizaci veškerého movitého majetku. Krajské středisko státní památkové péče převzalo správu majetku na základě zákona č.22/58 Sb. z roku 1958, o kulturních památkách. Ve správě ONV byl Státní zámek Český Krumlov od počátku 60. let až do roku 1972, kdy znovu přešel do správy Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody.

Zámecký komplex a město Český Krumlov získalo postupně status nejvyšší památkové ochrany - v roce 1963 bylo město prohlášeno městskou památkovou rezervací a v roce 1989 byl zámecký areál prohlášen národní kulturní památkou.

Přes četné negativní jevy, doprovázející čtyřicetileté období socialismu v českých zemích, bylo dosaženo nezanedbatelných výsledků, které zasluhují pochvalu. Slova uznání si zcela oprávněně zaslouží především zahájení asanačních prací na historickém jádru Českého Krumlova, spadajících do oblasti záchrany kulturního dědictví.

 

Český Krumlov od roku 1989 až po současnost

Pohled na opravené historické jádro města Český KrumlovHlavním iniciátorem demokratizačního procesu v Českém Krumlově, stejně tak i v ostatních oblastech Československé republiky, byla občanská sdružení nazvaná Občanské fórum (OF). Důležitým krokem, který OF bezprostředně po revoluci podniklo, byla žádost zaslaná předsedovi vlády o podporu záchrany historického centra Českého Krumlova jako součásti světového dědictví. Žádost nalezla pozitivní odezvu a díky mimořádné finanční dotaci se podařilo zlepšit stav historických památek natolik, že v roce 1992 mohlo být město Český Krumlov, společně s areálem českokrumlovského hradu a zámku, zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Státní hrad a zámek Český Krumlov je vyhledávaným turistickým cílem, jehož expozice každoročně navštíví přes 300.000 návštěvníků.

Exteriérová prohlídka areálu zámku seznamuje návštěvníky s působivou architekturou významné dvorské rezidence 16. – 18. století a se vzácnými renesančními a barokními freskami na budovách seskupených kolem pěti zámeckých nádvoří. Deset hektarů barokní zahrady s francouzskou, anglickou a krajinářskou zahradní úpravou, kaskádovou fontánou a zámeckým jezírkem je oblíbeným místem pro relaxační a meditační procházky. V interiérových prostorách jsou návštěvníkům k dispozici dvě prohlídkové trasy s historickými instalacemi interiérů 16. – 19. století, světově proslulé zámecké barokní divadlo, zámecká věž s hladomornou a lapidárium s expozicí barokních plastik.

Návštěvníkům jsou dále přístupné tři galerie se současným českým keramickým, sklářským a výtvarným uměním na I., II. a IV.zámeckém nádvoří.

V průběhu celé sezóny žije zámek bohatým kulturním, společenským a konferenčním životem.